rafaelova skolaMarina je dvanáctiletá dívka, která žije jen s otcem a prarodiči, protože maminka před časem záhadně zmizela. Přála si však, aby její dcera chodila do Rafaelovy školy. Ještě před přijímacími zkouškami začíná mít Marina velké problémy se zády a s ušima. Na lopatkách se jí tvoří bolestivé výrůstky, jako by jí rostla křídla, a uši se jí směšně protahují a špičatí. Až po vstupu do zvláštní a jedinečné Rafaelovy školy zjišťuje Marina, že není obyčejnou lidskou bytostí…

První díl zamýšlené osmidílné série z pera uznávané české autorky Renaty Štulcové. Každý díl série by měl odpovídat jednomu roku v Rafaelově škole, a v každém se to bude hemžit vílami, fauny, kentaury a jinými elementárními bytostmi, které žijí mezi námi, aniž bychom to tušili.

Ukázka z knihy:

Marina ležela na pohodlné pohovce v komnatě zalité odpoledním sluncem a pomalu se probírala z mdloby. Páteř ji přestala bolet, ale bála se pohnout. Co kdyby se bolest zase vrátila? A tak nehybná jako socha naslouchala podivnému rozhovoru paní ředitelky a své babičky.
„Vaše vnučka je v bolestivém vývinu. Předběhla v něm všechny své budoucí spolužáky. Teď jí musíme pomoci s kostrou a svaly zad. Metamorfózu začínají primáni teprve týden před slunovratem, proto musíme její překotný růst na šest týdnů zastavit. Ať vypije každý večer před usnutím odvar z této směsi.“
Marina slyšela, jak v sáčku šustí drcené listí a květy bylinek.
„Co všechno v tom je?“ chtěla vědět vyděšená babička.
„Bylinka svatého Jana, rozmarýna, jeřabiny, quadrifolium a levandule v poměru, který pozastaví degenerativní proces v Marinině páteři,“ odpověděla ředitelka.
„Degenerativní proces?“ nechápala babička a Marina měla co dělat, aby nevyjekla.
„Paní Fialková, vaše vnučka je geneticky zčásti elementární bytost a s nástupem puberty se u ní tyto geny projevují. Máte dvě možnosti: Když Marinu necháte žít běžným životem, navždy ji budou pronásledovat úporné bolesti zad a věčný koloběh operací páteře. Pokud ji necháte studovat na naší škole, stane se z ní krásná zdravá elementární bytost schopná žít i v lidském světě... Á, už jste se nám probudila,“ odhalila ředitelka Marinino divadélko. „Mohla byste své babičce ukázat uši?“
Marina se posadila, stydlivě sklopila zraky a stáhla si čelenku.
„Můj ty Bože!“ položila si paní Fialková ruku na ústa. „Jaktože se takhle mění? Proč jsi, Marinko, nic neřekla?“

Renata Štulcová | Rafaelova škola: Vílí křídla | Ilustrace Jarmila Marešová | Vydává Mladá fronta a.s., 2011

Fantasy pro děti – nové knihy

Bubáci. Malý přírodopis duchů, přízraků a strašidel Krátkého a Váši

Dočkali jsme se a podruhé vycházejí Bubáci aneb Malý přírodopis duchů, přízraků a strašidel (1961) od Radovana Krátkého ...

Černá slepička z roku 1829 od strýce Alexeje Tolstého a skvostné ilustrace

Marina Richterová ilustrovala pro Albatros pohádkový příběh ruského romantika. Antonij Pogorelskij vyšel naposledy v češtině...

Rafaelova škola – Tance nág

 Pátrání po prolomení tajemné kletby pokračuje v Tanci nág. Očekávaný druhý díl série Rafaelova škola od Renaty Štu...

Renata Štulcová dopsala první díl fantasy Rafaleovy školy

Marina je dvanáctiletá dívka, která žije jen s otcem a prarodiči, protože maminka před časem záhadně zmizela. Přála si vš...

Proč kouzelník nečaruje

Mohlo by se zdát, že kniha Proč kouzelník nečaruje je jen další z nepřeberné řady fantasy knížek o čarodějích a dracích...

Inspirující myšlenky...

My budeme například prodávat konzervativní ideály, protože jsou dobré a žádají se. A budeme taky dělat liberální ideály – jsou pokrokové a mají své odběratele. Potom tu máme ideály komunistické, i na nich se dá vydělat. Dále jsou všelijaké církve a spiritisti a ateisti a mezinárodní politika a spousta jiných věcí, které se mají vyrábět. Tak jen do toho, mládenci. Každý list bude mít svůj ideál. Ale jakmile ten ideál bude mít málo konzumentů, nechá se padnout. Musíme mít též jeden velký nezávislý list, který bude mít za úkol potírat Johna H. Higginse, protože mnoho lidí si něco takového bude přát. A trochu rámusu občas udělá dobře; chlapci, perte se drobet navzájem. Lidi za své peníze chtějí vidět pořádný sport. To je všechno.
Podle článku Karla Čapka v Lidových novinách v roce 1930