rafaelova skolaMarina je dvanáctiletá dívka, která žije jen s otcem a prarodiči, protože maminka před časem záhadně zmizela. Přála si však, aby její dcera chodila do Rafaelovy školy. Ještě před přijímacími zkouškami začíná mít Marina velké problémy se zády a s ušima. Na lopatkách se jí tvoří bolestivé výrůstky, jako by jí rostla křídla, a uši se jí směšně protahují a špičatí. Až po vstupu do zvláštní a jedinečné Rafaelovy školy zjišťuje Marina, že není obyčejnou lidskou bytostí…

ImageMohlo by se zdát, že kniha Proč kouzelník nečaruje je jen další z nepřeberné řady fantasy knížek o čarodějích a dracích, elfech, udatných bojovnících a trpaslících. Ale i když má v názvu kouzelníka a čarování, není tomu tak. Příběh se neodehrává ve vybájeném světě, ale v Británii pět set let po začátku našeho letopočtu. A kouzelníkem v tomto příběhu není nikdo menší než legendární Merlin, kterého známe z příběhů o králi Artušovi.

Fantasy pro děti – nové knihy

Bubáci. Malý přírodopis duchů, přízraků a strašidel Krátkého a Váši

Dočkali jsme se a podruhé vycházejí Bubáci aneb Malý přírodopis duchů, přízraků a strašidel (1961) od Radovana Krátkého ...

Černá slepička z roku 1829 od strýce Alexeje Tolstého a skvostné ilustrace

Marina Richterová ilustrovala pro Albatros pohádkový příběh ruského romantika. Antonij Pogorelskij vyšel naposledy v češtině...

Rafaelova škola – Tance nág

 Pátrání po prolomení tajemné kletby pokračuje v Tanci nág. Očekávaný druhý díl série Rafaelova škola od Renaty Štu...

Renata Štulcová dopsala první díl fantasy Rafaleovy školy

Marina je dvanáctiletá dívka, která žije jen s otcem a prarodiči, protože maminka před časem záhadně zmizela. Přála si vš...

Proč kouzelník nečaruje

Mohlo by se zdát, že kniha Proč kouzelník nečaruje je jen další z nepřeberné řady fantasy knížek o čarodějích a dracích...

Inspirující myšlenky...

Nejradši jsem sám, to mne nikdo neruší. Neboť všichni se vracejí stále k témuž tématu, jak se jim vede špatně a jak se jim vede dobře, tomu se to líbí, onomu se to nelíbí, a brzy zas jsou u věcí, které tvoří jejich život. Dříve jsem jistě právě tak žil, ale teď nenacházím v sobě nic společného s těmito věcmi... Mnohdy sedím s některým z nich v hospodské zahrádce a pokouším se jim vysvětlit, že v tom je už vlastně všecko: moci tak tiše sedět. Přirozeně, že tomu rozumějí, přiznávají to, shledávají to taky, ale jen slovy, jen slovy, to je to, cítí to, ale stále jenom napolo. Jiný jejich život lpí na jiných věcech, jsou tak rozděleni, nikdo to ne cítí celým svým životem; ani já sám neumím dobře říci, co myslím.
Erich Maria Remarque (1898 – 1970), Na západní frontě klid