Beletrie pro děti

Řekne-li se Jiří Kahoun – hned je jasné, že bude řeč o knížce pro děti. Do loňského roku jsme pana Kahouna znali jen jako autora textů.

V záplavě různého braku, který pro nejmenší nečtenáře i čtenáře v současné době u nás vychází, je skutečně dobrý a vhodný text ojedinělou výjimkou. Stále více se objevují autorské knížky výtvarníků, kteří zřejmě z nedostatku dobrých textů píšou sami a doprovázejí své jinak mnohdy velmi nápadité a výtvarně krásné knížky slabšími texty.

V Japonsku vyšla knížka Daisy Mrázkové: Neplač Muchomůrko, (malá knížka o velkých věcech) I když je to první kniha Daisy Mrázkové (1965), jedna se o jednu ze základních knížek pro děti o poznávání v poetickém textu autorky, která by měla být pro děti povinná v tom nejlepším slova smyslu.

Marka Míková i tentokrát napsala čtivý příběh, který s hravostí vlastní autorce, nás provází světem reálným i fantaskním, kde hranice nejsou důležité a ani neexistují. Jakoby dětem chtěla přiblížit známý výrok Thora Hyerdahla, že neexistují žádné hranice, jen hranice v naši mysli.

Jsou horory, které někdy děsí i příjemně, protože jsou vzdálené skutečnosti a my je vnímáme z bezpečí. Ale jsou situace, které mnohý takový horor předčí, protože jsou drsnou součástí našeho života. Někdy se uvnitř nás pere spousta strachů, aniž bychom se je o to prosili. Který vyhraje? A mohou se nakonec stát vítězové z nás samotných?

Ztratila se vám právě v této chvíli ponožka? A nebyla jen jedna? Kdo za to může? Lichožrout a Pavel Šrut s Galinou Miklínovou. Pokračování velmi úspěšných a oblíbených příběhů o konzumentech lichých ponožek - Lichožroutech.

Tato bestsellerová kniha Ivony Březinové získává čtenáře po celé Evropě – vyšla ve francouzštině, slovinštině, srbštině a slovenštině. A také si můžete příběhy žáků z 3. Audioknihu vydává Liberecká vědecká knihovna v rámci projektu Děti čtou nevidomým dětem...

Autor veselých medvídků Jiří Kahoun napsal novou povídkovou knížku pro děti s deseti veselými čertovskými vyprávěními. Ideální kniha pro všechny děti i chytré rodiče, kteří ví, proč s dětmi čtou nebo jim kupují knihy. Koneckonců Kahounovy knížky patří k těm, které zůstavají v knihovnách po generace.

Předpokládám, že Marku Míkovou děti zbožňují. Protože píše živelně a hravě – a přesně takové děti jsou. My dospělí jim nerozumíme, náš svět je příliš nudný, unavený, uzákoněný v zákonech, šedý, plochý, předem nalinkovaný. Jen čtyřletá holčička je schopna vám bezelstně říct: Já chci do nebe, ještě jsem neviděla anděly. Děti mluví jasně a jednoduše – o jasných a jednoduchých věcech: ale všimli jste si, jak z jejich malých úst znějí tyhle věci barevně?

Knížkový pejsek bydlí v domečku z převrácené knížky. Ale není v ní sám, bydlí s ním babička a dvě kočičky. Velká a malá. S příchodem mrazíků, pejsek s babičkou vezmou do tepla další zvířátka.