wagnerova magdalena
Spisovatelku Magdalenu Wagnerovou (1960) to v knihách pro děti odjakživa táhlo k vodě (viz Vodníčkova dobrodružství, Pohádky z moře, Pohádky z vodních hlubin, Žabina a spol.), tentokrát ale zamířila opačným směrem – na poušť. I její hrdinové byli často zvláštní, ať už do hlavní role obsadila ropuchu, psa či dokonce ohryzek od jablka; nyní se ovšem vytasila (jak již název knížky - Zrnko písku - napovídá) s protagonistou vskutku titěrným. I když po pravdě řečeno, zmiňované zrnko není ani tak hrdinou, jako spíše svědkem a putujícím pozorovatelem dějů (které neokázalou černobílou kresbou zachytil Pavel Sivko).


Vše začalo tím, že v písečné mase poušti Atakama si jedno zrnko usmyslelo, že je nejkrásnější na světě.
Jenže „ve svitu měsíce vypadá každé zrnko písku jako pravý diamant, a tak je těžké posoudit, které je opravdu nejkrásnější“. A tak se marnivé zrnko vydalo hledat uznání do světa. Díky větru procestovalo nejednu poušť od Mexika až po Indii a zhlédlo lecjaké příběhy, jejichž hrdinou byl princ, vezír, chán, indiánský náčelník nebo docela obyčejný chuďas. Kouzelná věta „...ale vtom se zdvihl vítr a odnesl zrnko písku zase o kousek dál“ umožňuje autorce posunovat pohádkový cyklus po mapě zeměpisné i žánrové.

Image

V čase moderních autorských pohádek přináší Wagnerová paradoxně průzračný destilát ze světové pohádkářské tradice.
Nejde však o nějaký exportní artikl bez chuti a zápachu – z tradičních postupů a motivů dokáže autorka vystavět nové, vzrušující i moudré příběhy. Našla totiž univerzální pohádkovou řeč. Její vyprávění by mohly číst děti všude na světě, což není důsledkem geografické rozkročenosti textů, nýbrž jejich vnitřního ustrojení, jejich univerzálního ducha. Wagnerová umí svět zjednodušit, její fabulace je založena na přirozeně aplikovaném mytickém myšlení, navíc její jazyk nabývá místy až symbolické hloubky. A co je zajímavé, v souladu s žánrem také poněkud zvážněla. Tentokrát před čtenáře nerozestřela svůj laskavě humorný svět, nýbrž pohádkově nelítostné kolbiště plné zrad, úskoků a fantastických proměn, kde i krásná dívka se změní v krvežíznivou zrůdu. Zákon spravedlnosti tu pochopitelně funguje, ovšem nerovná se vždy zákonu šťastného konce. Vždyť v posledním vyprávění hrdinové nedosáhnou svého cíle ani poučení, ale prostě usnou a „probudí se, až bude svět spravedlivý“. A s nimi tu spí „také jedno písečné zrnko, které prolétlo celým světem, ale přesto vůbec nic nepochopilo“.

Magdalena Wagnerová si jde zkrátka dál svou cestou bez ohledu na dobové módy. Čím méně je o ní slyšet v žabomyším ruchu literárního provozu, o to poctivěji pracuje a naplňuje podstatu spisovatelského řemesla.

sivko apvel ilustrace
Ilustrace Pavel Sivko

Magdalena Wagnerová  | Zrnko písku | Ilustroval Pavel Sivko | Vydalo nakladatelství Plot, 2006 | 107 stran
Na první pohled by se leckomu mohlo zdát, že poušť je jen pustá krajina, všude jen písek, občas nějaká oáza, v nejlepším případě tu a tam kámen, pelyněk nebo tamaryšek. Opak je pravdou. Poušť bývá často místo plné neklidu, napětí, leckdy i nebezpečí. Zejména, když jedno malé zrnko písku podlehne poněkud troufalé představě, že je ze všech písečných zrnek na celé poušti nejkrásnější, a vydá se hledat někoho, kdo by měl na to stejný názor. Pohádkový cyklus Magdaleny Wagnerové nabízí dětskému čtenáři malou okružní jízdu okolo skoro celého světa, od jedné pouště k druhé, a to za vydatné pomoci větru a půvabných ilustrací Pavla Sivka.


Beletrie pro děti

Padavka je bezva pes. Kniha populární Hermíny Frankové podle neexistujících kreseb Francise Barrauda

Hermína Franková se taky ráda baví, jenže neumí malovat. Proto podle neexistujících kreseb Francise Barrauda vymyslela příběh začínajícího spisovatele a taky trochu nešiky Jakuba, jemuž nikdo neřekne jinak než Padavka...

Pučálkovic Amina. Milovaná knížka pro děti Jindřicha Plachty a Ondřeje Sekory

Kdo jiný by mohl napsat kouzelný příběh o záměně psího štěňátka se žirafím mládětem než dobrosrdečný dlouhán, milovaný generacemi diváků. První vydání mu ilustroval Ondřej Sekora, byli v podstatě stejný...

Malý princ a Exupéry odkrývá tajemství: Co je důležité, je očím neviditelné!

„Odpusťte děti, že jsem věnoval tuto knihu dospělému!“ zní první věta Antoine De Saint-Exupéryho v jeho věnování. A to je klíč k úspěšnému přečtení. Malý princ opravdu není pro děti...

Kubula a Kuba Kubikula. Jediná a mimořádná kniha Vančury pro děti

Jedinečné slovesného umění Vladislava Vančury můžeme vychutnat také v jeho jediné knize pro děti, kterou napsal pro svou dceru Alenu, ale také díky nesmyslným tahanicím literárních kritiků, kteřé vedli zanícené debaty na...

Když na hrušce buchty zrály, dětsky bláznivá kniha pro malé čtenáře

Zdá se vám název knížky bláznivý? To je dobře. Takové věci mají děti rády. Všechny pohádkové texty nebo verše autorky připomínají různé nonsensové tituly pro děti.

Daisy Mrázková: Haló Jácíčku: knížka o velkém přátelství

Tato knížka je vhodná pro děti od pěti let pro předčítání, srozumitelně a velmi poeticky vysvětluje dětem věci kolem nich. Vyšla již čtyřikrát, poprvé v Albatrosu v roce 1972.

Deník kocoura Modroočka, po desetiletí půvabná knížka pro děti

Zelenoočka, Bělovous Zrzunda, Kiki a především kocourek Modroočko – právě oni jsou hlavními hrdiny půvabných příhod Josefa Koláře, příhod, během nichž Modročko vyroste z malého kocourka v tatínka čtyř koťátek…