vzpoura_strasidelCo se stane, když vezmeme jeden poklidný zámek s kastelánem Pivoňkou, kočkou Matyldou a rodinkou duchů, znásobíme ho vzteklým bývalým matematikem Buštou, který ve strašidla nevěří, vydělíme pořádným průšvihem, přičteme jedno malé vykoupání v rybníce, v němž si klidně krauluje velký fialový klobouk, odmocníme přísnou ministerskou kontrolou pro potírání nadpřirozených jevů, přidáme jednu lásku na druhou a to celé umocníme pořádnou dávkou legrace? Nevíte? Stačí přidat Vemte dvě užovky, jeden tajemný pergamen a pět řízků na svačinu a vyjde nám Vzpoura strašidel!

Jiří Holub (*1975)
Vystudoval Hotelovou školu a školu cestovního ruchu v Žatci. Magisterský titul získal na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. Studoval u Daniely Fischerové, Ivony Březinové a Arnošta Goldflama.
Inspiraci čerpá z předchozích i současných zaměstnání – byl prodavačem, hlídačem, průvodcem, moderátorem v rozhlase, instruktorem přechodu přes žhavé uhlíky, kuchařem, cestovatelem, recepčním a nyní je kastelánem na zámku Hrubý Rohozec a v zimním období trávívá pracovní dovolené v Latinské Americe a Africe, kde pracuje pro cestovní kancelář.
Je spoluautorem úspěšných knih pro děti a mládež Zuby nehty, Tisíc jizev, Ruce vzhůru a autorem titulu Kolik váží Matylda.


Luděk Bárta (*1960)
Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér filmové a televizní grafiky u profesora Miloslava Jágra. Během studia vytvořil film Tom je… a absolvoval filmem Ostrov 90.
Od devadesátých let minulého století je vyznavačem svobodného povolání. Pracoval většinou v reklamě, zabýval se designem novin a časopisů (MF Dnes, Profit, Země pohádek, Sanquis…), vytvářel knižní (pro nakladatelství Albatros, Listen, Fragment, Mladá fronta…) a časopisecké ilustrace (Mateřídouška, Vlastní cestou, Země pohádek…), vypracovával výtvarné návrhy a scénáře animovaných filmů či reklamních spotů (Březen – měsíc internetu…). Je autorem výtvarných návrhů večerníčku Čaroděj z nafukovacího stromu.
Pro nakladatelský dům XYZ ilustroval tituly Amatéři aneb Jak svět přichází o básníky a Metráček, které obě vyšly v roce 2010.
www.elbarta.cz

barta_vzpoura_strasidelUkázka z knihy:

Jednou, bylo to tuším v úterý, dorazil k zámku objednaný zájezd bývalých učitelů v důchodu.
Pivoňka jako obvykle prodal skupině vstupenky, kus po třiceti korunách, pak popadl ohromný svazek klíčů a vydal se ve společnosti kulhajících a belhajících se někdejších kantorů po zámeckých schodech do prvního
patra, kde zahájili svou prohlídku.
Ale znáte učitele, ať už jsou v penzi, nebo ne! Neustále jim vadilo, že Pivoňka nepostojí na jednom místě, nemá nohy u sebe a ruce vzorně za zády, a místo toho jimi rozhazuje jako by byl nějaký větrný mlýn!
Nejvíc ze všeho je ale urážely jeho baletní botky. To je přece pro chlapa nepřípustné. A v tomhle věku snad už i zakázané!
Skupinu vedl samozvaný organizátor Bušta Jaroslav, dříve učitel matematiky a fyziky. A právě on odstartoval celý kolotoč událostí, ke kterým se postupně dostaneme!
„No to je nehoráznost! To je čisté urážení!“ začal křičet matematik Bušta, když se poprvé otevřela křídla zámeckých dveří bez jakékoliv pomoci nebo dotyku. „Takhle si ze starých lidí tropit šašky, že se nestydíte!“
Stoleček, který se právě chystal přeletět místnost, zůstal zaraženě viset v prostoru. Bušta vztekle pokračoval.
„Škandál!“ křičel na stoleček a začal do něj mydlit holí, o kterou se až doteď pouze opíral.
„Okamžitě toho nechte. Nesnažte se mezi námi vyvolat pocit nadpřirozena, které, jak všichni dobře víme, neexistuje!“
Otočil se na ostatní: „Nadpřirozeno se nedá vysvětlit ani spočítat. A co je nepočitatelné, to není!“
„Tak tedy moment!“ zahřmělo najednou za Buštou a stolek s třísknutím vztekle přistál zpátky na zemi.
Vedle něj se zničehonic zhmotnil tlustý kníratý duch Edmund. „Takže já podle vašeho tvrzení neexistuju?“
„Íííííííííííííí,“ zakvílely vystrašené babky a schovaly se za kabelky. Některé se začaly křižovat, jedna dokonce tak vehementně, že se málem omylem ukřižovala.
„Íííííííííí,“ ječely sborem pořád dokola.
Znáte ženské. Ječí, už když někde v koutě zahlédnou centimetrového pavouka, natož když spatří ducha Edmundových rozměrů. Ne tak ale emeritní učitel Bušta.
„Přece tomu nebudete věřit!“ snažil se překřičet a uklidnit řvoucí babky.
Pak se otočil na Edmunda: „Vy – vy jeden. Nejste nic než jen prachobyčejná projekce. Světla lom!“
Pak se zase rychle obrátil na kastelána Pivoňku.
„Jestli toho ihned nenecháte, bude vás to setsakramentsky mrzet! Mám totiž známosti. A to velmi vysoko,“ dodal výhružným hlasem.
„Ale já nic…,“ chtěl se hájit Pivoňka, jenže Edmund mu nedal žádnou šanci.
„Tak já jsem jen lom světla jakýsi? Nějaká hmota, ďáblem posedlá?“ zahřměl a vrhl se po matematikovi na odpočinku.
Teď teprve začala pořádná mela! Vyděšení učitelé se rozprchli po celé místnosti a začali zmatkovat. Snažili se schovat před tím nepočitatelným a neexistujícím přízrakem, kam se jen dalo – za závěs, pod stůl, nebo třeba i do šuplíku, což se povedlo jen jedné maličké učitelce vlastivědy, a to jen proto, že doma tajně cvičila podle brožurky Hadí ženou v každém věku.
Místností se ozýval jekot a všude bylo vidět jen změť rukou, nohou, vyplivnutých zubních protéz, klobouků a hůlek, mezi nimiž byly dokonce i jedny čínské, jídelní.
Uprostřed toho všeho chaosu stál jako socha bývalý matematik Bušta se vzdorovitě vysunutou bradou a vyhrnoval si rukávy košile, aby byl připraven k boji s temnou silou.
„Tak jen pojď, ty nepočitatelný zjeve!“ zamračil se na Edmunda. „Já ti to teď spočítám!“
„Edmunde, nedělej to! Nenech se vyprovokovat…,“ ozvalo se několikahlasně.
Kousek od Pivoňky se náhle zjevila nějaká průzračná žena a za ruku držela chichotající se zlomyslné dítě. To se přízračné ženě vytrhlo a proběhlo učitelem Buštou.
„Jen do něj, otče! Ukaž mu, zač je toho koleno!“ ječelo a tleskalo.
„Loket!“ opravila ho právě kolem probíhající bývalá učitelka českého jazyka maskovaná za lampu, jejíž stínidlo si nasadila na hlavu ve snaze dostat se nenápadně ven. Ale bohužel pro ni ji deformace z povolání zradila. Nemohla prostě nechat plavat chybu, kterou dítě v ustáleném rčení udělalo.
Božetěch, tak se vzteklý duch dítěte jmenoval, se na babku otočil.
„Mně nebude radit nějaká – lampa!“ zavrčel a snažil se učitelku zapojit do zásuvky se slovy, že si na ni pěkně posvítí.
Přízrak ženy se snažil zachránit situaci omluvami, ale pobíhající lidská stvoření tím akorát ještě víc vystrašil. Pivoňka se zhroutil na dřevěnou podlahu a raději si zakryl oči.
Duch Edmund jako by nic z toho neslyšel. Před očima měl jen pomstu. Přiskočil k učiteli a použil všechnu sílu a soustředění, aby zhmotnil ruce. Do nich pak popadl ječícího dědka, kterému konečně došlo, že zjev nezjev, tenhle je prostě až moc skutečný, a za chechotu svého syna Božetěcha vyhodil matematika Buštu otevřeným oknem ven.
Za moment se ozvalo žblunknutí, to jak tělo dopadlo do vody, která byla naštěstí kolem celého zámku.
„Tak, je tu někdo další, kdo si myslí, že já nejsem?“ podíval se po místnosti, ale ta už byla tichá a prázdná.
Učitelé na nic nečekali a vybíhali po jednom či po skupinkách, vzájemně se podpírajíce, ze zámku.
V místnosti zůstal jen Edmund, jeho žena Eulálie a zlomyslný spratek Božetěch.
A kastelán Pivoňka, samozřejmě.
„Nechci vidět, jak tohle skončí!“ hořekoval a samou nervozitou začal poskakovat z místa na místo.

Beletrie pro děti

Padavka je bezva pes. Kniha populární Hermíny Frankové podle neexistujících kreseb Francise Barrauda

Hermína Franková se taky ráda baví, jenže neumí malovat. Proto podle neexistujících kreseb Francise Barrauda vymyslela příběh začínajícího spisovatele a taky trochu nešiky Jakuba, jemuž nikdo neřekne jinak než Padavka...

Pučálkovic Amina. Milovaná knížka pro děti Jindřicha Plachty a Ondřeje Sekory

Kdo jiný by mohl napsat kouzelný příběh o záměně psího štěňátka se žirafím mládětem než dobrosrdečný dlouhán, milovaný generacemi diváků. První vydání mu ilustroval Ondřej Sekora, byli v podstatě stejný...

Malý princ a Exupéry odkrývá tajemství: Co je důležité, je očím neviditelné!

„Odpusťte děti, že jsem věnoval tuto knihu dospělému!“ zní první věta Antoine De Saint-Exupéryho v jeho věnování. A to je klíč k úspěšnému přečtení. Malý princ opravdu není pro děti...

Kubula a Kuba Kubikula. Jediná a mimořádná kniha Vančury pro děti

Jedinečné slovesného umění Vladislava Vančury můžeme vychutnat také v jeho jediné knize pro děti, kterou napsal pro svou dceru Alenu, ale také díky nesmyslným tahanicím literárních kritiků, kteřé vedli zanícené debaty na...

Když na hrušce buchty zrály, dětsky bláznivá kniha pro malé čtenáře

Zdá se vám název knížky bláznivý? To je dobře. Takové věci mají děti rády. Všechny pohádkové texty nebo verše autorky připomínají různé nonsensové tituly pro děti.

Daisy Mrázková: Haló Jácíčku: knížka o velkém přátelství

Tato knížka je vhodná pro děti od pěti let pro předčítání, srozumitelně a velmi poeticky vysvětluje dětem věci kolem nich. Vyšla již čtyřikrát, poprvé v Albatrosu v roce 1972.

Deník kocoura Modroočka, po desetiletí půvabná knížka pro děti

Zelenoočka, Bělovous Zrzunda, Kiki a především kocourek Modroočko – právě oni jsou hlavními hrdiny půvabných příhod Josefa Koláře, příhod, během nichž Modročko vyroste z malého kocourka v tatínka čtyř koťátek…