ImageKniha pro děti Velká cesta malého pána spisovatelky Lenky Uhlířové s ilustracemi Jiřího Stacha, kterou vydalo nakladatelství Meander, je vzácně vyvážená po stránce textové i obrazové. Titul byl nominován na cenu Magnesia Litera 09 v kategorii Objev roku za text a zřejmě zcela zaslouženě.

O čem příběh vypráví
Malý pán se vydává hledat vidinu ze svého snu. Po cestě se setkává po řadě s různými bytostmi, k nimž se pokaždé obrací s nějakou prosbou. Bytosti mu slibují pomoct, pokud jim přinese to, co by samy potřebovaly, a posílají ho dál a dál. Jde o kompoziční princip Pohádky o kohoutkovi a slepičce nebo kumulativní pohádky. Hlavní hrdina opakovaně vykonává stejný skutek s různými postavami (něco po nich chce), zatímco ty postavy opakovaně vykonávají stejný skutek s hlavním hrdinou (někam ho posílají). Vytváří se řetěz typologicky stejných epizod, který v tomto konkrétním případě kromě jiného podtrhuje i délku putování Malého pána. Na konci po dosažení posledního článku řetězu děj probíhá směrem zpět, jenže tentokrát mnohem rychleji – všichni dostávají, co chtěli, a přichází rozuzlení.

Na rozdíl od klasické kumulativní pohádky v tomto textu pracně získané pomůcky Malému pánovi někdy nakonec neslouží vůbec k ničemu – například mapa od tvorů Bádavců nebo kniha Jmen pro každou příležitost. Malý pán v těchto případech buď vyřeší úkol sám nebo využije jinou pomůcku, kterou získal náhodou a kterou vůbec nehledal. Někdy také nejde za přesně určeným pomocníkem ani konkrétně určeným směrem, ale vydává se jen tak nazdařbůh („šel, kam ho nohy nesly“).

Ve vyprávění se objevují i prvky z kouzelných pohádek: Malý pán dostává kouzelné dary (například loďku bez vesel, která sama pluje), přichází na rozcestí apod.

Po stránce jazykové autorka ve velké míře čerpá z doslovnosti frazeologismů. Výrazy „mít těžkou / lehkou hlavu“ se interpretují doslovně, stejně jako „padla tíseň“ nebo „být povznesen“. (Tíseň je personifikována a doopravdy padla na město, čímž zalehla pramen. Povznášející odpovědi zase Malého pána natolik povznášejí, že se sotva dotýká země. A když od Tosipiše dostane i povznášející otázky, bez potíží na nich doplachtí domů.)
Na druhou stranu z uvědomování si přenesených významů slovních spojení čtenářem vzniká komika, jako když Malý pán si jde pro moudrou radu k Duté hlavě (přestože v příběhu se jedná o postavu představující dutou hlavu doslova).
Frazeologismy se také buď přizpůsobují příběhu („Dlouhé kopí – krátký rozum,“ napadne Malého pána u Sršníků, když ho zahánějí vyzbrojení dlouhými kopími) nebo si autorka vytváří svoje vlastní: („Hrůzou se mu rozvázaly boty“).

Charakteristické pro text jsou i slovní hříčky na základě různých významů jednotlivých slov („přeložit text“ a „přeložit kapesník“) nebo odlišných významů různých tvarů slov (překlad – překladiště).

Ilustrační doprovod tvoří černobílé fotografie Jiřího Stacha, v nichž často to, co je vyfocené, má navodit obraz něčeho jiného: uschlý list s ostře střiženými kraji tak vytváří vlny, a uschlý kus kůry ze stromu – rybu plavající v nich.
Smyslu dětí pro podivnost a vtip dokonale nahrává Okurkový Stonehenge (obrázek stavby z okurek nápadně připomínající megalitický kruh z Anglie na straně 31) nebo miniaturní stěrače na sklech „ustalovacích“ brýlí.

Kromě fotek text doprovázejí i drobné, maximálně zjednodušené kresbičky, vlastně piktogramy, které někdy, zcela v duchu knihy, mohou být dvojznačné – jako třeba znak, který je zároveň otazníkem i symbolem nekonečna, a stejně tak i důmyslnější, propracovanější a větší kresby – jako například průřezy obydlenou makovicí nebo mechanickým datlem.

Kniha se mým dětem velmi líbila. Sama jsem jim ji musela přečíst na jejich přání dvakrát a pak si z ní předčítaly navzájem.

Velká cesta Malého pána | Lenka Uhlířová | Ilustrace Jiří Stach | Vydal Meander 2009

 


Beletrie pro děti

Padavka je bezva pes. Kniha populární Hermíny Frankové podle neexistujících kreseb Francise Barrauda

Hermína Franková se taky ráda baví, jenže neumí malovat. Proto podle neexistujících kreseb Francise Barrauda vymyslela příběh začínajícího spisovatele a taky trochu nešiky Jakuba, jemuž nikdo neřekne jinak než Padavka...

Pučálkovic Amina. Milovaná knížka pro děti Jindřicha Plachty a Ondřeje Sekory

Kdo jiný by mohl napsat kouzelný příběh o záměně psího štěňátka se žirafím mládětem než dobrosrdečný dlouhán, milovaný generacemi diváků. První vydání mu ilustroval Ondřej Sekora, byli v podstatě stejný...

Malý princ a Exupéry odkrývá tajemství: Co je důležité, je očím neviditelné!

„Odpusťte děti, že jsem věnoval tuto knihu dospělému!“ zní první věta Antoine De Saint-Exupéryho v jeho věnování. A to je klíč k úspěšnému přečtení. Malý princ opravdu není pro děti...

Kubula a Kuba Kubikula. Jediná a mimořádná kniha Vančury pro děti

Jedinečné slovesného umění Vladislava Vančury můžeme vychutnat také v jeho jediné knize pro děti, kterou napsal pro svou dceru Alenu, ale také díky nesmyslným tahanicím literárních kritiků, kteřé vedli zanícené debaty na...

Když na hrušce buchty zrály, dětsky bláznivá kniha pro malé čtenáře

Zdá se vám název knížky bláznivý? To je dobře. Takové věci mají děti rády. Všechny pohádkové texty nebo verše autorky připomínají různé nonsensové tituly pro děti.

Daisy Mrázková: Haló Jácíčku: knížka o velkém přátelství

Tato knížka je vhodná pro děti od pěti let pro předčítání, srozumitelně a velmi poeticky vysvětluje dětem věci kolem nich. Vyšla již čtyřikrát, poprvé v Albatrosu v roce 1972.

Deník kocoura Modroočka, po desetiletí půvabná knížka pro děti

Zelenoočka, Bělovous Zrzunda, Kiki a především kocourek Modroočko – právě oni jsou hlavními hrdiny půvabných příhod Josefa Koláře, příhod, během nichž Modročko vyroste z malého kocourka v tatínka čtyř koťátek…