Analfabeta Negramotná Jána Uličianského (překlad Jana Čeňková, Práh 2013) s ilustracemi Vladimíra Krále je úspěšnou knihou významného slovenského autora knih pro děti. Byla vydána v rámci slovenského projektu Čteme s porozuměním a patří mezi pohádková vyprávění, která se inspirují klasickou literaturou.

analfabeta negramotna


Příběh vypráví o jedenáctileté Bětě, vyrůstající jen s matkou a babičkou, která touží po setkání se svým otcem. Pro svoji averzi k četbě a ke knihám ji doma přejmenují na Analfabetu Negramotnou. Zápletkou je sice prachobyčejný útěk z domova na Štědrý večer, při kterém se ukryje do knihovny, ale čtenář s ní pak prožije neuvěřitelné příhody a vtipné dialogy s hrdiny světových děl pro děti, jako jsou například Pinocchio, Pipi Dlouhá punčocha nebo Harry Potter.

Ján Uličiansky (1955)
přední slovenský prozaik a dramatik dnes již rozsáhlé a oceňované tvorby pro děti, vystudoval dramaturgii a režii loutkového divadla v Praze. Pracuje jako vysokoškolský pedagog na VŠMU v Bratislavě. Za Slovensko byl nominován na Cenu Hanse Christiana Andersena. Česky vyšlo jeho fantazijní vyprávění, inspirované Exuperyho Malým princem Malá princezna (2009), osobitým způsobem odkrývající naše lidská tajemství a Podivuhodné příběhy sedmi moří

Analfabeta Negramotná | Ján Uličiansky | vydáva nakladatelství Práh 2012

Ukázka z knihy:

Dá se předpokládat, že každý ví, co je to knihovna.
Nemyslím tím teď kus nábytku, který obyčejně stojí v obýváku, pracovně nebo možná v dětském pokoji a je plný knih. Což je pravda, pokud se nachází v takové domácnosti, kde se knihy kupují, protože jinak může být knihovna plná čehokoliv jiného. Různých nepotřebných suvenýrů, prázdných krabiček od bonbónů nebo může být nacpaná například plyšovými zvířátky. Jde nám o knihovnu, kam si chodí lidé
půjčovat knížky na čtení. Takovou knihovnu najdete v každém městě, kde je všechno na místě. Protože když by v některém městě neměli knihovnu, bylo by to nemístné.
Jednoho dne vešlo do městské knihovny v Knihovanech nad Vltavou zvláštní individuum. V podstatě to byla holka, nebo jak chcete, mladá slečna…, ale vypadala spíše jako alegorie dnes už téměř zapomenutého kominického řemesla. (Kdo neví, co znamená slovo alegorie, ať zajde do nejbližší knihovny a půjčí si Velký slovník cizích slov – a hned bude moudřejší.)
Ale vraťme se k té zvláštní osobě. Byla celá černá, jakoby uválená, střapatá,
samý řetízek, mohutné boty měla samý cvok.
„Já umřu. Taková haluz! Kolik je tady knih! Do mrtě!“ ozvalo se v ospalém
tichu knihovny.
Stará paní knihovnice za pultem zdvihla hlavu a udiveně si vyměnila „čtecí“ brýle za ty, kterými viděla do dálky. V první chvíli si totiž zvláštní čtenářky nevšimla, protože byla zabraná do čtení časopisu Knižní novinky.
Padlo zde slovo čtenářka?!
Promiňte, opravdu to nebylo vhodné pojmenování pro tento zjev. Lidé, kteří přicházejí do knihovny, se opravdu nazývají čtenáři, proto mají i čtenářský průkaz, do kterého se jim načítají všechny knihy, které si půjčují, aby si je potom doma v pohodě mohli přečíst. Analfabeta Negramotná, která se čirou náhodou ocitla uprostřed městské knihovny, ovšem nepřečetla jednu jedinou knihu.
COŽE?!
Teď si určitě myslíte, že si vymýšlím, protože si řeknete, dobře, nemusí být každý vášnivý čtenář. Ale pokud byl někdo malý, a když už uměl číst, určitě si musel přečíst aspoň pohádku o tom, JAK ŠLO VEJCE NA VANDR. Anebo příběhy bláznivých kocourů PUFA a MUFA. Anebo ještě bláznivější PIPI LOUHOU
PUNČOCHU.
OMYL!
Analfabeta Negramotná, tedy vlastním jménem Bětka Panenková, opravdu sama nepřečetla jedinou knihu. Slyšeli jste dobře.
Její maminka si myslela, že Bětka si bude ráda hrát s panenkami, jak se patří na holčičky. Navíc, když se tak jmenovala.
DALŠÍ OMYL!
Malá Běta každou barbínu, kterou jí neznámý táta posílal na Vánoce, svátek
nebo narozeniny, okamžitě zničila. Některým dokonce vytrhala vlasy.
„Ne, já nechci být BARBIE, chci být čarodějka!“ křičela.
Její maminka byla z toho nešťastná, ale nezůstávalo jí nic jiného, jen uklidit
všechny domečky, koníky a ostatní růžové haraburdí do sklepa. Z její milé Alžbětky opravdu vyrůstala malá čarodějka. Běta Analfabeta chodila za školu a nechtěla se učit ani psát a ani číst. Jediné, co ji bavilo, bylo sprejování klikyháků po zdech.
PSSS!