pistucha350.jpgPišťucha má problémy je kniha dvaceti báječných povídek se zvířecími hrdiny. Zvířata, která v knížce vystupují, možná vůbec neznáte. Nemusíte se stydět, není to Vaše chyba. Na světě žijí desítky milionů živočišných druhů, ovšem na drtivou většinu z nich se v knížkách prostě zapomnělo. Přinejmenším dvacítce opomíjených splácím svou knihou dluh. Ačkoliv předběžné studium zoologických reálií bylo důkladné, "Pišťucha" nemá být poučná, nýbrž zábavná. Aspoň v to doufám.


UKÁZKA Z KNIHY:

Vychuchol je špión
(Sedmá povídka)



V šíré zemi ruské, zemi smolné, milované, u té řeky Volhy, řeky dlouhé, zadumané žije vychuchol. Vychuchol povolžský. Je to špión. Nikdo o něm neví nic určitého. Párkrát byl sice vyfocen, ale obrázky všem zamotaly hlavu. Tak je to tedy krtek? Anebo nutrie? Ptakopysk, nebo mravenečník? Kde žije – na suchu, či ve vodičce? Co žere a množí se vůbec? A pro koho vlastně pracuje?
Vychuchol pracuje pro mocnou třetihorní říši.  V třetihorách se narodil; pamatuje palmy vysoké jako mrakodrapy, obrovské močály a majestátní zvířata, hlavně mastodonty, kteří říši vládnou. Teď vám povím tajemství: mastodonti ve skutečnosti ovládají i náš svět a vychuchol jim v tom pomáhá. Schovává se v úkrytu na břehu Volhy a pravidelně podává třetihorám hlášení. Jako všichni špióni, používá k tomu mrtvou schránku – starý balvan nedaleko řeky. Třikrát denně do něj šušká zprávu o stavu našeho světa a navrhuje různá zlepšení. Třetihory zprávu zaznamenají a zařídí vše potřebné. Znovu opakuji: třetihory řídí náš svět.
Podívejte, třeba dnes. Ráno se špión plíží k balvanu, dlouhým rypáčkem prozkoumává terén, v cíli se pozorně rozhlédne, není-li někým sledován, a potom šeptá do kamene: „Tady vychuchol, tady vychuchol, hlásím, že východ slunce proběhl v pořádku. Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, tráva je studená, mlha se válí. Navrhuji zvýšit teplotu vzduchu a mlhu odstranit. Konec hlášení.“
Po pár hodinách nastávají změny. Vychuchol sleduje, že se otepluje a mlha mizí. Dobře to naši zařídili, pašáci. Třetihorám zdar!
V poledne se špión zase krade k mrtvé schránce. Dlouhým ocasem zametá stopy a u kamene šeptem hlásí: „Tady vychuchol, tady vychuchol, hlásím, že je poledne. V sadě skví se jara květ, slunce pálí, tetřev toká. Navrhuji ztlumit slunce a umlčet tetřeva. Konec hlášení.“
Den pokračuje a vychuchol s uspokojením sleduje, jak slunce slábne a kvečeru zapadá. Perfektní, pochvaluje si zavrtán ve svém pelechu, horko je pryč, a tetřeva už taky není slyšet, bezvadná práce, skvělí mastodonti. Třetihorám zdar!
Vychuchol na krátko zdřímne, ale o půlnoci už se opět plazí k balvanu. Jeho blanité pracičky šelestí v trávě. „Tady vychuchol, tady vychuchol, hlásím, že je tma. Nic nevidím, nic nevidím. Žába kuňká, zvířata spí. Navrhuji rozsvítit slunce, uspat žábu a probudit zvířata. Konec hlášení.“
A skutečně, žába po pár hodinách umlká, na východě začíná svítat a břeh Volhy zvolna ožívá. Třetihory zařídily ráno!
Tak to šlo den co den celá dlouhá léta. Vychuchol byl špión tak zarputilý, že i tomu netečnému kameni došla trpělivost. Když se k němu jednou za úsvitu špión opět přikradl, kámen promluvil: „Vychuchole, vychuchole, nechej už těch hlášení, nechápeš, že si počínáš směšně a hloupě?“
Vychuchol se zarazil, ale zachoval chladnou hlavu: „Nechápu, o jakých hlášeních mluvíte.“ (Správně, špióni obvykle zapírají.)
„Žijeme v nové době,“ pokračoval kámen, „třetihory skončily před dvěma miliony let. Pamatuji si to. Pamatuji si také druhohory, prvohory, starohory a prahory. V prahorách jsem ležel miliardu let pod vodou, protože tady všude byl oceán. Ale to ti řeknu, vychuchole, už tenkrát slunce ráno vycházelo, večer zapadalo a v noci byla tma.“
„Mrtvá schránka nemluví,“ odsekl špión.
„Tak už to pochop, vychuchole,“ povzdechl si kámen, „třetihory neexistují, svět funguje i bez tvých hlášení. Kdo jiný by ti to měl říct než já.“
Vychuchol se beze slova obrátil a zmizel v řece. Několik dní po něm nebylo ani vidu, ani slechu. Jednoho rána však kámen spatřil vychuchola, jak se sto metrů po proudu škrábe z vody a spěchá k velkému pařezu opodál.
„Některá zvířata jsou prostě nepoučitelná,“ pomyslel si smutně kámen.
A špión mezitím šeptal do pařezu: „Tady vychuchol, tady vychuchol, opět se hlásím. Používám novou schránku – pařez 01, pařez 01 – do staré se naboural nepřítel a poškodil ji – balvan neposlouchat, balvan zničen. Hlásím, že východ slunce proběhl v pořádku. Pozor, jaro vrcholí, jaro končí, navrhuji poslat léto, léto sem! Třetihorám zdar! Konec hlášení.“

Dvacet rozmarných próz napsala Lenka Brodecká (Děti hrají divadlo, 2003) a skvělými ilustracemi doprovodila Alžběta Skálová (Zpátky do Afriky, 2005 aj.).

Pišťucha má problémy
Lenka Brodecká

Ilustrace: Alžběta Skálová
Vydal BROD (Lenka Brodecká) 2008

Stránky o knize
http://brodecka.cz/pistucha/index.html



Beletrie pro děti

Malý princ a Exupéry odkrývá tajemství: Co je důležité, je očím neviditelné!

„Odpusťte děti, že jsem věnoval tuto knihu dospělému!“ zní první věta Antoine De Saint-Exupéryho v jeho věnování. A to je klíč k úspěšnému přečtení. Malý princ opravdu není pro děti...

Kubula a Kuba Kubikula. Jediná a mimořádná kniha Vančury pro děti

Jedinečné slovesného umění Vladislava Vančury můžeme vychutnat také v jeho jediné knize pro děti, kterou napsal pro svou dceru Alenu, ale také díky nesmyslným tahanicím literárních kritiků, kteřé vedli zanícené debaty na...

Když na hrušce buchty zrály, dětsky bláznivá kniha pro malé čtenáře

Zdá se vám název knížky bláznivý? To je dobře. Takové věci mají děti rády. Všechny pohádkové texty nebo verše autorky připomínají různé nonsensové tituly pro děti.

Daisy Mrázková: Haló Jácíčku: knížka o velkém přátelství

Tato knížka je vhodná pro děti od pěti let pro předčítání, srozumitelně a velmi poeticky vysvětluje dětem věci kolem nich. Vyšla již čtyřikrát, poprvé v Albatrosu v roce 1972.

Deník kocoura Modroočka, po desetiletí půvabná knížka pro děti

Zelenoočka, Bělovous Zrzunda, Kiki a především kocourek Modroočko – právě oni jsou hlavními hrdiny půvabných příhod Josefa Koláře, příhod, během nichž Modročko vyroste z malého kocourka v tatínka čtyř koťátek…  

Princezna z třešňového království. Jedna z nejlepších pohádkových knih Markéty Zinnerové

Princezna z třešňového království patří jednoznačně ke zlatému fondu knih pro děti a mládež. Autorka v knize vypravuje příběh o holčičce a její cestě s bílým chundelatým pejskem Šmudlou přirozeně...

V sedmém nebi Fuky a Koláře. Chvályhodný reprint pro děti od Albatrosu

Ilustrované vtípky, rébusy a hříčky pro děti i dospělé. Na počátku byl nápad nakreslit deník, na každý den jeden obrázek a jedna vtipná historka. Pak se malíř setkal s básníkem...