patracka_gilda150.jpgPřed více než rokem jsem zhodnotila první knihu o Pátračce Gildě jako dovedně napsané zábavné čtivo pro dlouhou chvíli. Druhá kniha z této řady – Pátračka Gilda a Jezerní panny – znovu potěší velice dobře zvládnutým psaním a schopností Jennifer Allisonové vyprávět zábavně a poutavě.

Nový příběh o ztřeštěné detroitské školačce se tentokrát věnuje důležitému a vždy aktuálnímu tématu o šikaně ve škole a spisovatelka v něm mnohem lépe a hlouběji vystihuje emocionální stavy – především ty, kterými prochází hlavní hrdinka.

Krátké shrnutí děje, které hodně napoví, ale úplně všechno neprozradí

Gilda se dostane jako stipendistka na snobskou a drahou soukromou katolickou dívčí školu a dozví se, že před pár lety se v umělém jezeře v areálu školy nešťastnou náhodou utopila jedna z žákyň. Během „parapsychologického pátrání“ po duchovi zemřelé odhalí tři roky starý případ šikany a vyvolá tím nelibost ředitelky a několika dívek z bohatých rodin, které se nehodlají vzdát své skvělé image. Ve chvíli, kdy Gilda čeká zasloužený triumf a ovace za to, že vyřešila případ, je vyhozena ze školy.

Vyprávění v třetí osobě se stejně jako v první knize střídá s kousky psanými v první osobě samotnou Gildou – jsou to znovu její dopisy tátovi a poznámky k případu, ale kromě nich máme i několik ukázek jejího „tvůrčího psaní“ - jedna její krátká povídka, ukázka z její divadelní hry a pár příspěvků v alter egu slečny Petunie ve školních novinách. V textu se objevují také dopisy a zápisky několika dalších postav.

Jennifer Allisonová zachovává tajemnou a strašidelnou kulisu. V první knize to byla ponurá věž se zatlučenými okny, v knize druhé je to venkovské sídlo na způsob staroanglického hradu, které si na přelomu 19. a 20. století nechal postavit jistý automobilový magnát a posléze ho odkázal řádu jeptišek. Ty v budově zřídily vzdělávací ústav s názvem Škola Panny Marie Sedmibolestné.

Jedna ze silných stránek vyprávění je velmi dobře a podrobně prokreslené sociální mikroklima výhradně dívčí školy – k tomu nebude od věci se zmínit, že samotná autorka svého času působila na takové škole jako učitelka. Do tohoto prostředí s jeho ustálenými nepsanými pravidly a hierarchií vpadne neordinérní potížistka Gilda a pustí se vytahovat na světlo to, co bylo dosud dobře ututláno.

gilda1_150.gifV předchozím díle Gilda řešila úmrtí tety Melánie, která spáchala sebevraždu, protože byla psychicky narušená, byla nemocná a nešťastná. Díl druhý je drsnější. V Jezerních pannách se Gilda setká s temnou stránkou lidské psychiky, s dívkami, které provedly své vrstevnici něco obludného a mají dvě tváře – na jedné straně jsou oblíbené a chválené učiteli, dokonalé a bez poskvrny, a na straně druhé jednají nadřazeně a krutě si zahrávají s ostatními. Gilda projde celou škálou emocionálních stavů: strach z dívek, které šikanovaly a zdají se být schopné všeho; potom nadšení, když ji naoko vezmou do své exkluzivní party, jen aby ji uchlácholily a zajistily si, že když bude patřit mezi ně, neprozradí, co na ně ví. S Gildou je manipulováno, a ona, protože je nezralá (i když si o sobě myslí opak), málem podlehne. Pak se cítí trapně z vědomí, že bude za zrádkyni, když půjde žalovat. Ve chvíli, kdy se vypořádá s všemi pocity a začne jednat, narazí na nečekaný odpor ředitelky, která pro změnu chce zachránit pověst školy... Je postavena před vážný konflikt a musí si zvolit, jak se zachovat, s tím, že ponese za své rozhodnutí následky. A Gilda to udělá. Vzepře se jak ředitelce, tak hrozbě bohatých dívek a jejich vlivných rodin a do poslední stránky si stojí na svém, že pravda musí vyjít najevo.

Abych parafrázovala jednu větu samotné Gildy z jejího dopisu tátovi: „Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového řeknu, ale TŘIKRÁT HURÁ GILDĚ JOYCEOVÉ!“ (V Gildině dopise stojí „TŘIKRÁT HURÁ MARCII!“) Třináctiletá parapsychologická pátračka je skvěle vytvořená literární postava a je natolik nosná, že by se na ní dala postavit ještě dlouhá řádka dalších příběhů.

Pokud v první knize byla prostě zábavná, neohrabaná a střelená holka, která se vydala na bláznivé dobrodružství, v knize druhé jedná podle svého svědomí, naráží na potíže, podniká nepopulární kroky a riskuje potrestání, aby udělala to, co považuje za správné.
Nepohybuje se ze setrvačnosti, protože ji někdo (nebo něco – např. školní systém) k něčemu nasměroval, ale činí samostatná rozhodnutí a razí si svou vlastní cestu. Přitom zdaleka není dokonalá. Není krásná a nemá kluka, nechová se hezky k Marcii, přikrašluje si pravdu, je svéhlavá, neotesaná, praštěná (napíše dopis papeži), špehuje lidi a na krátký čas podlehne kouzlu šikanovatelek a pohrává si s myšlenkou, že jim vyhoví a „zapomene“ co všechno ví... Často je směšná – například, když se v trendy kavárně snaží udělat dojem na starší kluky: „Zasmála se trochu moc hlasitě a nedopatřením zvrhla zbytek své kávy.“ Ale má svědomí a odvahu srdce se jím řídit.

Co se týče kompozice, autorka se tentokrát rozhodla pro rámec příběhu. Souvislému povídání o Gildě, která nastupuje do nové školy, předchází úvodní kapitola, zdánlivě odtržená od kontextu, v níž je vylíčeno utopení dívky. Vypravěčka nám nesděluje ani její jméno, ani nic bližšího kromě jednoho jediného časového údaje – že se to děje v předvečer Dne díkůvzdání. Dál vyprávění zaostřuje na Gildu, která poznává nové prostředí a nové lidi, vtipně je komentuje, dozvídá se záhadu a začíná pracovat na jejím rozřešení. Ústřední událost, kolem níž se točí zápletka, je tak jakoby vytknuta před závorku a celý následující děj se věnuje rekonstrukci toho, jak a proč k ní došlo. Na konci knihy čtenář (a nejenom on) ví jméno dívky i okolnosti jejího utonutí, a závěrečná kapitola, která slouží jako svého druhu epilog a v níž případ už je vyřešený a spravedlivosti je učiněno za dost, se ne náhodou odehrává přesně v předvečer Dne díkůvzdání o tři roky později – a kruh se uzavírá.


Pátračka Gilda a Jezerní panny
Jennifer Allison

přeložila Veronika Volhejnová
Vydal Albatros v edici Klasik, 2008
počet stran: 320, formát: 130 x 200 mm, váz.


 


Beletrie pro děti

Malý princ a Exupéry odkrývá tajemství: Co je důležité, je očím neviditelné!

„Odpusťte děti, že jsem věnoval tuto knihu dospělému!“ zní první věta Antoine De Saint-Exupéryho v jeho věnování. A to je klíč k úspěšnému přečtení. Malý princ opravdu není pro děti...

Kubula a Kuba Kubikula. Jediná a mimořádná kniha Vančury pro děti

Jedinečné slovesného umění Vladislava Vančury můžeme vychutnat také v jeho jediné knize pro děti, kterou napsal pro svou dceru Alenu, ale také díky nesmyslným tahanicím literárních kritiků, kteřé vedli zanícené debaty na...

Když na hrušce buchty zrály, dětsky bláznivá kniha pro malé čtenáře

Zdá se vám název knížky bláznivý? To je dobře. Takové věci mají děti rády. Všechny pohádkové texty nebo verše autorky připomínají různé nonsensové tituly pro děti.

Daisy Mrázková: Haló Jácíčku: knížka o velkém přátelství

Tato knížka je vhodná pro děti od pěti let pro předčítání, srozumitelně a velmi poeticky vysvětluje dětem věci kolem nich. Vyšla již čtyřikrát, poprvé v Albatrosu v roce 1972.

Deník kocoura Modroočka, po desetiletí půvabná knížka pro děti

Zelenoočka, Bělovous Zrzunda, Kiki a především kocourek Modroočko – právě oni jsou hlavními hrdiny půvabných příhod Josefa Koláře, příhod, během nichž Modročko vyroste z malého kocourka v tatínka čtyř koťátek…  

Princezna z třešňového království. Jedna z nejlepších pohádkových knih Markéty Zinnerové

Princezna z třešňového království patří jednoznačně ke zlatému fondu knih pro děti a mládež. Autorka v knize vypravuje příběh o holčičce a její cestě s bílým chundelatým pejskem Šmudlou přirozeně...

V sedmém nebi Fuky a Koláře. Chvályhodný reprint pro děti od Albatrosu

Ilustrované vtípky, rébusy a hříčky pro děti i dospělé. Na počátku byl nápad nakreslit deník, na každý den jeden obrázek a jedna vtipná historka. Pak se malíř setkal s básníkem...