lichzrouti_se_vracejiJsou tady. Další bláznivý příběh z pera Pavla Šruta se objevil na pultech knihkupectví. A nejen tam. Komu se nikdy neztratila ponožka, tomu se ztratí ještě dneska. Kdo si myslí, že za to může pračka, pes, nepořádná manželka či manžel, nebo dokonce jejich děti, ten je na velkém omylu. Za to, že nám z páru ponožek občas zůstávají jen licháče, můžou lichožrouti.

V prvním díle příběhu se malý lichožrout Hihlík po mnoha peripetiích rozhodl, že odjede do Afriky hledat své rodiče.
Jeho nejlepší kamarád a bratranec Ramík se stal ředitelem penziónu Nový život, který profesor Kadeřábek zřídil jako výchovný ústav pro Kojoty, lichožrouty z rozprášeného gangu Kudly Dederona. A sám Velký Kojot Kudla Dederon zmizel v oblacích prachu při demolici baru Kilimandžáro. Alespoň si to všichni naši hrdinové mysleli… Zde začíná nové dobrodružství plné tajemství a nebezpečí, které vyjeví mnoho nového ze života domorodých afrických lichožroutů, odhalí četné nástrahy africké džungle a přivede na scénu další lichožroutí hrdiny i nového dobrodince lichožroutů, jímž tentokrát nebude vědec ani chudý muzikant, nýbrž výstřední anglický milionář. Ve Městě mezitím profesor René Kadeřábek, lichožroutologická kapacita, dále pracuje na vědeckém pojednání o životě lichožroutů.

Lichožrouti se vracejí

Píše Pavel Šrut - Ilustruje Galina Miklínová

Vydala Paseka, 2010, Počet stran: 184 !!!

Ukázka z knihy - Podivný milionář

lichozrouti_4Stříbrný kamion s nápisem TANZANIE na kabině se rozjel. Měl před sebou pořádně dlouhou cestu.
Brzy nato dostal Hihlík strach.
Ale kdo ví, jestli to bylo brzy? Lichožroutům se přece čas někdy smrskne a srazí… jako ponožky, když je omylem vyvaříte v horké vodě.
Třeba se i ta daleká cesta do Afriky smrskne a zkrátí, utěšoval se, i když měl ke strachu přinejmenším tři důvody.
Tak za prvé: byl sám.
Za druhé: Afrika je veliká. A černý pasažér Hihlík nevěděl, co ho cestou čeká, a kde v tom světadílu najde své rodiče.
A za třetí: strach se k vám někdy vplíží, ani nevíte proč.
Hihlík si našel malý kout mezi bednami s léky a potravinami a lékařskými přístroji, které kamion vezl.
Venku už možná pražilo africké slunce, ale sem k němu se prodíral jenom strašidelný trychtýřek světla z šoférovy kabiny.
Pak i ten úzký proužek světla z kabiny pohasl a kamion se ponořil do inkoustové tmy.
Hihlík myslel na rodiče a na bratránka Ramíka, dokud neusnul.
Musel spát v jednom kuse nejmíň dva dny.
Probudilo ho drcnutí, jak kamion náhle zastavil, pak železné skřípění – to řidič pootevřel zadní vrata kamionu – a nakonec ostré sluneční světlo.
Hihlík zmateně pobíhal mezi bednami označenými červeným křížem.
Nevěděl, co se děje, vlastně ještě napůl spal.
A vtom ho řidič musel spatřit, protože vytřeštil oči a ohnal se rukou, jako by zaháněl mžitky před očima.
Hihlík už na nic nečekal, odrazil se a skočil. Dopadl do horkého prachu.
Byl v Africe, kde na každém rohu číhá jedno nebezpečí. Nebo dvě!
Holohlavý řidič si vzal z lednice dvě láhve minerálky, zabouchl dveře a vrátil se do kabiny. Jednu láhev podal plavovlasé sestřičce, druhou vypil sám na ex.
Kamion se zase rozjel.
Hihlík se ocitl na nějakém tržišti.
Hemžilo se tu plno domorodců. Mnozí chodili bosky nebo naboso ve střevících a kolem nich se pletli toulaví psi.
Před psy, jak známo, se lichožrouti neschovají. Pes lichožrouta všude vyčenichá.
A jedna z těch opelichaných příšer ho teď měla před sebou jako na talíři.
Hihlík zaječel a vrhl se po hlavě do koše plného ananasů. Chtěl s nimi splynout, ale nešlo to!
Hra na chameleóna, která se v Praze lichožroutům tak dařila, tady v Africe přestala fungovat.
Jak je to možné? To bude asi tím, že tady žijí opravdoví chameleóni, zauvažoval Hihlík.
Prodavač se nad košem s ananasy naklonil a po jednom chňapl. Mávnutím sekáčku jej rozpůlil.
Pomóc!
Nejdřív zaječel Hihlík. Ostří sekáčku ho minulo jenom o chloupek. Hned nato zařval prodavač. Zdálo se mu, že z koše něco vyskočilo a hnalo se pryč.
„Chyťte to! Támhleto! Kde je to?“
Lidé na tržišti pokřikovali, poskakovali, strkali do sebe, ale nic neviděli. Jen jedno obrovské hubené psisko zavrčelo a hnalo se za ním.
Hihlík kličkoval mezi stánky s ovocem a mezi pulty, na kterých ležely zabité ryby podivných barev a tvarů. K jekotu zákazníků se teď přidal i řev prodavačů, protože ten pes kácel všechno, co mu stálo v cestě. A to už Hihlík nad sebou spatřil jeho ohromné žluté zuby. A tak zavřel oči a skočil.
Přeletěl pár stánků a dopadl do kádě s vodou.
Brrr!
Voda je veřejný nepřítel lichožroutů číslo jedna. Hned po ní následují psi, myši, potkani a něco, co až dosud Hihlík neznal.
Mělo to obrovská kusadla a mlelo se to v té kádi, až se voda vařila.
„Dejte mi tohohle,“ ukázal hůlkou nějaký maličký pán v drahém obleku a s nesmírně tlustými brýlemi na nose.
Ta hůlka mířila na Hihlíka, který se topil a vynořoval a polykal vodu. (Žádné andělíčky, jak se někdy nesprávně říká.)
„Pane to není krab! To sem asi odněkud spadlo. Já vlastně nic nevidím. Jen šmouhy,“ omlouval se prodavač.
„Z toho si nic nedělejte a berte!“
Pán mu podal jednou rukou svazek bankovek a druhou vylovil Hihlíka z kádě.
A už si hůlkou razil cestu k obrovskému automobilu. Řidič v barevné uniformě mu otevřel dveře, nastartoval a prudce vyrazili.
Byla to černá limuzína s matnými skly zřejmě neprůstřelných oken. Odtud se nedalo utéct.
Mokrý Hihlík se choulil na zadním sedadle.
Mrňavý pán si ho mlčky prohlížel. V autě bylo pološero, jen jeho zrzavá kštice planula jako oheň.
„Neříkají ti Hihlík?“ vybafl najednou a nečekal na odpověď. „Řekl bych, že jsi Hihlík. Vypadáš tak.“
Řidič se do zrcátka nad volantem ošklivě zašklebil. Byl černý jako díra do tunelu, jen jeho zuby a bělmo očí svítily. Ale ty oči byly vystouplé a vypadaly jako – skleněné.
Pán náhle podal Hihlíkovi svou útlou ručku. Na malíčku mu zářil zlatý prsten s velkým diamantem.
„Sir Jameson Archibald Sockwell,“ představil se. „Pod tímhle jménem mne najdeš v každé milionářské ročence. Těší mě.“
„Mě to taky těší,“ špitl Hihlík.
„Ale pro přátele jsem jenom sir Jameson,“ dodal ten divný milionář.
Z kapsy vytáhl hedvábný kapesník s vyšitým monogramem J.A.S. a hlasitě se vysmrkal.
Pak už celou cestu nepromluvil, ale Hihlík si připadal jako pod lupou.
Automobil prokličkoval městem a předměstím s ubohými chatrčemi.
Teď se řítil úzkou silničkou po mořském pobřeží kamsi do neznáma.
Hihlík začal litovat, že se do Afriky vypravil tak sám. Teď usilovně myslel na svého bratránka Ramíka, jako by ho chtěl přivolat.


Beletrie pro děti

Malý princ a Exupéry odkrývá tajemství: Co je důležité, je očím neviditelné!

„Odpusťte děti, že jsem věnoval tuto knihu dospělému!“ zní první věta Antoine De Saint-Exupéryho v jeho věnování. A to je klíč k úspěšnému přečtení. Malý princ opravdu není pro děti...

Kubula a Kuba Kubikula. Jediná a mimořádná kniha Vančury pro děti

Jedinečné slovesného umění Vladislava Vančury můžeme vychutnat také v jeho jediné knize pro děti, kterou napsal pro svou dceru Alenu, ale také díky nesmyslným tahanicím literárních kritiků, kteřé vedli zanícené debaty na...

Když na hrušce buchty zrály, dětsky bláznivá kniha pro malé čtenáře

Zdá se vám název knížky bláznivý? To je dobře. Takové věci mají děti rády. Všechny pohádkové texty nebo verše autorky připomínají různé nonsensové tituly pro děti.

Daisy Mrázková: Haló Jácíčku: knížka o velkém přátelství

Tato knížka je vhodná pro děti od pěti let pro předčítání, srozumitelně a velmi poeticky vysvětluje dětem věci kolem nich. Vyšla již čtyřikrát, poprvé v Albatrosu v roce 1972.

Deník kocoura Modroočka, po desetiletí půvabná knížka pro děti

Zelenoočka, Bělovous Zrzunda, Kiki a především kocourek Modroočko – právě oni jsou hlavními hrdiny půvabných příhod Josefa Koláře, příhod, během nichž Modročko vyroste z malého kocourka v tatínka čtyř koťátek…  

Princezna z třešňového království. Jedna z nejlepších pohádkových knih Markéty Zinnerové

Princezna z třešňového království patří jednoznačně ke zlatému fondu knih pro děti a mládež. Autorka v knize vypravuje příběh o holčičce a její cestě s bílým chundelatým pejskem Šmudlou přirozeně...

V sedmém nebi Fuky a Koláře. Chvályhodný reprint pro děti od Albatrosu

Ilustrované vtípky, rébusy a hříčky pro děti i dospělé. Na počátku byl nápad nakreslit deník, na každý den jeden obrázek a jedna vtipná historka. Pak se malíř setkal s básníkem...