kouzlaci_kratochvilPuntíkáři a Duchaři spisovatele Miloše Kratochvíla a ilustrátora Milana Starého si rychle získali velkou popularitu. Vyskočili na páté místo žebříčku nejčtenějších knih v roce 2009 a kromě jiných ocenění (SUK, Výroční cena Mladé fronty, nominace na Zlatou stuhu) se prosadili mezi nejlepší knížky i v anketě Čítáren Knihopábitel. A už jsou tu sympaťáci Michal Souček a Filip Fialka, hlavní hrdinové série Pachatelé dobrých skutků, se třetí porcí legrací a bláznivých dobrodružství - jako Kouzláci!

Tentokrát zachraňují především sami sebe, aby se zbavili posměšné přezdívky Duchaři. Filda vidí jedinou možnou cestu – dokázat, že tajemné a nevysvětlitelné síly jsou. Ale náhoda jim přihraje do cesty kouzelníka. Duchaření by se dalo nahradit kouzelnickým trikem, napadne ty dva. Na kouzla přece taky zíráme jako na něco nevysvětlitelného…  

Ukázka z knihy:

„Ty znáš kouzelníka, který umí nechat mizet a přemísťovat lidi!?“ Filda se rozsvítil jako rámeček na fotky od pana Vietnamce. „Piskoři, to by nám stačilo!“ Praštil mě do zad. „Znáš se s ním dobře?“
Vytáhl jsem kouzelníkovu černou vizitku s rudými písmeny Mr.Varadi, magie mizení. Pan Varadi nám je rozdával a naříkal, že jestli mu má teta doktorka nenapíše psychiatrickou omluvenku o krátké ztrátě rozumu, při níž svou asistentku Alabastru omylem přemístil do bedny, kterou jiný kouzelník probodával šavlemi, můžeme je vyhodit, protože už nebudou mít žádnou cenu, stejně jako on mezi kouzelníky.
„Myslíš, že by nás ty mizecí triky naučil?“ Filda se rozpaloval do nebezpečné teploty. „Víš, jak by všichni čuměli, kdyby Trpajs uprostřed hodiny zmizel ze třídy! Než by stačil mrknout, neseděl by v lavici, ale doma v kuchyni!“
Rozchechtal se jako janek a já, když jsem si to představil, jsem se začal smát ještě víc. „Seděl by doma a bylo by zamčeno!“
„A neměl by klíče, takže by nemohl hned metelit zpátky!“ ještě to vylepšil  Filda.
Hýkali jsme smíchy jako zdivočelí oslové. Byla to bezvadná představa, jak Trpajs doma vztekle lomcuje klikou a zuří, že nemůže jít do školy, kterou tak miluje! Zasloužil by si to a nikdo jiný by na takový trik neměl větší právo než my! My jsme ho pro školu zachránili, ale on to nepřiznal a tím nám to pořádně zavařil…
„Jenže to nepůjde,“ přistál jsem z představ zpátky do skutečnosti. „Copak můžeme přijít do školy s kouzelnickou bednou?“
Přeskočil jsem takové drobné problémy, jako že netuším, kde se kouzelnické bedny prodávají a když se prodávají, tak jestli nestojí třeba půl milionu. I kdyby se tohle nějak vyřešilo, stejně by to k ničemu nebylo. Školník Vavera nám od vyhánění ducha ze třídy každé ráno před školou kontroluje bágly, jestli v nich nepašujeme do školy něco, co hoří, čoudí, smrdí nebo je nějak jinak podezřelé. Kdyby nás viděl, jak vlečeme ke škole bednu na Trpajse, asi by nás radši už z dálky zastřelil.
Ale Filda nápad s mizecím kouzlem nevzdával. „Kouzelníci přece nenechávají všechno zmizet v bedně. Stačí jim zakrýt to třeba jen kusem hadru! Caperfield bednu vůbec nepoužívá. Víš, jakou bednu by musel mít, když nechal zmizet lokomotivu nebo nádraží?“
To byla pravda. Jak jsem ale o všem přemýšlel, napadlo mě, že by asi bylo rozumné začít od jednodušších kouzel, a ne rovnou přemístěním Trpajse Lojdy ze školy domů do zamčené kuchyně. Vědci taky neprovádějí pokusy rovnou na lidech…