dva_lelci_ve_skriniKarel Karlík z 2. A vypadá jako ostatní kluci, ale v něčem se od svých spolužáků přece jen liší: nic ho nebaví, celý den jen kouká na televizi a „chytá lelky“. A jednou ty lelky doopravdy chytí. Od toho dne se s Karlíkem začnou dít zvláštní věci. Musí se o své nové kamarády starat a na televizi už mu nezbývá čas. Karlík zažije s lelky spoustu legrace i dobrodružství – a něco v jeho životě se změní…

Dva lelci ve skříni / Pavel Šrut / Ilustruje Pavla Buchalová / Vydává XYZ, 2010  (celk. 3. vyd., prvni dvě vydání 1990, 1996 s ilustracemi Vladimíra Jiránka v Albatrosu)

UKÁZKA Z KNIHY:

Lelci neviděli nic, ale Karlík koukal. S očima přilepenýma na obrazovku vytáhl z kapsy pytlík karamel. Karamely házel do pusy a papírky od karamel pod křeslo.
„Au!“ Papírek trefil Leoše. „Nemůžeš dávat trochu pozor?“ rozzlobil se lelek a zamával ručičkama a vylezl zpod křesla.
„To se ví. Nejsi tu sám, kamaráde,“ řekl Leon a vyčepýřil se také na světlo.
„Co tu děláte?“ podivil se Karlík, ale ne zas tak moc. (Z televize byl už na ledacos zvyklý. Prostě někdo vypadá tak trochu jako pták a někdo tak trochu jako bernardýn. Co na tom?)
„My neděláme nikdy nic,“ odpověděl Leoš. „To bych si, kamaráde, vyprosil. My jsme totiž Leoši, kteří rádi lenoší.“
„Jinými slovy,“ dodal Leon, „my jsme totiž Leoni, kteří jenom okouní.“
„To máme stejný zájmy!“ potěšil se ten kluk. „Já jsem Karlík.“
„A jak dál?“ zeptal se Leoš.
„Taky Karlík.“
„Karlík Takykarlík?“ užasl Leoš.
Kluk se zamračil. „Jmenuju se Karel Karlík! Uznejte, že je to mnohem pohodlnější, než kdybych se jmenoval Karel Petrmichlvít. To je jeden kluk z béčka, co na záchodě kouřil.“
„Co je to béčko?“ optal se Leon.
„Přece 3. B. Jste z Marsu nebo co?“
„Z vejce,“ řekl Leon.
„My jsme totiž lelci,“ vysvětlil Leoš.
„Lelci? Co je to – lelci?“
„To jsme my,“ prohlásil Leoš. „A ty bys nás měl znát. Když nás tak rád chytáš.“
„Já žádný lelky nechytám! Ani nevím, jak se to dělá!“ rozhořčil se Karlík.
„Ale víš,“ ušklíbl se Leon.
„Nevím!“ křikl Karlík a měl zlostí pláč na krajíčku. „Nikdo to neví! To se jen tak říká, že někdo chytá lelky. Třeba paní učitelka. Ta mi pořád říká – Karlíku, už zase chytáš lelky?“
„Tak vidíš, že nás chytáš!“ řekl Leon jako vítěz.
„Nechytám!“
„A co děláš, když nás tedy, jak tvrdíš, nechytáš?“ zeptal se potutelně Leoš.
„Nic!“
„Teď jsme tě nachytali!“ uchichtl se Leoš. „Když neděláš nic, tak to právě chytáš lelky!“
„A umíš to moc dobře,“ pochválil ho Leon.
„A co umíte vy? Vy mrňousové!“ odsekl Karlík.
Nato se Leoš s Leonem na sebe podívali. Leoš protáhl obličej a Leon to udělal po něm.
„Co umíme?“ zeptal se Leon Leoše. (Protože Leoš byl o tři minuty starší.)
„To my ani přesně nevíme,“ vykrucoval se Leoš. Ale když viděl, jak se Karlík posměšně tváří, začal se vytahovat. „Ale například ... například se umíme zvětšovat!“


Beletrie pro děti

Padavka je bezva pes. Kniha populární Hermíny Frankové podle neexistujících kreseb Francise Barrauda

Hermína Franková se taky ráda baví, jenže neumí malovat. Proto podle neexistujících kreseb Francise Barrauda vymyslela příběh začínajícího spisovatele a taky trochu nešiky Jakuba, jemuž nikdo neřekne jinak než Padavka...

Pučálkovic Amina. Milovaná knížka pro děti Jindřicha Plachty a Ondřeje Sekory

Kdo jiný by mohl napsat kouzelný příběh o záměně psího štěňátka se žirafím mládětem než dobrosrdečný dlouhán, milovaný generacemi diváků. První vydání mu ilustroval Ondřej Sekora, byli v podstatě stejný...

Malý princ a Exupéry odkrývá tajemství: Co je důležité, je očím neviditelné!

„Odpusťte děti, že jsem věnoval tuto knihu dospělému!“ zní první věta Antoine De Saint-Exupéryho v jeho věnování. A to je klíč k úspěšnému přečtení. Malý princ opravdu není pro děti...

Kubula a Kuba Kubikula. Jediná a mimořádná kniha Vančury pro děti

Jedinečné slovesného umění Vladislava Vančury můžeme vychutnat také v jeho jediné knize pro děti, kterou napsal pro svou dceru Alenu, ale také díky nesmyslným tahanicím literárních kritiků, kteřé vedli zanícené debaty na...

Když na hrušce buchty zrály, dětsky bláznivá kniha pro malé čtenáře

Zdá se vám název knížky bláznivý? To je dobře. Takové věci mají děti rády. Všechny pohádkové texty nebo verše autorky připomínají různé nonsensové tituly pro děti.

Daisy Mrázková: Haló Jácíčku: knížka o velkém přátelství

Tato knížka je vhodná pro děti od pěti let pro předčítání, srozumitelně a velmi poeticky vysvětluje dětem věci kolem nich. Vyšla již čtyřikrát, poprvé v Albatrosu v roce 1972.

Deník kocoura Modroočka, po desetiletí půvabná knížka pro děti

Zelenoočka, Bělovous Zrzunda, Kiki a především kocourek Modroočko – právě oni jsou hlavními hrdiny půvabných příhod Josefa Koláře, příhod, během nichž Modročko vyroste z malého kocourka v tatínka čtyř koťátek…