pes_palicakJak se chovat k domácím zvířátkám a hlavně ke psům? Nedrezírujte je, ani se nenechte zotročit! Radí čtenářům populární autor Penac a přináší nám napínavý a přitom vtipný a laskavý pohled na náš svět psíma očima.

Už když se narodí, nikdo toho šeredného čokla nechce, ale on má zatracené štěstí. Životu se naučí na smetišti, v útulku i v pařížských ulicích. Skutečný psí román o hledání lásky a přátelství z pera slavného francouzského spisovatele.

Přes nesčetné peripetie se odložené štěně a hlavní hrdina knihy pes paličák dostane ze skládky na předměstí v Nice a do psího útulku. Zakotví v Paříži u své vyvolené paničky Kouli: rozmazlené a příšerné holčičky, která se i přesto stane jeho jedinou a milovanou paní. To vše ve vyprávění psa paličáka, který ví, že lidi se holt musí ochočit!

Pennacovo vyprávění osciluje mezi skvělou karikaturou „dvojnožců“, se kterými se pes na své cestě setkává (vtipná setkání s řezníkem, maloměstskou paničkou a rodinou holčičky Kouli) a dobrodružnou ságou o věrnosti a přátelství. Rozhodně patří k textům, které by děti národa milovníků psů neměly postrádat ve své knihovně.

Titul přeložila Drahoslava Janderová a ilustrovala Dora Dutková. Vydal Baobab, 2011.

Inspirující myšlenky...

"Počasí začalo být opět chladné. "Jít ven? K čemu? Aby to člověka přivedlo na krchov," říkala Františka, které bylo milejší být tento týden doma, neboť její dcera, bratr i řeznice ho odjeli strávit do Combray. Ostatně když hovořila o počasí, tak nepřiměřeném roční době, tu jakožto poslední příslušnice sekty vyznávající fyzikální nauky tety Leonie, které v ní takto přežívaly v pozastřené podobě, dodávala: "To je zůstatek božího hněvu!" Ale odpovídal jsem na její stesky jen nyvým úsměvem a zůstal jsem vůči těmto předpovědím o to lhostejnější, že pro mne v každém případě mělo být krásně; viděl jsem už, jak se jitřní slunce třpytí na fiesolském vrchu, hřál jsem se v jeho paprscích; jejich intenzita mě nutila, abych s úsměvem otvíral a přivíral víčka, a ta se jako alabastrové lampy naplňovala růžovým přísvitem. Z Itálie se nevracely jenom zvony, přilétla spolu s nimi i Itálie sama."
Marcel Proust: Svět Guermantových (Hledání ztraceného času III)