krysaci_zacekNa co sáhne Jiří Žáček, to prokoukne, pookřeje. Vtipné vyprávění o přátelství dvou krysáků z Vizovic, laboratorního potkana z Prahy a sádrového trpaslíka pobaví malé i velké. Oproti večerníčku je valašské nářečí jen naznačeno, s jazykem se Jiří Źáček srovnal profesionálně, neboť v knižním vydání by nářečí neobstálo.

Vznikla tak další pocta Valašskému království, snad jen snad vzkaz Studiu Marwin CZ ke grafické úpravě: Někdy je méně více.

Krysáci | Jiří Žáček |
Podle večerníčku Cyrila Podolského a Martina Šinkovského napsal Jiří Źáček
Ilustrace volně zpracované podle loutek Norberta Držiaka Ivan Mráček
Vydal Albatros Media, edice ČT, 2010

Ukázka z knížky Krysáci:

Malé útulné smetiště poblíž Vizovic bylo určitě nejkrásnější místo na světě. Krysáci Hubert s Hodanem by ho nevyměnili ani za Sýrii Ementálii, ani za Uhersko Salámsko, ani za dalekou Čevabčičínu.
Když byli malí, obývali krysí díru ve vizovické škole a tam vyslechli vyprávění paní učitelky o praotci Valachovi, který putoval zdaleka, až doputoval na Valašsko. Tam pověsil svůj klobouk na nejbližší větev, pozvedl valašku a slavnostním hlasem prohlásil: „Tady je ta země zaslíbená, odvážnými zbojníky, pěknými děvčaty a lahodnými trnkami oplývající, tady nám bude dobře na věky věků!“
Od té doby byli oba hrdí na to, že jsou Valaši a všem světoběžníkům říkávali:
„Všude dobře, na Valašsku nejlíp!“

Inspirující myšlenky...

Na tomto místě je vhodné zeptat se, co je to soucit. Mnozí jej totiž chválí jako ctnost a soucitného muže nazývají dobrým mužem. I to je duševní vada, protože člověk takto chybující se vzdaluje od pravdy. Soucit je vada malicherného ducha slábnoucího při pohledu na cizí zla. Soucit je proto běžný u těch nejhorších; jsou to stařeny a obyčejné ženské, koho dojímají slzy největších zločinců. Soucit je chorobný stav duše vyvolaný pohledem na cizí potíže nebo smutek z cizího neštěstí, o němž si člověk myslí, že je nezasloužené. Takový chorobný stav však mudrce nepostihuje. Mudrc tudíž necítí soucit, protože to není možné bez ubohosti duše. Soucit je blízký bídě, neboť z ní něco má a něco z ní bere. Soucit je chorobný stav duší příliš poděšených bídou.
Seneca, O laskavosti