krava dedecek sykorovaKniha pro děti ilustrovaná paní Sýkorovou-Pekárkovou je důkazem, že v české kotlině jsou stále dobří ilustrátoři. Nápaditou kresbu si děti oblíbí, protože souzní s jejich fantazií a rozhodně zaujme i jejich vzdělanější rodiče. Všechna čest!

Poněkud horší je to s textem Ivana Binara, který není kam zařadit.
Pokud je kniha pro děti-neděti, (14 stran) pro první čtení, což by rozsahem mohlo odpovídat, pak jsem na pochybách, kolik děti od 3 do 7 let porozumí napsanému. Např. hovězí omladina, rodná ohrada, elektrický ohradník, zástava atd.  jsou slova, kterým začínající čtenáři ve 4 letech nebudou rozumět a navíc nejsou z okruhu jejich dětského vnímání světa. Rovněž pochybuji jak porozumí vyznění celého příběhu, který svou podstatou je určen mnohem starším dětem.
Pokud je kniha určena pro děti od 3 let, pak by i písmo mělo být větší. Kdepak asi jsou ty časy, kdy platila pravidla o písmu a srozumitelnosti textu... Ale chápu, že je třeba náklady stáhnout. Děti si nějak poradí.
Pokud je kniha určena rodičům, pak si opět nejsem jist, kolik z nich pochytí přesah příběhu, který by mohl být bajkou o hlouposti. Jenže koho vlastně, že?

sykorova krava dedecek 1

Samotný příběh je o přihlouplé jalovici, která zázrakem unikne rozporcování na jatkách a dalším zázrakem přeskočí elektrický ohradník.
Poté není svatořečena, ale vydává se cestou necestou, až dojde na zahrádku Josefa, kterému kadí na trávník a likviduje vysokou trávu. Z neznámých důvodů se oba rozhodnou jít k moři. Ale bez babičky, protože ta jenom čte a čte a někdy děděčkovi ani neuvaří. Strašné.
Na  moři zažijí oba malou nehodu a na zpáteční cestě se jalovice zamiluje do mladého býka, a nechává dědečka Josefa svému osudu. Nakonec ale pochopí, že pro mladého býka není jediná vysněná kráva a odchází s mladým teletem zpátky na zahrádku k Josefovi. Dál hnojit a sekat trávu s malým bonusem. Vemenem plným mléka. Možná se ale vrací, aby nemusela na podivný výlet, z kterého se nevrací. Kdoví? A je škoda, že Ivan Binar tuto morbidní záležitost příběhu nechává zbaběle na rodičích, aby vysvětlovali dětem, co jsou krvavá jatka.

Pro děti bohužel vcelku nezáživný příběh.
Čteno dvěma inteligentním dětem 4 a 6 let. Podle mne je to tím, že kniha je psaná pohledem dospělého člověka, který se marně snaží děti oslovit, místy být dokonce i vtipný. Řekněme si na rovinu, že Ivanu Binarovi tentokrát nebylo dáno. Podobenství, který v knize Binar rozvíjí je mimo chápaní i mnohem větších děti. Porovnejte například jeho text s knihami Daisy Mrázkové, která se do duše dítěte umi stoprocentně vžít a bude vám jasné, o čem píšu.

Kráva a dědeček / Ivan Binar / Ilustrovala Eva Sýkorová-Pekárková / grafická úprava Martin Pecina / vydal Meander, 2015

sykorova krava dedecek 2

Ukázka z knihy:

Straka zůstala doma se staršími kravami a s docela malými, hloupými telaty. Vlastně tu zůstala sama, všechny její kamarádky a kamarádi odjeli na výlet… Dodneška se nevrátili. Staré krávy se s ní nebavily a telata na ni koukala jak na nová vrata.

„Jen pojď dále, Stračeno.“ „Naši jeli na výlet kamiónem a mě nechali doma.
Tak jsem se taky vydala na výlet. Sama, pěšky.“
„Dobřes udělala. Buď ráda, že tě na ten výlet nevzali,“ řekl dědeček, jako by věděl, kam krávy jely. Prý na výlet! „Jestli chceš, můžeš tu zůstat.“

Šli cestou necestou, podél polí, mezi poli i přes pole, lesy a lučinami. Na louce, kde se potok vléval do řeky, potkali za elektrickým ohradníkem stádokrav: telata s matkami, jalovičky a taky tuze krásného mladého býka.
„Kam jdete, vy dva?“ volaly na ně krávy.
„Na pěší výlet k moři,“ zavolal na ně dědeček.
„Pojďte s námi!“ vyzvala je Straka.
„Nemůžeme, hlídá nás elektrický ohradník.“
„To nic není! Mě taky hlídal, hlídal, neuhlídal…“ smála se na ně Stračena.
„Jenže nám je tu hej… My k moři nechceme!
Pozdravujte od nás pocestné…“

Inspirující myšlenky...

Člověk ve svém pomýlení mocně zasáhl do přírody. Zdevastoval lesy, a tím i změnil klima a atmosférické podmínky. Vinou člověka úplně vyhynuly některé druhy rostlin a zvířat, ač měly své nenahraditelné místo v ekonomii Přírody. Čistotu vzduchu všude ovlivňuje kouř, řeky jsou špinavé. Tyto a jiné věci jsou neoprávněnými zásahy do Přírody, jež dnešní člověk okázale přehlíží, ale jež mají největší důležitost.
Johann Wolfang von Goethe,1832