kdo_neveri_at_tam_beziIlustrace Lucie Dvořákové k básničkám Jiřího Žáčka sednou naprosto dokonale. Dokonalost sama jsou totiž verše Jiřího Žáčka. Co jiného ale čekat? Celkový dojem je prostě úžasný a skvělý, tolik nápadů, rytmu a legrace jen tak někde nenajdete…

„Jede teta Malvína,
na oslíku ze mlýna.

Veze mouku za zlatku,
má ji plnou ošatku.

A že zrovna vítr vál,
rozfoukal tu mouku v dál.

Teta zbledla ve tváři:
„Musím zpátky k mlynáři!“….

Tak to je úryvek z jedné geniální básničky pro děti. Povídačka bez konce… můžete si takhle povídat kolem dokola a vlastně donekonečna. I když, možná až do chvíle, kdy přestane foukat ten proklatý vítr a tetě Malvíně nerozfoukne tu mouku…Ale tohle se dětem právě hodně líbí. Povídačky bez konce byly u nás velmi oblíbené, protože se dokola opakuje to samé.

Recitovat je švanda

Tak to každopádně. Jestli se bojíte toho, že nebudete svým dětem umět zarecitovat básničku, nebo ji prachobyčejně jenom přečíst, tady se bát nemusíte. Půjde vám to samo. Je v nich rytmus a je v nich švih. Takový knížepán Žán Baklažán vám do úst i z úst půjde jako po másle. Najdete tu i náměty staré a stokrát profláknuté, opět v novém kabátku a pěkně zveršované - třeba ten o Káče, které se bojí všichni pekelníci nebo ten o lakomé selce, které pocestný uvaří skvělou sekyrkovou polévku.

„…Běží selka, běží k spíži,
už se na nic neohlíží.
Telelí se radostí,
že ji voják pohostí…“

Ilustrace jsou veselé a akční
Konečně něco, kde jsou ilustrace opravdu krásné, akční a veselé. Přesně se hodí k veršům, Lucii Dvořákové se toto určitě velmi podařilo, krásně zachytila atmosféru veršů a to nejen výrazy hrdinů, ale i zobrazením okolí.

Hledáte-li pro svoje dítě nějakou knížku pro první čtení, zkuste Jiřího Žáčka a Kdo nevěří, ať tam běží… Že je dokonalá,neuvěříte, dokud ji nebudete mít.
Vydavatelem knihy je Mladá Fronta, 2009.

Kdo nevěří, ať tam běží | Jiří Žáček | Ilustruje Lucie Dvořáková | 2. vydani, l. vyd. Albatros, 1996

Další ukázky...

Povídačka o kose
Koupil Mates novou kosu,
usekl si kousek nosu.
Kdopak mu ho přišije –
Bára nebo Žofie?

Povídačka bez konce o tetě Malvíně
Jede teta Malvína,
na oslíku ze mlýna.
Veze mouku za zlatku,
má jí plnou ošatku.
A že zrovna vítr vál,
rozfoukal tu mouku v dál.
Teta zbledla ve tváři:
„Musím zpátky k mlynáři!“
Jede teta Malvína,
na oslíku ze mlýna.
Veze mouku za zlatku,
má jí plnou ošatku.
A že zrovna vítr vál,
rozfoukal tu mouku v dál.
Teta zbledla ve tváři:
„Musím zpátky k mlynáři!“
Jede teta Malvína,
na oslíku ze mlýna.
Veze mouku za zlatku,
má jí plnou ošatku.
A že zrovna vítr vál...
.................................
A tak dále, a tak dál.

Básničky pro děti – nové knihy

Od žežulky k Mikuláši. Oblíbené básničky Josefa Václava Sládka

Básničky Josefa Václava Sládka patří ke klenotům české poezie pro děti. Nový výběr Jany Čeňkové tak potěší všechny...

Modré nebe. Básničky Františka Hrubína a ilustrace Josefa Čapka, poklad z tvorby pro děti

S básníkem Františkem Hrubínem se můžete projít celým rokem od jara do zimy. Vytvořil verše k obrázkům Josefa Čapka, kter...

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět. Blatného knížka básniček a říkadel s ilustracemi Lhotáka vychází po dlouhých letech v Albatrosu

Po dlouhých letech opět vychází knížka Ivana Blatného, která patří k těm nejkvalitnějším dílům české moderní poezie ...

Začarovaný Tatrmánek, Jaroslava Vrchlického básničky pro děti

Jaroslav Vrchlický, autor více než osmdesáti básnických sbírek, se tentokrát představuje jako básník, který osloví i děts...

Zlatovláska. Slavná Kainarova kniha a předlouhá básnička pro děti

Jednu z nejznámějších lidových český pohádek, kterou za starých časů zapsal Karel Jaromír Erben, zná téměř každý. V r...

Inspirující myšlenky...

Neumím rozlišit západní civilizaci od jiných. Nevím, v čem by měl být elementární rozdíl. Prožila jsem celý svůj život uprostřed Evropy, všechno ostatní znám jenom zprostředkovaně a povrchně. Můžu si namlouvat, že miluju přírodu, ale stejně vím, že je to zkrocená příroda. Příroda, kterou jsme si tak dlouho utvářeli k obrazu svému, až je z ní to, co je: mrzáček. Trochu ho litujeme, trochu se nám oškliví. Odvracíme oči od zrcadla, které nám nastavuje, ale pořád před tím zrcadlem stojíme. Není kam jinam jít. Konflikt s civilizací je na jiné úrovni vlastně konflikt s imperativem divočiny uvnitř sebe samého. Ten problém nemáme šanci vyřešit. Proto je dobré ponechat si aspoň sny. Ráda píšu příběhy s mladými protagonisty. Důvod je jednoduchý: dokud hrdinové nezestárnou, nejsou jejich sny ani ztroskotané, ani směšné. A navíc, mladí nectí předpisy a omezení. V tom cítím naději, protože nic jiného než neustálé překračování pochybných hranic nemůže s problémy světa hnout.
Iva Procházková, spisovatelka