bigbit„Kdopak by se rocku bál?“ je kniha mapujících historii rockové hudby v letech 1956-1983, které v průběhu let 1987 – 1989 pravidelně vycházely v časopisu Gramorevue a jehož autory byli Vojtech Lindaur a Ondřej Konrád. Právě tyto články se staly základem dnes vycházející knihy s lakonickým, avšak všeříkajícím názvem Bigbít, z pera stejné dvojice autorů.

Do rodného listu knihy Bigbít by ale měly být zaneseny i další dva údaje a to konkrétně název knihy „Život na tahu aneb Třicet roků rocku“, která vyšla již v roce 1990 a která také vznikla na základě již zmiňované série článků z časopisu Gramorevue, a pak jméno televizního cyklu Bigbít, na jehož scénáři se jeden z autorů obou knih – Vojtěch Lindaur – významně podílel.

A je to právě on, kdo pro knižní vydání dopsal kapitoly zachycující léta 1984 - 1989 a zároveň pro nyní vycházející knihu Bigbít uspořádal rozsáhlou obrazovou přílohu, ve které jsou publikovány desítky unikátních dobových fotografií. Připočteme-li k tomu všemu i fakt, že součástí knihy jsou dvě CD s raritními a především autentickými, doposud nikdy nevydanými hudebními ukázkami vztahujícími se k jejímu obsahu a tvořícími tak jakýsi soundtrack knihy, můžeme ve spojení s knihou Bigbít bez jakýchkoli okolků mluvit o plnohodnotné kronice československé rockové hudby od jejích prvopočátků až do roku 1989.

Rozhodně se však nejedná o klasickou kroniku šustící archivářskou nudou.
Naopak! Oba autoři zachycují dění na scéně rockové hudby jako živý příběh a to především proto, že oba byli jeho přímými účastníky. Na otázku, co bylo při psaní knihy osobně nejzábavnější, Vojtěch Lindaur odpovídá: „Objevování, hledání a nacházení souvislostí, neboť tehdy, v druhé polovině osmdesátých let, nebyla ani tak důležitá data a letopočty nebo obsazení té či oné kapely, ale spíše zachycení atmosféry.“

Celý unikátní koncept knihy Bigbít je podtržen i grafickým zpracováním,
jehož autorem je akademický malíř Karel Haloun, autor obalů mnoha hudebních nosičů samizdatových i oficiálních vydavatelství. Pro to vše by kniha Bigbít jistě neměla chybět v knihovně žádného pamětníka a milovníka československého bigbítu. A pro mladší generaci hudebních příznivců může být Bigbít naopak jakýmsi „strojem času“ pro zábavnou cestu zpět do historie.

Bigbít
Vojtěch Lindaur, Ondřej Konrád

Ilustrace Karel Haloun,
Nakladatelství: Plus 2010


Naučné pro mládež – nové knihy

Dinosauři od Pekelného potoka. Vynikající popularizující kniha Vladimíra Sochy

Překvapivé čtivá kniha o posledních dinosaurech, jejich náhlého zániku a neuvěřitelného zmrtvýchvstání v posledních sto ...

Gerald Durrel a jeho nejčtenější kniha O mé rodině a jiné zvířeně

Gerald Durrell (7. ledna 1925 – 30. ledna 1995) zakladatel přírodovědecké stanice na ostrove Jersey mezi Anglié a Francií je dn...

Petr Sís. Strom života o světě Charlese Darwina pro děti

Ilustrovaná kniha Strom života je neobvyklým pohledem Petra Síse do myšlení Charlese Darwina, člověka, který svými úvahami o...

Když se zvířata kamarádí aneb o neobyčejných vztazích zvířat a lidí

J. M. Masson, spisovatel, vědec a především milovník a ochránce zvířat, je znám svými knihami, ve kterých čtenářům na ce...

Cesty za dobrodružstvím, příběhy velkých činů

Patnáct strhujících příběhů o smělých činech průkopnických mořeplavců, cestovatelů, horolezců a letců, kteří posunul...

Inspirující myšlenky...

Jde o klasickou třídní válku. Elity se snaží zvětšit svoji moc. Vlády ztrácejí kontrolu nad ekonomikou, sociální stát se rozpadá. I list The Wall Street Journal před časem přiznal, že ať už je u moci kdokoli, liberálové, komunisté nebo fašisté, hlavní rozhodnutí dělají banky, ratingové agentury a byrokraté, nikoli lidé. Dnešní vládní ideologie je takto směsí „dravého pragmatismu a upovídaného moralizování. Pragmatici jednají, moralisti mluví, ale vzájemně se doplňují: nemorální realita se přikrašluje větami o lásce a slušnosti. Moc se skryla. V tom je její současná síla. Před oči se nám staví Trh jako přírodní zákon, jako neosobní hra odosobněných tržních sil. Politické strany, stejně jako občané samotní se mají sklonit před „vyšším řádem“, který tyto síly nastolují. Zákony trhu ale přestávají okamžitě platit, když jde o zájem superkapitálu. Zisky jsou posvátným soukromým majetkem. Všechny státy a jejich politické reprezentace jsou povinny udělat maximum pro to, aby rostly co nejvíce. Ztráty, vznikající ze vzájemné rvačky o zisk je ovšem nutno v zájmu prospěchu všech hradit z daní běžných lidí. Za anonymitou trhu a neosobním působením tržních sil takto probleskuje zcela osobní zájem lumpenburžoazie. Proto všechno žijeme v pseudodemokracii. Proto jsme ztratili nejen druhého, ale i sebe sama. Liberální diskurs svou legitimitu do značné míry získal právě tím, že vybízí k co největší pluralitě, která je, jak se ukázalo, pluralitou bezmocných. Skutečná demokracie je metafyzická. Skutečnou demokracií je jen ta, v níž bude zrušena jakákoliv vláda člověka nad člověkem. V níž tedy bude zrušena moc jako privilegium nemnohých, a to nejen moc politická, ale především moc ekonomická.
Milan Valach, pedagog a publicista, zakladatel Hnutí za přímou demokracii