povstani vontu blazek

Mytická trilogii Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta se dá interpretovat donekonečna. Takže také coby pouze polovědomé transponování haggardovského románu do dětského světa a infantilního „toposu“. Zapovězená čtvrť = džungle starého města. Vontové = divoši či „apači“ té džungle i se svými rituály. Svatojakubský kostel = pohanská svatyně. Ježek v kleci = magický talisman.
A tak dále a podobně, Merit nejlépe pochopíme, pokud odhalíme, kolik literárního braku (a snad i toho Henry Ridera Haggarda) autor v dětství přelouskal (a to i pod vlivem maminky). Dobrá...
Ale jednomu prvku se tento muž-legenda ve svých příbězích přece vyhýbal důsledně.
Až překvapivě důsledně.

Fantastice. A tak si stínadelskou trilogii možná smíte ve své mahagonové (či překližkové, to nevím) poličce postavit vedle románu V nitru Kamerunu, ale pokud ji místo toho strčíte po bok Howarda Phillipse Lovecrafta, zaskřípe to celou skříní. Proč? Foglar bude najednou realismus a dílo nebohého Američana bude jen šílený sen!

Zkušený redaktor časopisu Bobří stopa Josef Blažek taky píše stínadelskou trilogii a zvolil při jejím vymýšlení naštěstí tu střední cestu.
Do silně relativní realističnosti Foglarova prostoru se totiž nebál vroubovat i jistý sci-fi motiv, a zatímco v jeho úvodním komiksu Hlavolam ze Stínadel (kreslil Jiří Filípek) to není ještě moc patrné, v aktuálním Povstání Vontů skočíme spolu se světlovlasým Ondrou a horkokrevnějším Martinem rovnou na létající bicykly a jako střely se odpálíme ze staré střechy nad přímo lovecraftovsky starodávné město.

Ale nejsou to zříceniny. Je to malebná čtvrť, asi jako pražská Malá Strana, a nežije ta čtvrť mloky, ale lidmi. Na zemi i ve vzduchu, jak dokládá majestátní vzducholoď Nobilia s expedicí k pólu. Obdoba vzducholodi Italia generála Umberta Nobile zrovna sviští nad ostřími hřebenů střech a výškové kormidlo se zasekne, takže kolos užuž vráží do věží katedrály. Hrozí, že s ním snad lehne popelem polovina města, nebo se to aspoň zdá. Jenže Martin dokáže na Nobiliu z kola mrštně přeskočit a kormidlo uschopní. Ručně! Až nato uklouzne a řítí se do propasti. Ale pan Blažek, jinak mistr hororu, věděl, že tohle by pro Foglarovy fanoušky byla až příliš atakující káva, i udělal přemet a hle, Martin se probouzí u lůžka, a to Rychlonožkovi podoben. Vše byl sen. Jen. A dějová linie teprve naváže na úvodní ze sešitů a nikoli už scifoidně.

povstani vontu

O první z těchto publikací jsem už kdesi psal, a tak jen připomenu, že se Blažkův a Filípkův příběh odehrává řadu let před příhodami Rychlých šípů.
To je autory dáno. A přece už tehdejší kluci ví o Janu Tleskačovi a objeví dokonce jeho sirotčinec a deník. Stane se toho ještě daleko víc, jak byste měli zvědět vlastní četbou, a tento podzim následuje i osmnáct dalších stran dobrodružství neboli druhá část velmi adekvátně nakresleného seriálu (přičemž část první měla stran sedmnáct).

Nelze bohužel udělat nic, než konstatovat, že i těch osmnáct stránek působí jako „málo“ a Filípka s Blažkem můžeme proto už podruhé obdivovat coby hrdiny. V čem?
Samo sebou v tom, jak umně děj vměstnávají na povolenou plochu, a to aniž prchají k oslím můstkům a skokům v čase. Příběh zaujme mnohým a třeba i figurou Fantoma, byť se jedná o obdobu Široka, anebo kouzelným prostorem stínadelských Benátek, které však jsou opravdu jen vzdálenou obdobou pražské Čertovky. A „Velký“ Vojtěch Vont?

Hodlal z tamního ohromného mlýna panovat Stínadlům. Ale komiks Povstání Vontů obsahuje i věru solidní sadu zvratů, a jak to třeba dopadlo s dotyčným vládnutím z mlýna, poznáte snad sami.
Někomu ovšem bude při čtení možná vadit, že hrdinové opakovaně hledají a nacházejí důvody, proč „se vším“ nejít na policii. Problém téhož typu se, pravda, niťovitě táhne už snad milionem detektivek i mnohých dobrodružných příběhů. Sporu většinou není, že by strážci zákona překáželi. Ale my zase uznejme, že právě úvahy o policii přidají Blažkově mytickému rozletu dílky realističnosti. Ono kouzlo „světa pro sebe“ uprostřed průjezdů, domů a dvorků se tak usadí - na vteřinku - na dlažbu, avšak nerozplyne se, to ni náhodou. Protože autoři našli své vlastní dětské oči a sledujeme jimi takřka vše. Výsledek obstojí.

A že tento výsledek poněkud romantizuje dětství? Možná. Ale romantizovat dětství je protimluv. Není-li ona éra života nějakým tajemným Emem surově či dokonce sexuálně bojkotována, je romantická z podstaty. Postřehl to třeba už Stephen King v knize Danse macabre, skoro v tomtéž čase česky taky vydané, a bájný čas dětství podle jeho názoru romantizuje dokonce i autor kalibru Ian McEwana (Betonová zahrada, Snílek), takže takřka jediný román, který děti „masakruje“ skepticky a hrůzně (a přesto uspěl) je Pán much.
Který, dodávám raději s úzkostlivou opatrností, ovšem sleduje už vzrostlejší děti.

Dokončení Blažkova prequelu k Foglarově (nevyrovnané) trilogii nás ještě čeká v sešitě Synové stínadelští, ale neodkládejme tak rychle ani svazeček tento, neboť obsahuje i různé články a reportáže (Jaroslav Foglar obdržel in memoriam státní vyznamenání za zásluhy o stát, Brno má svého Velkého Vonta, Vánoce Tondy Pírka v Ostravě) a především končí extrémně zajímavým rozhovorem předsedy Sdružení přátel Jaroslava Foglara Vojtěcha Hanuše s Vladimírem Prokopem.
A právě díky tomuto brilantnímu interview přistály v publikaci na pomyslných létacích kolech (jimiž se ale v jeden moment opravdovsky zahemží zdejší komiksové nebe) i obrázky Miloše Nováka, Václava Čutty, Věnceslava Černého a Gustava Kruma.

Co dodat? Sám jen trknu. Úvodem je bezmyšlenkovitě uvedeno, že Foglar napsal „přes třicet románů“. To je samozřejmě nepřesnost. Hodně přes třicet knih vzniklo z jeho díla, romány to ale byly z menší části. O podobné detaily nicméně snad nejde, chybička se pokaždé vloudí a hlavně děti a nostalgici mohou být za svůj příběh rádi.

Tituly kapitol Povstání Vontů:
Nad městem, Neklidná noc, Noční návštěva, Co opravdu víme? Zenklův plán, Znovu do Stínadel, Vantroky, Pevnost na řece, Tváří v tvář, Útěk nocí, V pasti, Kam teď?, Na dosah, Vše ztraceno, Martin se rozhoduje, Konec přátelství, Spáleniště, Do podzemí

Josef Blažek a Jiří Filípek (kresba): Povstání Vontů. Bobří stopa SPECIÁL
Ve spolupráci s Nakladatelstvím Josef Vybíral vydal jako 116. číslo časopis Bobří stopa. Šéfredaktor Vojtěch Hanuš. Brno 2017. 24 stran. Cena 69 Kč. ISSN 1803-8638

Podobné články

Komiks pro mládež – nové knihy

Jedinečná Zlatá kniha komiksů Vlastislava Tomana

Tomanovy obrázkové seriály nejsou ryze filmové, ale sestávají obvykle z pravidelných políček, jak je známe třeba z Rychlých...

Dějiny československého komiksu 20. století. Dva díly

Za poslední léta vyšlo publikací o komiksu celkem slušný počet. Zdá se, že tento projekt je komplexní, zařazený i do světo...

První knižní vydání Pištěkova komiksu 10 000 mil na vzdorujících strojích

Držitel Oscara Theodor Pištěk (*1932), jehož pradědečkem je malíř František Ženíšek (1849-1916) a jehož stejnojmenný tat...

Biografický román Divoši. Vynikající komiks Lucie Lomové nejen o Albertu Fričovi

Kreslený biografický román vycházející ze skutečných událostí, jak je ve svých zápiscích zachytil mladý cestovatel a bota...

Inspirující myšlenky...

Politická karikatura se samozřejmě objevuje i po roce 1989: tentokráte už nejen jako kritika předchozího, ale také jako reflexe stávajícího. Humoristický časopis Dikobraz se po dobu své existence přizpůsoboval dobovému ovzduší. Byl založen v červenci 1945 jako nezávislé periodikum a v období po roce 1948 jej zcela ovládla komunistická strana. Levicové zaměření časopisu bylo však citelné již v počátcích. V období po srpnu 1968 můžeme vnímat nesouhlas redakce s okupací Československa, avšak v následujícím období, během normalizace, má časopis blízko k většinovému proudu a ke kritice kapitalistického nepřítele. Po událostech v listopadu 1989 zaplavuje vlna optimismu také redakci Dikobrazu, jehož poslední číslo vyšlo bohužel již 14. března 1990.