Vynikající kreslený biografický román vycházející ze skutečných událostí, jak je ve svých zápiscích zachytil mladý cestovatel a botanik Alberto Vojtěch Frič. V zimě roku 1908 přiveze z Paraguaye do Evropy indiána Čerwuiše, jehož kmen sužuje neznámá choroba.
Podmanivý příběh o setkání dvou mužů ze zcela rozdílných kultur, jejichž cesty se na krátký čas spojily. Komiksové vyprávění protkané humornými tóny i melancholií.

divosi_lomova

Divoši | Lucie Lomová |152 stran, 25x19 cm, Labyrint, 2011 | Doslov Yvonna Fričová

Lucie Lomová
(1964) Absolventka divadelní dramaturgie. Od začátku 90. let kreslí komiksy, ilustruje časopisy a knížky, navrhuje obálky. Je autorkou oblíbeného dětského seriálu Anča a Pepík, který deset let vycházel v časopise Čtyřlístek a později vyšel také knižně. V posledních letech se věnuje hlavně komiksu pro dospělé, její album Anna chce skočit získalo v roce 2007 komiksovou cenu Muriel a Zlatou stuhu. Kreslený román Divoši vznikal téměř tři roky. Pod názvem Les Sauvages vyšel nyní také ve Francii.

lomova_divosi

Komiks pro mládež – nové knihy

Zlatá kniha komiksů Vlastislava Tomana

Tomanovy obrázkové seriály nejsou ryze filmové, ale sestávají obvykle z pravidelných políček, jak je známe třeba z Rychlých...

Dějiny československého komiksu 20. století. Dva díly

Za poslední léta vyšlo publikací o komiksu celkem slušný počet. Zdá se, že tento projekt je komplexní, zařazený i do světo...

První knižní vydání Pištěkova komiksu 10 000 mil na vzdorujících strojích

Držitel Oscara Theodor Pištěk (*1932), jehož pradědečkem je malíř František Ženíšek (1849-1916) a jehož stejnojmenný tat...

Biografický román Divoši. Vynikající komiks Lucie Lomové nejen o Albertu Fričovi

Kreslený biografický román vycházející ze skutečných událostí, jak je ve svých zápiscích zachytil mladý cestovatel a bota...

Inspirující myšlenky...

Ja Bartolomej Boleráz bol som človekom azda slabým,azda i zbabelým, ale ja Boleráz, človek, robím si nárok, aby ľudia, moji súčasníci, po všetkých omyloch, po všetkom trápení, po všetkom márnom hryzovisku predsa len boli múdrejší a ľudskejší. Áno, opäť ľudskejší. O trošičku menej krutí. Kto si kladie za povinnosť hovoriť a hovoriť, prázdnymi slovami rozvirovať povetrie, nech si vraví. Ale vy, ľudia moji, nedajte sa mýliť: Pravdou našej spoločnosti nemôže byť to, čo zabíja, čo nás štve a dusí, čo nás vháňa do osamenia a blázincov, nech si ju vykladajú, ako chcú, vykladačis prideleným mozgom. Pravda je, môže byť iba to, v súhlases čím rastie a rozvíja sa naša ľudská prirodzenosť, z čoho rastú a rozvíjajú sa kmene, i malé, i najmenšie národy. To je pre mňa pravda našich čias. Za ňou som túžil celý svoj život. Za ňu, v jej mene prihlásil som sa o slovo, hoci až po smrti a neskoro.
Dominik Tatarka, Démon súhlasu