Nicolas de Crécy patří mezi přední francouzské komiksové tvůrce a jeho tvorba je vysoce hodnocena domácí i zahraniční kritikou. Ve svém albu Période glaciaire vzdal vlastním uměleckým dílem hold Mekce francouzského uměleckého světa – Louvru.

De Crécyho album je pozoruhodné samo o sobě – po výtvarné stránce jeho volnou, rozmáchlou, jakoby nervní kresbou a mistrnou prací s kompozicí a komiksovým jazykem, po stránce scénáře příběhem z blíže neurčené, nejspíše postapokalyptické budoucnosti, další doby ledové, kde po pýchách naší dnešní civilizace mnoho nezbylo. Osobití hrdinové na své pouti „prázdným“ světem ledu a sněhu (během níž vypjatě řeší vlastní vztahy a problémy) dospějí až k jedné z perel naší civilizace – Louvru.

De Crécy zde do svého příběhu a svého výtvarného výrazu vtahuje obrazy, sochy a další umělecká díla ze slavné „obrazárny“. Ovšem, již to zde nejsou vrcholná díla našeho kulturního dědictví, nýbrž podivné artefakty, kterým je třeba ve světě bez lidstva a jeho paměti dát nový smysl.
O to se, často velmi komicky, ale „logicky“ snaží i de Crécyho hrdinové, čímž nakazí i čtenáře, který je veden k otázkám po povaze umění, o tom, co vlastně z nějakého artefaktu dělá umělecké dílo a proč jsme si právě tato díla vybrali jako ta nejlepší, hodná místa v nejslavnější galerii světa. Kromě svébytného uměleckého díla tak de Crécyho album nabízí neopomenutelnou přidanou hodnotu – procházku sbírkou Louvru (kterou většina domácích čtenářů nemůže znát zrovna důvěrně), která však není jen nudným výčtem, ale velmi inteligentní a hravou výpravou za uměním naší civilizace.

Ostatně nominace na cenu publika za Nejlepší album na prestižním francouzském festivalu komiksu v Angouleme v roce 2006 mluví i sama za sebe.

Dobaledová
Nicolas de Crécy

Vydal Meander 2008
dobaedova220.jpg

Komiks pro mládež – nové knihy

Jedinečná Zlatá kniha komiksů Vlastislava Tomana

Tomanovy obrázkové seriály nejsou ryze filmové, ale sestávají obvykle z pravidelných políček, jak je známe třeba z Rychlých...

Dějiny československého komiksu 20. století. Dva díly

Za poslední léta vyšlo publikací o komiksu celkem slušný počet. Zdá se, že tento projekt je komplexní, zařazený i do světo...

První knižní vydání Pištěkova komiksu 10 000 mil na vzdorujících strojích

Držitel Oscara Theodor Pištěk (*1932), jehož pradědečkem je malíř František Ženíšek (1849-1916) a jehož stejnojmenný tat...

Biografický román Divoši. Vynikající komiks Lucie Lomové nejen o Albertu Fričovi

Kreslený biografický román vycházející ze skutečných událostí, jak je ve svých zápiscích zachytil mladý cestovatel a bota...

Inspirující myšlenky...

Co přesně znamená mít dlouhé vlasy, to se různí od kultury ke kultuře. Například standardní délka vlasů, použitelná pro obě pohlaví, může být rozdílná: o ženě s vlasy po bradu se může říkat, že má vlasy krátké, zatímco o muži s toutéž délkou vlasů se může říct, že má vlasy dlouhé. V angličtině se sousloví „dlouhé vlasy“ svým významem tradičně váže zhruba ke komusi, kdo je umělecky založený, estét. V češtině máme naproti tomu nepěkné rčení „dlouhé vlasy – krátký rozum“, což je v podstatě původem latinské rčení Mulieres longam habent cesariem brevem sensum, vztahující se pouze k ženám, jež zavedl do Čech zřejmě až kronikář Kosmas; do té doby, a do příchodu latinizovaného křesťanství, se obě pohlaví pyšnila dlouhými vlasy, na rozdíl od Římanů té doby. Jakožto popisný výraz byly „dlouhé vlasy“ užívány ve starověku pro franský polobarbarský rod Merovejců a v současnosti jím jsou označováni nadšenci pro klasickou hudbu, jakož i hippies (u nás to jsou „hároši“ nebo „máničky“) a estéti.