Bílí pavouci se mstí! Další vědecko-fantastický příběh z pera vynikajícího spisovatele pro mládež. Píše se rok 1851 a Británie se těší nebývalému rozmachu. Je nejen největší říší na zeměkouli, ale ovládá i celou řadu kolonií na jiných planetách a planetkách naší sluneční soustavy.
Jedenáctiletý Artur Mumby, jehož neuvěřitelná dobrodružství kniha zachycuje, žije s otcem a sestrou Myrtle ve vile Jitřenka, plující na oběžné dráze kousek od Měsíce. Nudu všedních dní v odlehlé vile naruší ohlášení nečekané návštěvy jakéhosi pana Webstera, který, jak se později ukáže, není vědeckým kolegou Arturova otce, nýbrž… obrovským bílým pavoukem. 

tajemstvi250.jpg

Tajemství prstenců Saturnu / Philip Reeve /
Váz., 232 stran, 130 x 200 mm

Ukázka z knihy:

Kouzlo poklidného večera na útesu nad mořem vzalo za své a všichni jsme se co nejrychleji rozběhli k Sofronii, Jack samozřejmě vpředu, protože já musel pomáhat Myrtle, které se pod nohy pletly spodničky a krinolína se jí v jednom kusy zachytávala o nízké keříky. Než jsme se vynořili z rozvalin osady, kolem Sofronie létaly záblesky výstřelů a rozléhal se křik a volání povelů.
„Modrokabátníci!“ zahalekal Jack, vytáhl zpoza opasku pistoli a vyrazil k lodi.
„Jacku!“ vyjekla Myrtle a rozběhla se za ním.

V tu chvíli se odkudsi shůry zablesklo a já si konečně mohl útočící loď prohlédnout. Nebyla to Nezdolná ani žádná jiná loď z královské flotily, ale i tak jsem ji neomylně poznal. Byl to tentýž černý, ostny posetý člun ve tvaru rostlinné tobolky, který visel nad Jitřenkou, když jsme odlétali, a domyslel jsem si, že pavoukům na mně a Myrtle bůhvíproč záleží natolik, že nás vystopovali až sem.
„Myrtle!“ vykřikl jsem a pustil se za sestrou, která ještě pořád uháněla Jackovi v patách.
Vtom se ale ze tmy vynořilo cosi strašlivého. Viděl jsem změť dlouhatánských nohou a zářící oči a hned nato se jeden z bledých pařátů vymrštil přímo ke mně a chytil mě do klepet jako do kleští. Pavouk mě zvedl do výšky a natáčel si mě sem tam před obrovskýma očima, které zářily jak nablýskané okenní tabulky. Myrtle ječela a naříkala, ale její hlas se mi čím dál víc vzdaloval a mně došlo, že ji popadl a unáší pryč jiný pavouk.
„Jacku!“ zařval jsem, co mi síly stačily.

Zahřměl výstřel z pistole, tak blízko, že jsem cítil závan vzduchu, jak kolem prosvištěla kulka, a několik lesklých očí rázem pohaslo, prásk! Můj pavouk se zamotal, zapotácel a pustil mě. Na okamžik se mi v záblesku výstřelu naskytl odporný pohled na jeho spousty nohou, načež znovu práskla pistole a zvíře se začalo svíjet a kopat kolem sebe. Za ramena a pásek kabátu mě popadly něčí silné ruce a odtáhly mě do bezpečí.
„Pane Munkule,“ vydechl jsem při pohledu na svého zachránce.
„Jsi celej, chlapče?“ ptal se Ioňan starostlivě. Odhodil obě prázdné bambitky a vytáhl tři jiné. „Těch prevítů je tu jak psů. Vrhli se na nás jak diví, všichni najednou.“
„Moje sestra!“ vykřikl jsem.
Bok po boku jsme se rozběhli k Sofronii. Nebe a zemi na chvíli znovu ozářil ten přízračný záblesk, ale tentokrát jsem viděl, že světlo proudí z chapadel Škruňka a Blika. Stáli těsně vedle sebe a z jejich střapatých věnců vycházel silný elektrický výboj. Pavouk, na kterého mířili, se převalil dozadu v oblaku čpícího kouře. Táborák ještě hořel a Ssilissa v jeho záři ošetřovala Cvaka, který přišel o jedno oko na stopce a z rány mu vytékala průzračná vazká krev.
Ze tmy se vynořil Jack. „Kde je Myrtle?“ křikl.
„Nevím,“ odpověděl jsem.
„Sebral ji jeden z těch zatrachtilejch neřádů, Jacku,“ hlásil Grundl.
Zaplavila nás další vlna světla, ale tentokrát nebyla jejím zdrojem Žahavá dvojčata, ale motory pavoučí lodi. Všichni jsme odvrátili tváře a ježatá loď vyrazila do výšky, až proud plamenů z lučební komory zapálil trávu a ta se dala do ukrutného nářku, který postupně přešel v remcání a hekání, když pan Munkulus s ostatními přispěchali oheň udupat.
„Myrtle?“ volali všichni. „Slečno Mumbyová?“
Žádné odpovědi jsme se ale nedočkali. Vytáhli jsme ze Sofronie lucerny a procházeli křížem krážem celé prostranství od okraje lesa až k rozvalinám na výběžku. Našli jsme šest mrtvých pavouků, stočených jako bílé kostnaté dlaně sevřené do pěsti. Ale po mojí nešťastné sestře nikde nebyla ani stopa.


Fantasy pro mládež – nové knihy

Philip Pullman. Hodinový strojek je jedinečný světový bestseller na několik natažení

Mistrně promyšlený a propracovaný příběh, který využívá rámec klasické pohádky. Vyprávění začíná pohádkovou formul...

Stravaganza. Fantasy, která opravdu překvapí nejen děti

Lucienovi je patnáct a má rakovinu mozku. Po chemoterapii je tak zesláblý, že se nedokáže ani posadit v posteli, a v krku ho bol...

Konec času, jeden z nejzajímavějších románů pro náctileté poslední doby

Opravdu výjimečná kniha pro náctileté. Je o tom jak se ztrácí čas, protože jsme se zbláznili a snažíme se s ním obchodovat...

Společenstvo klíčníků. Tajemství starého klíče aneb proč umí Krolupperová přitáhnout děti ke knížkám

Nová kniha Daniely Krolupperové se stejně vynikajícími ilustracemi Barbory Kyškové je o Martinovi, kterému je třináct a půl...

Nová dobrodružství Julese Verna od editorů současných zahraničních autorů

Slavní spisovatelé často slouží jiným ke zviditelnění. Kolik je jen pokračovatelů Conana Doyla, co si půjčili jeho Holmese...

Inspirující myšlenky...

Pokud se mi podaří najít souvislost mezi cigaretou a zpochybnění mužské moci, řekl Bernays, pak začnou ženy kouřit, protože budou mít své vlastní penisy. A na velikonoce pak prošel New Yorkem průvod sufražetek, které v průvodu demonstrativně kouřily tzv. "pochodeň svobody". Samozřejmě stádo novinářů, které dopředu Bernays informoval, na to skočilo a událost se rozletěla po celém světě. Jak jednoduše se dá změnit chování lidí.
Století sobectví (The Century of Self) o práci Edwarda Bernayse