Lucienovi je patnáct a má rakovinu mozku. Po chemoterapii je tak zesláblý, že se nedokáže ani posadit v posteli, a v krku ho bolí tak, že s obtížemi polyká i mluví. Jednoho dne mu otec přinese krásný zápisník a navrhne, aby si zkusil do deníku psát a tak se dorozumívat. Lucien usne s novým zápisníkem v ruce a ocitá se v jiném světě, v paralelní realitě.
Paralelní svět nese jméno Talie a podobá se Itálii 16. století. Není tam však město Řím, ale Remora, nejsou tam ani Benátky, ale jejich zrcadlový dvojník Belleza. Kanály Bellezy - „města na vodě“ - křižují namísto gondol „mandoly“. A městu nevládne Dóže, ale už po staletí vládkyně Duchessa.
Ukáže se, že zápisník, který Lucienův otec koupil náhodou v nějakém výprodeji, byl vyroben v Belleze a slouží jako kouzelný talisman. Do Londýna 21. století ho dopravil jistý Stravagant, člen tajného bratrstva, ovládajícího umění cestovat v čase a paralelními světy. Lucien se dostane do kruhu Stravagantů a začne se učit jejich umění, které oni nazývají „Stravaganza“.
Tak začne jeho dvojí život. Ve dne žije v Londýně 21. století a je těžce nemocný, v noci se prostřednictvím zápisníku přenáší do Talie, kde je zdravý, silný a zažívá dobrodružství hodná Tří mušketýrů. Čas i nemoc jsou ale neúprosné a ve svém skutečném světě Lucien nakonec zemře.
Zůstane však žít dál v nadpřirozené Belleze a několikrát se mu podaří znovu navštívit Londýn – ale jen na chvilku, na tak dlouho, aby ho jeho zdrcení rodiče mohli zahlédnout z okna, jak stojí proti jejich domu, mává jim a usmívá se na ně.
Překvapivě Vám nad posledními stránkami knihy dojde, že celý ten fantasy příběh se všemi jeho zvraty, dvorskými intrikami a cestováním v časoprostoru byl vlastně příběhem o umírání. Uhasínání života se stává magickým dobrodružstvím, spojeným s přechodem do paralelních světů. A smrt se pak zdá snesitelnější a do bolesti svítá naděje.
Stravaganza: Město masek / Mary Hoffman / Přeložil Jan Petr Velkoborský / Vydal Knižní klub
