most do zeme terabithiaVíte, že jedním z největších zázraků je naše fantazie? Žijeme v přetechnizovaném světě plném pragmatiky a občas máme pocit, že jen maličko čarovného zůstalo na tomto světě. A tak fantazii, jako mnoho dalších vlastností, můžeme rozvíjet či nechat zcela zakrnět. O tom jaké může být fantazie bohatství a jak může být člověk ochuzený, když se jí vzdá, o tom jakým způsobem může hravost a fantazie obohatit reálný život, jak úzce souvisí s tvořivostí a jak může pomoci překlenout smutné chvíle v lidském životě vypráví knížka pro děti Katherine Paterson Most do země Terabithia.

Tenhle kouzelný příběh o dobrodružství, statečnosti, přátelství, ztrátě a lásce je hlavně pro hloubavější děti skvělou čtenářskou příležitost.

Podobně jako třeba naše Iva Procházková, hledá totiž  Paterson v tvorbě pro děti nové cesty, jiné než obvyklé příběhy se šťastným koncem.
Knížka Most do země Terabithia vyšla v originále již v roce 1977, českému dětskému čtenáři se ale představila až v roce 1999. Autorku k jejímu napsání inspirovala tragická událost – smrt blízkého kamaráda jejího syna Davida. Chtěla tím synovi pomoci vypořádat se s tak velkým žalem. Postupně pak napsala rozsáhlou sérii fantasy příběhů pro děti s kouzelným světem mytologických stvoření, která vedou impozantní boj proti zlu.

terabithia_1999_1.jpg

Příběh se odehrává na vesnici nedaleko Washingtonu a hlavní hrdina, desetiletý Jess Aarons, žije v prosté rodině s dalšími čtyřmi sourozenci, kde se každý dolar před jeho vydáním důkladně obrátí. Doma musí Jess zastat spoustu práce a ještě se vyrovnávat se čtyřmi povahově rozdílnými sestrami. Je spíš samotář, rád běhá a rád maluje a kreslí, na papíře vytváří fantastické tvory nejrůznějších tvarů a barev a pastelky v rukou s bílou neposkvrněnou plochou papíru mu pomáhají alespoň na chvíli zapomenout na to, že je doma nouze o peníze.

Do sousedství se přestěhuje z Washingtomu rodina s desetiletou dcerou Leslií. Její rodiče nepřijeli farmařit, jsou spisovatelé a v odlehlé krajině hledají "novou strukturu hodnot", jak lakonicky vysvětluje Leslie. Sama je nekonvenční, jedinečná, sečtělá a přemýšlivá, obratná a odvážná, schopná empatie, obdařená velmi bohatou fantazií. Oproti Jessovi je vyspělejší a díky svým rodičům také vzdělanější. Přesto se obě děti skamarádí, její přátelství znamená průlom do Jessova života, podněcuje jeho sebedůvěru, zbavuje ho strachu, přináší nové pohledy a nápady.

Brzy si najdou i "tajné" místečko, kterému dají jméno Terabithia. Tam se cítí nejlépe. Je to místo v sousedství Aaronsovy pastviny, za potokem, přes který se "létá" na dávno zavěšeném laně, v lese, na jehož návrší sídlí duchové. V Terabithii je všechno jiné a Jess zde poprvé od své kamarádky slyší spoustu příběhů, které mu otevírají brány poznání do světa.
Zde si poprvé uvědomuje radost z vymýšlení a z dávání. Tam oba "vládnou", bojují proti zlu a kují pikle proti školním rváčům. Díky přátelství s Leslie se Jess mění k lepšímu.

Oba mají se svým postupně vzrůstajícím přátelstvím problémy se spolužáky i rodiči (Jessově matce se zdá Leslie zpočátku výstřední), ale společně je dokážou vtipně řešit a svůj vztah obhájit před dospělými.

terabithia_1999_2.jpg

Knížka však vypráví hlavně o Jessovi a jeho vztazích: nejen k Leslii (k té především), ale tak k mladší sestře May Belle a ke kurážné učitelce Edmundové. S vývojem těchto vztahů se Jess mění během několika měsíců z malého vesnického kluka v osobnost, která musí nejen překonat nečekanou ztrátu, ale najít i bez podpory Leslie svou další cestu životem. Terabithia – cesta k porozumění – mu však zůstala navždy.

Podle této knížky pro děti byl v roce 2007 natočen povedený film koprodukovaný dvěma předními filmovými studii Walt Disney Pictures a Waldem Media, která se nedávno podepsala pod celosvětově úspěšným kinohitem Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň. Film jsem neviděla, nemůžu ho tedy posuzovat. Doufám ale, že není zaměřen víc na efekty a na barvité vykreslení tajuplné země než na vlastní "poslání", jak to bohužel vypadá z plakátů a upoutávek. Možná je jenom nešťastný způsob, jakým se film rozhodly filmové společnosti prezentovat. Barevné plakáty plné miniaturních bojovníků, kouzelných krajů a zavilých příšer sice možná přilákají do kin více diváků, ale Most do země Terabithia není fantasy! A také je mi trochu líto, že se o skvělé knížce Katherine Paterson mluví víc až poté, co byl podle ní natočen tenhle film.

A malé doporučení na konec.
Přečtěte si spíš starší vydání, které vydalo nakladatelství Albatros v roce 1999. Jsou v ní ilustrace Zdeňky Táborské a hlavně vás nebude zbytečně rušit prvoplánová "filmovoplakátová" obálka nového vydání (také Albatros, 2007). Ostatně za obálkou si zřejmě nestojí ani samo nakladatelství, když u tiráže uvádí:
"Na obálku byl použit filmový plakát. Motivy na plakátu neodpovídají textu knihy". Ale takovými "byznys" nachytávkami se nenechte zmást, knížka opravdu stojí za to!

Katherine Paterson / MOST DO ZEMĚ TERABITHIA
Z anglického originálu přeložila Eva Masnerová / Ilustrovala Zdeňka Táborská / Praha : Albatros, 1999. 1. vyd. 116 s.

 

Inspirující myšlenky...

Co charakterizuje civilizaci? Výjimečný duch? Ne: každodenní život... Hm! Všimněme si přednostně duchovní oblasti. Vezměme nejprve umění a na prvním místě literaturu. Stojí literatura skutečně mimo schopnosti našich velkých vyšších opic, připustíme-li, že jsou schopny sestavovat slova? Z čeho sestává naše literatura? Z velkých klasických děl! Ale kdež! Jakmile někdo napíše originální knihu, a to se stane jednou dvakrát za století – ostatní literáti ho napodobují, to jest kopírují, takže vyjdou statisíce prací pojednávajících o přesně témž tématu, s trochu odlišnými tituly a s poněkud jinak kombinovanými větami. Opice, které jsou v podstatě imitátoři, musí být nutně schopny něčeho podobného, pod jedinou podmínkou, totiž že mohou používat jazyka.
Pierre Boulle, Planeta opic