pomerabcevpodprsence300.jpgDospívání není snadné, ani když se jmenujete Karel Novák nebo Jana Dvořáková. Představte si, jak asi prožívá pubertu Medard Koukol. Ke všem starostem a problémům ještě úplně nemožné jméno, které je zdrojem neutuchající zábavy všech šťastnějších spolužáků. Vždyť si kvůli tomu ani nenajde holku. Medardova sestra Anděla na tom není o mnoho lépe. Nespokojení sourozenci si ve chvílích, kdy se zrovna nehádají, lámou hlavu, jak tomuto prokletí uniknout. Nakonec se domluví, že si ušetří peníze na úřední změnu křestních jmen. Brzy se však začnou dít věci, které je přivedou na jiné myšlenky...

Pomeranče v podprsence / Ivona Březinová / nakladatelství Fortuna libri, edice Jupiter

Ivona Březinová
Přepracovanou prvotinu, která vyšla v roce 1996 pod názvem Zrcátko pro Markétu, napsala Ivona Březinová, která je autorkou mnoho knih pro děti a mládež snad všech věkových kategorií. Ráda střídá náměty i žánry, píše knížky pro slabikující prvňáčky i knihy pro dospívající, pohádky i encyklopedie. Je rytířkou Řádu krásného slova. Triptych Holky na vodítku o hrdinech propadajících závislosti na drogách, hracích automatech a zhoubných dietách se dočkal opakovaného vydání a získal i literární ocenění Zlatá stuha a Suk-čteme všichni. Kniha Začarovaná třída byla nominována na cenu Magnesia Litera a v roce 2004 zapsána na Čestnou listinu IBBY. Některé knihy vyšly ve Francii, Polsku, Chorvatsku, Srbsku a na Slovensku.
Ivona Březinová je maminka dvou dcer, s rodinou žije v Praze a v současné době působí jako vedoucí Katedry tvůrčího psaní a umělecké publicistiky na Literární akademii Josefa Škvoreckého.

Ukázka z knihy Pomeranče v podprsence aneb Očima puberťáka

Ve škole byl první hodinu tělocvik. Holky vždycky cvičej zvlášť, mají většinou gymnastiku, makaj na nářadí, s míčem a občas se vrtěj při hudbě. My chodíme víc běhat a hlavně hrajem fotbal. Ale jednou za čas máme tělák společně, jako dneska. Od začátku roku je to vůbec poprvé. Sice asi nepůjdem na hřiště a budem se s nima potloukat  po tělocvičně a v nejlepším případě otloukat míče o zeď, ale hned, jak holky vylezly ze šatny, bylo jasný, že to bude stát zato.
Měly většinou gymnastický trikoty, nebo krátký cyklistický kalhoty, co se úplně přilepěj na nohy, a přiléhavý trička. Semkly se do stydlivého houfu, ruce si držely před prsama a chichotavě švitořily zřejmě na náš účet. Tělocvikářka Staňková zapisovala do třídnice a kluci buď zírali na holky nebo okázale předváděli neokázalé svaly.
První z holčičího houfu vyrazila Slonimrška, teda Soňa Mrášková. V obepínajícím trikotu připomínala nafukovací figurku Michelin.
"Sloni, vyndej si z toho trika ten plovací kruh, nejsme na koupališti," vyprskl Pokorný.
Slonimrška rázem změnila směr a těžce dusala na Pokorného.
"Uhněte mi z cesty, třasořitkové, nebo vás převálcuju," supěla dobromyslně.
Ve směru její dráhy se rázem utvořil široký průsmyk. Ale Pokorný už hbitě změnil stanoviště, a tak  jen houkla:
"Ještě jednou a připlácnu tě ke zdi, Pokorný!"
Staňková už pískala na píšťalku a "Pozor! V (tentokrát) dvojřad nastoupit! Dívky vpředu, chlapci vzadu."
Nádherná přehlídka zadků. Vzpomněl jsem si na dnešní sen a pocítil, jak mi za ušima zahořela kůže.
Při rozcvičce jsem si víc všímal dívčích ňader. Většinou se při výskocích mírně zachvívala a tu a tam se pod trikem rýsovaly dva legrační knoflíčky. Chudinka Luciášová je ještě plochá jak prkno a u Votrubcové taky není nic vidět. A Horáčková. Hezký nohy, ale prsa nic moc. Zato Loučková. Zíral jsem na její prsa. Pohupovaly se rytmicky nahoru a dolů jako dva driblující míčky.
"To jsou kozy, co?" zafuněl za mnou Strnad.
Rychle jsem od Markéty odvrátil hlavu jinam, ale po chvíli mě ten ladný pohyb zase přivábil. Vážně je má moc hezký.

Inspirující myšlenky...

Není pochyb o tom, že naše zapomínání na mimolidskou přírodu je dnes udržováno způsoby mluvy, které jednoduše inteligenci ostatních druhů i přírody obecně popírají, stejně jako samotnými způsoby fungování naší civilizované existence - nepřetržitým hukotem motorů, který vylučuje možnost vnímat hlasy ptáků i větrů, elektrickým osvětlením, které zastiňuje nejen hvězdy, ale i samotnou noc, klimatizací, která stírá rozdíly ročních období...
David Abram, Kouzlo smyslů