Praha, její kouzla a tajemství odpradávna inspirovaly přední české umělce. Patří k nim i významný spisovatel František Langer (*3. 3. 1888 – †2. 8. 1965) a a neméně slavný malíř a ilustrátor Cyril Bouda, kteří se v knížce Pražské legendy, kterou už posedmé vydává Knižní klub, vyznávají ze svého vztahu k ní. Ale vy vůbec nemusíte být obyvateli našeho hlavního města, abyste si čtení téhle knížky náležitě užili.

prazske legendy langer


Svými legendami se František Langer vyznává z hlubokého citu k rodnému městu, „nejkrásnějšímu na zeměkouli a v nejbližším vesmíru“.
Jeho příběhy pražských legendárních postav nejsou naplněné důstojností a královskou vznešeností, naopak. Hrdiny Pražských legend jsou prostí Pražané, kteří na sebe navíc někdy berou podobu vltavského vodníka, jindy vypadají jako socha, která právě ožila na Karlově mostě a podobně. Autor vypráví o podskalských plavcích i vorařích, barvířkách a pradlenách z Kampy a spřádá o nich všech příběhy, z kterých se my tak dovídáme, jak žili, co dělali a proč.

Při čtení si nezapomeňte prohlížet ilustrace Cyrila Boudy, které jsou v naprosté jednotě s autorovým poetickým a jemně humorným textem.
Ilustrátor, romantik cítěním i výtvarnou povahou, nalezl v Langrových pražských motivech vděčný námět. Ve shodě s autorem tak zpodobnil místa tajemných dějů a zalidnil je postavami, kterým ani maličko neubral na jejich jemném podšitém humoru, protože právě tahle stránka Langrova vypravěčského stylu Boudovi vyhovuje nejvíce. Z obrázků, přesně vyvedených tužkou a vykolorovaných jemným štětcem, dýchá tolik skrytého poetického kouzla, že žasnete, kolik krásy kolem sebe míjíte na každém kroku.

PRAŽSKÉ LEGENDY | ilustroval Cyril Bouda | Knižní klub, 2007(7. vyd., 1. vyd. 1956 SNDK) | 90 stran

Knížka obsahuje legendy:
Vodník pod Vyšehradskou skálou
Vodník od Karlova mostu
Pan Jindřich, vodník na Františku
Vinohradská legenda
Bezhlavý templář
Kamenní ochránci
Kampské válečky
Pražské děti a meč svatého Václava.kroku bez povšimnutí.

A právě z té šťastné shody mezi spisovatelem a ilustrátorem vzniklo ucelené a půvabné dílko, které si stále a stále nachází své čtenáře a příznivce. Však vyšlo už v sedmém vydání!

pr_legendy2.jpg


Inspirující myšlenky...

Jde o klasickou třídní válku. Elity se snaží zvětšit svoji moc. Vlády ztrácejí kontrolu nad ekonomikou, sociální stát se rozpadá. I list The Wall Street Journal před časem přiznal, že ať už je u moci kdokoli, liberálové, komunisté nebo fašisté, hlavní rozhodnutí dělají banky, ratingové agentury a byrokraté, nikoli lidé. Dnešní vládní ideologie je takto směsí „dravého pragmatismu a upovídaného moralizování. Pragmatici jednají, moralisti mluví, ale vzájemně se doplňují: nemorální realita se přikrašluje větami o lásce a slušnosti. Moc se skryla. V tom je její současná síla. Před oči se nám staví Trh jako přírodní zákon, jako neosobní hra odosobněných tržních sil. Politické strany, stejně jako občané samotní se mají sklonit před „vyšším řádem“, který tyto síly nastolují. Zákony trhu ale přestávají okamžitě platit, když jde o zájem superkapitálu. Zisky jsou posvátným soukromým majetkem. Všechny státy a jejich politické reprezentace jsou povinny udělat maximum pro to, aby rostly co nejvíce. Ztráty, vznikající ze vzájemné rvačky o zisk je ovšem nutno v zájmu prospěchu všech hradit z daní běžných lidí. Za anonymitou trhu a neosobním působením tržních sil takto probleskuje zcela osobní zájem lumpenburžoazie. Proto všechno žijeme v pseudodemokracii. Proto jsme ztratili nejen druhého, ale i sebe sama. Liberální diskurs svou legitimitu do značné míry získal právě tím, že vybízí k co největší pluralitě, která je, jak se ukázalo, pluralitou bezmocných. Skutečná demokracie je metafyzická. Skutečnou demokracií je jen ta, v níž bude zrušena jakákoliv vláda člověka nad člověkem. V níž tedy bude zrušena moc jako privilegium nemnohých, a to nejen moc politická, ale především moc ekonomická.
Milan Valach, pedagog a publicista, zakladatel Hnutí za přímou demokracii