-muz_ktery_zemrel_jako_lososPříběh s detektivní zápletkou, vyprávění o zcela nepravděpodobné lásce, divoká historka z dnešního Tornedalenu – nový román Mikaela Niemiho čtenáře rozhodně nezklame! Děj je zasazen do současnosti, zejména do Tornedalenu, pohraniční oblasti obývané rázovitou finskou národnostní menšinou. Několik odboček však zavede čtenáře i do Stockholmu.

Text je pro autora typický svým nezaměnitelným nábojem.
Mrzoutský důchodce Martin Udde je nalezen mrtev ve svém domě – byl zavražděn skutečně netradičním způsobem. Místní policie je posílena půvabnou Terezou Fosnessovou ze Stockholmu, která vede vyšetřování. Podezření záhy padne na Esaiase Vanhakoskiho, který bez okolků doznává, že Uddeho nenáviděl. Příběh se však postupně rozvíjí v mnohem košatější útvar, než bývá u běžných detektivek zvykem. Líčí lásku Terezy a Esaiase, zamýšlí se nad nezbytností jazykových a kulturních kořenů a nad tím, co se stane, když je o ně člověk připraven, takže výsledkem je pozoruhodná výpověď o pokusu zničit tornedalskou finštinu – zábavná a vážná zároveň, a navíc naprosto jedinečná.

 Muž, který zemřel jako losos | / Mannen som dog som en lax/ Mikael Niemi
Překlad Zbyněk Černík | Euromedia, Knižní klub, 2010

Ukázky z knihy:

Zároveň ucítila ještě něco jiného, něco, co příliš nečekala. Proužek dýmu z březové kůry. Na okamžik se ocitla v sauně s kamny na dříví, ale tenhle obraz zase ihned vybledl a rozevřel se do obrovského poklidného vodstva: Nejdřív nechápala, co to má být. Moře? Ne, nehýbalo se to. Hladina tvořila zrcadlo tvrdé a napjaté. Byl to smutek. Mlčky se dívala a naprázdno polkla. Tak velký. Tak podivuhodný. Opatrně natáhla ruku a namočila si měkký koneček prsteníku. Voda se rozčeřila. Rozprostřela. Rozrůstala se v kruzích do stran, do nekonečna.

Tak to chodí ve městě: Posadíte se na židli v kavárně, na sedadlo v autobuse, na barovou stoličku nebo do kadeřnického křesla, a pak zase vstanete. Posadíte se a vstanete, a nezůstane po vás žádná stopa.

Kdo je Mikael Niemi (nar. 1959)
je jedním z nejprodávanějších švédských autorů posledního desetiletí. Patří k nejmladší generaci takzvaných „tornedalských“ spisovatelů pocházejících z kraje, kde se střetávají švédské, finské i laponské kulturní a jazykových vlivy. Debutoval už v roce 1988 jako básník, poté vydal soubor reportáží a rozhovorů s tornedalskými starousedlíky, dobrodružné romány pro mládež a píše i divadelní a rozhlasové hry. Světový úspěch mu přinesl částečně autobiografický román Popmusic z Vittuly (2000) – příběh dvou kamarádů vyrůstajících na švédském venkově šedesátých let.

Ve Švédsku se dosud prodalo 800 tisíc výtisků, kniha byla oceněna prestižní Augustovou cenou za nejlepší švédskou knihu roku, přeložena do třiceti jazyků a také zfilmována (rež. Rezia Bagher). V květnu vychází v Česku jeho román Muž, který zemřel jako losos (2006), příběh s detektivní zápletkou o zcela nepravděpodobné lásce. Niemi žije se ženou a dětmi v rodném městečku Pajala, v kraji Tornedalen na švédsko – finské hranici, kde se odehrávají jeho romány.

Na otázku proč jsou skandinávské detektivky tak oblíbené odpovídá autor:
U nás je také dobrá a špatná literatura, takže i spousta mizerných detektivek, k vám se ale dostanou jen ty dobré. Myslím, že to začalo dvojicí Maj Sjöwallová a Per Wahlöö - a nové u nich bylo to, že do tohoto žánru přinesli společenskou kritiku. Najednou už to tedy nebyla jen otázka vraždy a výslechu, ale také třeba sociálních problémů. Tím se detektivní žánr oživil. A určitou roli potom u zahraničních čtenářů hraje také, dá se říci, exotické skandinávské prostředí.
Ve Švédsku, a vůbec ve Skandinávii žijeme velmi poklidné životy, a tak potřebujeme, aby nás něco vyděsilo. Pořád je ale detektivní žánr vnímán jako pokleslý, žádný autor za něj Nobelovu cenu nedostal.