
Nebe studánek - i tato kniha má svůj podtitul „Pověstné prameny Šumavy, Pošumaví a jihozápadních Čech“. Předchozí autor Ondřej Fibich je textovým průvodcem fotografky, členky Asociace jihočeských výtvarníků Ivany Řandové (*1965). Spojila své obrázky věru se znalcem krajiny Prácheňska a divočiny Šumavy, které má prochozeny za třicet let křížem krážem. Nezapře v sobě poetu, jenž pro každou studánku či pramen složil hned čtyřverší. Například: Čím vyšší hora, tím větší hlubina jí často z boku prýští. A jazyk na tu vodu vzpomíná a chválou láká hosty příští. Anebo: Kde všude Panna z Klatov chodila, hřebenem česala si vlasy. Když na zem prameny své shodila, zaleskly se krůpějemi spásy. A do třetice: Věrnosti, skrytá v srdci břehů, co uplynulo kolem dní. Tvá studánka je dcerou sněhů. Ovečky čtou tě v lupení. A představme si k těm veršům stejně lyricky pojaté záběry, doplněné na protějších stránkách historií oněch míst včetně snímků a dobových reálií.
Také u této knihy ocení čtenář její originální pojetí, které ocení nejen očití svědkové a pamětníci, ale které zároveň oslovuje ty, kdož se rozhodnou jít sami za těmi studánkami a místy , napít se jejich pramenité vody, osvěžit unavené nohy v jejich proudu. Opět tu máme zkušenou výtvarnici, jejíž dílo najdeme v majetku mnoha měst i obcí u nás v Čechách a také v Itálii. Vydala také pohlednice v sérii Magická místa a její snímky obsahuje nedávná monografie Dvě tváře Evropy.
Oba tyto skvostné tituly přesahují svým významem regionální literaturu a toho si byl vědom i Palác knih Luxor, když se odvážil uspořádat jejich veřejnou prezentaci v Praze. Však to bylo také náležitě oceněno. První knihu vydalo nakladatelství Praam v Písku, a druhou nakladatelství Hrad Strakonice, alias Ondřej Fibich. Obě nakladatelství neváhala do jejich úpravy vložit nákladné prostředky. Snad se jim z nich něco vrátí…
Rytíři svatého Jana

První písemná zmínka je z roku 1284. kdy byla obec zmiňována jako majetek panského rodu Bavorů ze Strakonic.
Zasvěcený autor, přímo vrostlý sem do těchto míst, si povídá tu s archeology a geodety, s bábami a dědky (nikoliv pejorativním smyslu, protože tak se jmenují četná zdejší místa), tu s bylinkářkou a nejvíce snad s oběma zdejšími patrony – svatými Janem a Martinem. Kolik jen je s nimi spojeno příhod, písniček, veršů a přísloví – o tom se jen málokomu mohlo snít!
Pozoruhodnou tabulku historických událostí v knize takto originálně upravenou vidím poprvé. Jde v ní o zpětný scénář obce, naší země České, o vývoj křesťanství a jeho vlivu na osobnosti, jejich funkce – vše přitom podložené zdrojem, kterým jsou povětšinou kroniky, archeologické výzkumy nebo osobní svědectví. Jiný druh objevování jsem nalezl u Ondřeje Fibicha: luští a překládá latinské názvy a znaky y v kostellích (ano vesnice kdysi s 25 chalupami měla dva kostely!), kaplích, na zvonech, na smírčích křížích a kamenných meznících. Zasvěcuje nás do písně s osmi magickými hroty kříže maltézských rytířů¨ a přímo vizuálně nás vtahuje do její rekonstrukce. Ano – ilustrací je v knize nepočítaně včetně starodávných map a současných kreseb a neobvyklých snímků.
Už dlouho jsem neměl ve svých rukou tak vzácnou knihu! Přitom jich mám kolem sebe na několik tisíc! Kéž si získá i mnoho zahraničních čtenářů, jestliže vychází také v němčině, francouzštině, polštině, holandštině a italštině.