Nebe studánek Nebe studánek - i tato kniha má svůj podtitul „Pověstné prameny Šumavy, Pošumaví a jihozápadních Čech“. Předchozí autor Ondřej Fibich je textovým průvodcem fotografky, členky Asociace jihočeských výtvarníků Ivany Řandové (*1965). Spojila své obrázky věru se znalcem krajiny Prácheňska a divočiny Šumavy, které má prochozeny za třicet let křížem krážem. Nezapře v sobě poetu, jenž pro každou studánku či pramen složil hned čtyřverší. Například: Čím vyšší hora, tím větší hlubina jí často z boku prýští. A jazyk na tu vodu vzpomíná a chválou láká hosty příští. Anebo: Kde všude Panna z Klatov chodila, hřebenem česala si vlasy. Když na zem prameny své shodila, zaleskly se krůpějemi spásy. A do třetice: Věrnosti, skrytá v srdci břehů, co uplynulo kolem dní. Tvá studánka je dcerou sněhů. Ovečky čtou tě v lupení. A představme si k těm veršům stejně lyricky pojaté záběry, doplněné na protějších stránkách historií oněch míst včetně snímků a dobových reálií.
Také u této knihy ocení čtenář její originální pojetí, které ocení nejen očití svědkové a pamětníci, ale které zároveň oslovuje ty, kdož se rozhodnou jít sami za těmi studánkami a místy , napít se jejich pramenité vody, osvěžit unavené nohy v jejich proudu. Opět tu máme zkušenou výtvarnici, jejíž dílo najdeme v majetku mnoha měst i obcí u nás v Čechách a také v Itálii. Vydala také pohlednice v sérii Magická místa a její snímky obsahuje nedávná monografie Dvě tváře Evropy.
Oba tyto skvostné tituly přesahují svým významem regionální literaturu a toho si byl vědom i Palác knih Luxor, když se odvážil uspořádat jejich veřejnou prezentaci v Praze. Však to bylo také náležitě oceněno. První knihu vydalo nakladatelství Praam v Písku, a druhou nakladatelství Hrad Strakonice, alias Ondřej Fibich. Obě nakladatelství neváhala do jejich úpravy vložit nákladné prostředky. Snad se jim z nich něco vrátí…
Rytíři svatého Jana
Rytíři svatého Jana od zkušeného spisovatele a člena PEN klubu a zároveň vydavatele Ondřeje Fibicha (*1954) mají přímo v podtitulu „…aneb duše jihočeské krajiny kolem Radomyšle…“ Bohatá historie této obce sahá až do pravěku. Archeologický výzkum prokázal osídlení sahající do pátého století našeho letopočtu. Přímo na návsi bylo odkryto rozsáhlé pohřebiště pocházející z dob osídlení prvními Slovany ve 12. století. Od 14. století je obec spjata s řádem Maltézských rytířů. První písemná zmínka je z roku 1284. kdy byla obec zmiňována jako majetek panského rodu Bavorů ze Strakonic.
Zasvěcený autor, přímo vrostlý sem do těchto míst, si povídá tu s archeology a geodety, s bábami a dědky (nikoliv pejorativním smyslu, protože tak se jmenují četná zdejší místa), tu s bylinkářkou a nejvíce snad s oběma zdejšími patrony – svatými Janem a Martinem. Kolik jen je s nimi spojeno příhod, písniček, veršů a přísloví – o tom se jen málokomu mohlo snít!
Pozoruhodnou tabulku historických událostí v knize takto originálně upravenou vidím poprvé. Jde v ní o zpětný scénář obce, naší země České, o vývoj křesťanství a jeho vlivu na osobnosti, jejich funkce – vše přitom podložené zdrojem, kterým jsou povětšinou kroniky, archeologické výzkumy nebo osobní svědectví. Jiný druh objevování jsem nalezl u Ondřeje Fibicha: luští a překládá latinské názvy a znaky y v kostellích (ano vesnice kdysi s 25 chalupami měla dva kostely!), kaplích, na zvonech, na smírčích křížích a kamenných meznících. Zasvěcuje nás do písně s osmi magickými hroty kříže maltézských rytířů¨ a přímo vizuálně nás vtahuje do její rekonstrukce. Ano – ilustrací je v knize nepočítaně včetně starodávných map a současných kreseb a neobvyklých snímků.
Už dlouho jsem neměl ve svých rukou tak vzácnou knihu! Přitom jich mám kolem sebe na několik tisíc! Kéž si získá i mnoho zahraničních čtenářů, jestliže vychází také v němčině, francouzštině, polštině, holandštině a italštině.
