Známá básnířka Karla Erbová z Prahy a Plzně vydala v Tišnově vzpomínku na čtyřicet let její duší vzpomínaný výlet s kamarádkou, na cestu tam a zpátky na Moravu a nazpět do Plzně. Smyslem oné cesty je navzdory titulu cesta sama, respektive její vzájemné sdílení.
Obě ženy se v průběhu vyprávění vymezují vůči kraji, lidem, dopravním prostředkům i sobě, i když to sledujeme pouze optikou jedné z nich, a toto alter ego Karly Erbové je až osudově vnímavé. Nelze s ním proto než opakovat: „Krajina – lidé - kamarádka.“

putovani za sokolnikem

Ale není to jen emotivní cestopis. V pravidelných intervalech jsme současně konfrontováni s faktografií.
Tyto až poetické shluky informací přitom knihu vůbec nezatěžují. Zvláštní. Čím to je? Myslím, že je to tím, že jsou naprosto nutnou praktickou složkou jinak ryze citového přístupu k CESTĚ a že se stávají i charakteristickým doplňkem typicky praktického ženského vidění. Právě ony informace jako od novinářky jsou zde oněmi KONKRÉTNÍMI sekvencemi jinak spíše lyrického deníku a stávají se možná i určitou sublimací jinak nefyzického vztahu obou cestovatelek. Tato fakta jsou vlastně „zvídavým dítětem“ celého jejich putování.

Karla Erbová v textu zmiňuje Miroslava Ivanova a výlet se vskutku místy podobá některým jeho badatelským výpravám (například z úvodu knihy Martova pole). Společnými prvky je tu jak silná touha po poznání, tak potřeba systematizovat.

cesta na severovychod

Ale ještě víc připomíná Putování za sokolníkem jinou knihu, a to kouzelné dílo Jana Čáky Cesta na severovýchod (1971).

Tenhle jeho dnes už mnohými pozapomenutý cestopis sice vznikl na podkladě chlapeckého deníku, ale to vůbec nevadí. Paralely existují. A taky kluci kdysi prokládali líčení poutě ze Šumavy do Krkonoš faktografií. A taky Čákovi hrdinové se ve finále chtě nechtě dotkli problému ponorkové nemoci a dočasného rozkolu.

Nikoli první prózu Karly Erbové vydalo nakladatelství Sursum s finanční podporou Michala Šaňáka a je uzavřena těmito verši:

ZA JANU KAR / KARLA ERBOVÁ

a raděj bez řečí
S perličkou smíchu z dob
kdy bývali jsme bujní

Za dveřmi její utoulané boty
čekají na někoho z nás
Jakož i zeď
s níž nevíme si rady

Je z našich stínů
A nelze ji už zbořit


Podobné články

Cestopisy – nové knihy

Plachetnicí pro pírko tučňáka aneb o první české plavbě kolem světa

Jeden z největších českých mořeplavců Ruda Krautschneider ve své poutavé knize popisuje plavbu kolem světa v antarktickém pásmu, přistání na pustých ostrovech, ale i barvitost Austrálie, Afriky, Jižní Ameriky a...

Britské galerie a muzea, průvodce od skutečného znalce

Jaroslav Beránek připravil v roce 2010 v rámci Britského roku pro Český rozhlas 3 – Vltava vyprávění o britských muzeích a galeriích.

Jak se stát Britem aneb s humorem o tom jak zůstat Britem po Brexitu

Spisovatel George Mikes (1912-1987) ve svých úsporných, ale vtipných povahopisných črtách, postihuje svéráz života v Anglii stejně, jako kdysi se o totéž pokusil Karel Čapek v Anglických listech. V knize...

Indický hlavolam Zdeňka Mahlera. Nadčasový cestopis

Kdo nebyl v Indii, neví a neporozumí. Zdeněk Mahler (7.12. 1928 – 17.3, 2018), ale toto pravidlo lehce nabourává vtipným vyprávěním s velmi trefnými postřehy. Vytvořil tak bez nadsázky klasické...

Henry David Thoreau a slavný cestopis Mainské lesy. Poprvé česky.

Málem zapomenutý americký myslitel Henry David Thoreau (1817 – 1862) je v Česku znám především knihou Walden aneb Život v lesích. V ní popisuje svůj originální pohled na existenci jednotlivce...

Putování za sokolníkem. Emotivní cestopis Karly Erbové

Známá básnířka z Prahy a Plzně vydala v Tišnově vzpomínku na čtyřicet let její duší vzpomínaný výlet s kamarádkou, na cestu tam a zpátky na Moravu a nazpět do Plzně...

Světadíl pod Himálajem. Hanzelka a Zikmund, Himaláj, hinduismus a vliv na chování ptáků

Kdyby chtěl někdo tvrdit, že náboženství nemá vliv na zvířata, budu se s ním přít do krve. A dokážu mu, že je vedle. Ale abyste mi rozuměl, nedám se zmást...

Inspirující myšlenky...

Rozmnožovat se chtějí všechny druhy, ale zatímco každý jiný druh zastaví své množení, když překročí únosnou kapacitu svého ekosystému, Lidé využívají technologie k tomu, aby únosnou kapacitu planety zvýšili pro svůj vlastní druh (a pro několik jiných, které vykořisťují) na ještě vyšší úroveň spotřeby. Jsou dokonce s to odvracet všechny nakažlivé choroby, jež udržují populace ostatních druhů v snesitelném množství.
Gaia Liberation Front