zapisky_z_maleho_ostrovaŘíká Vám něco veleúspěšná knižní série Merde? Pokud ano, rád bych Vám někoho představil: Jmenuje se Bill Bryson a je autorem knihy Zápisky z malého ostrova. Proč právě jeho? Protože – jak Stephen Clarke otevřeně přiznal – to byl právě Brysonův humorný cestopis po „malém ostrově“ jménem Anglie, který jej inspiroval k napsání prvního svazku Merde! Nyní ale opusťme břehy Francie a spolu s novou publikací nakladatelství PLUS přeplujme přes La Manche k „bílým útesům doverským“.

V Zápiscích z malého ostrova  Bryson popisuje svoje putování po Anglii,
které podnikl na rozloučení, po desetiletém pobytu, předtím než se vrátil do USA. V knize mistrně vystihuje „svéráz anglického způsobu života“, jeho starosvětskost, „nemodernost“, která je občas půvabná, občas rozčilující, vtipně komentuje svízelné situace, nesnáze s dopravou, znešvaření historických měst obludnými dostavbami, lpění na některých nepochopitelných zvycích, ale zároveň pozvolný rozpad tradiční anglické městské i venkovské krajiny.

Kniha má skvělý potenciál zaujmout jakéhokoli čtenáře, ale pro „anglofily“ je doslova povinnou četbou!
Skrze poutavé líčení nejrůznějších drobných příhod či postřehů z běžného života totiž Bill Bryson čtenáři nabízí obrázek daleko celistvější, než by se mohlo na první pohled zdát. Ukazuje, proč Británie už celá staletí fascinuje zbytek světa. Pro stručný a zároveň výstižný popis knihy by se možná nejlépe hodila drobná parafráze názvu slavného filmu Woodyho Allena – Zápisky z malého ostrova je kniha, z níž se konečně dozvíte všechno, co jste kdy chtěli vědět o Angličanech, ale báli jste se na to zeptat.

Nečekejte tedy žádné suché „mudrování“. Zápisky z malého ostrova útočí především na bránice čtenářů! Bill Bryson veškeré své postřehy podává s příslovečným anglickým humorem, jako by snad ani nebyl Američan.

Zápisky z malého ostrova | Bill Bryson | Nakladatelství: Plus, 2010 | Počet stran: 368

Ukázka z knihy:

Železniční trať z města Settle do města Carlisle (na severozápadě Anglie) je snad nejslavnější obskurní trať na světě. Britské železnice (British Rail) ji chtějí zlikvidovat už dlouhá léta, na základě argumentu, že je prodělečná. Tato absurdní myšlenka, že věci musejí vydělávat, anebo je nutno je zlikvidovat, je snad nejúpornějším dědictvím éry Thatcherové, natolik, že ji přijalo i mnoho levicově orientovaných osob. Ale když se nad tím zamyslíte třeba jen na nanosekundu, je naprosto zřejmé, že nejcennější věci v životě vůbec na sebe nevydělávají.
Pokud byste chtěli následovat tuto absurdní logiku, museli byste zrušit všechny semafory na křižovatkách, školy, kanalizaci, přírodní rezervace, muzea, univerzity, staré lidi a ještě mnoho dalšího. Takže proč proboha by něco tak užitečného, jako je železniční trať, která je většinou mnohem příjemnější než staří lidé, daleko méně se hašteří a daleko méně se věnuje drbům, měla vydělávat zisk, aby směla dál existovat? Je to způsob myšlení, který musí společnost okamžitě opustit...
---------------------------------
Obchodní dům Daniel mi vždycky připomíná, jak by vypadala Británie za komunismu.

Dlouho mi už připadá škoda - a pohlížím na věc nyní z globálního hlediska - že takový důležitý experiment reorganizace společnosti byl ponechán na starosti Rusům, když je zjevné, že Britové by to provedli daleko lépe. Všechny ty skutečnosti, které jsou nutné pro úspěšné zavedení tvrdého socialistického systému jsou, koneckonců, pro Brity naprosto typické.
Zaprvé, Britové si rádi věci odpírají. Jsou velmi dobří v tom dávat se dohromady, zejména v nepříznivých časech, v zájmu toho, co považují za společný prospěch. Jsou schopni trpělivě donekonečna stát ve frontách a přijímat s pozoruhodnou odhodlaností, když jim někdo vnutí prodej zboží na lístky, nechutné potraviny i náhlý nepříjemný nedostatek základního zboží, jako o tom může svědčit každý, kdo se pokoušel koupit si v supermarketu chleba v sobotu odpoledne.
Nevadí jim anonymní byrokracie, a jak dokázala Margaret Thatcherová, tolerují i diktaturu. Jsou schopni, aniž by si stěžovali, čekat doma dlouhé hodiny na dodávku pračky nebo ledničky. Mají přirozené nadání dělat vynikající, dobromyslné vtipy proti vládnoucí moci, ale nikdy proti ní skutečně nebojují, a mají velké všeobecné potěšení z toho, když bohatí a mocní ztroskotají. Většina Britů starších pětadvaceti let se už dnes obléká jako východní Němci. Jedním slovem, podmínky v Británii na zavedení komunismu, jsou přesně ono.

Prosím, rozumějte, že neříkám, že by Británie byla šťastnějším a lepším místem, kdyby tam byl zaveden komunismus, říkám jenom, že Britové by to udělali pořádně. Vyrovnali by se s tím dobromyslně a optimisticky a bez přílišného podvádění. Je nutno dodat, že tak do roku 1970 by se zavedením komunismu do Británie ve většině životů Britů nezměnilo vůbec nic.

Cestopisy – nové knihy

Henry David Thoreau a slavný cestopis Mainské lesy. Poprvé česky.

Málem zapomenutý americký myslitel Henry David Thoreau (1817 – 1862) je v Česku znám především knihou Walden aneb Život v lesích. V ní popisuje svůj originální pohled na existenci jednotlivce...

Plachetnicí pro pírko tučňáka aneb o první české plavbě kolem světa

Jeden z největších českých mořeplavců Ruda Krautschneider ve své poutavé knize popisuje plavbu kolem světa v antarktickém pásmu, přistání na pustých ostrovech, ale i barvitost Austrálie, Afriky, Jižní Ameriky a...

Putování za sokolníkem. Emotivní cestopis Karly Erbové

Známá básnířka z Prahy a Plzně vydala v Tišnově vzpomínku na čtyřicet let její duší vzpomínaný výlet s kamarádkou, na cestu tam a zpátky na Moravu a nazpět do Plzně...

Indický hlavolam Zdeňka Mahlera. Nadčasový cestopis

Kdo nebyl v Indii, neví a neporozumí. Zdeněk Mahler (7.12. 1928 – 17.3, 2018), ale toto pravidlo lehce nabourává vtipným vyprávěním s velmi trefnými postřehy. Vytvořil tak bez nadsázky klasické...

Světadíl pod Himálajem. Hanzelka a Zikmund, Himaláj, hinduismus a vliv na chování ptáků

Kdyby chtěl někdo tvrdit, že náboženství nemá vliv na zvířata, budu se s ním přít do krve. A dokážu mu, že je vedle. Ale abyste mi rozuměl, nedám se zmást...

Jak se stát Britem aneb s humorem o tom jak zůstat Britem v mizející Británii

Spisovatel George Mikes (1912-1987) ve svých úsporných, ale vtipných povahopisných črtách, postihuje svéráz života v Anglii stejně, jako kdysi se o totéž pokusil Karel Čapek v Anglických listech. V knize...

Pachtění za třpytem. Čtivý románový cestopis Oty Ulče

Ulčův román-cestopis, je zajímavé dílo, ve kterém se autor dopouští různých výkladů o politice, kultuře, zemích, ostrovech, přístavech a především popisů různých postav.

Inspirující myšlenky...

Člověk se stal soudcem. --- „Ještě slovo,“ zavolal na něho majestátní lev, „než vyneseš rozsudek! Podle jakého pravidla, člověče, chceš určit naši cenu?“ --- „Podle jakého pravidla? Bezpochyby,“ odpověděl člověk, „podle stupně, v jakém jste mi více nebo méně užiteční.“ --- „Znamenitě!“ odpověděl uražený lev. „Jak hluboko bych pak musil stát pod oslem! Ty nemůžeš být naším soudcem, člověče! Opusť shromáždění!“
Gotthold Ephraim Lessing, Bajky