Člověk stárne pomalu: nejdřív zestárne jeho chuť do života a zájem o lidi, víš, zvolna je všechno velice skutečné, poznáš smysl všeho, všechno se strašlivě a nudně opakuje. I to je stáří. Když už víš, že sklenice není nic jiného než sklenice. A chudák člověk není nic jiného než člověk a smrtelník, ať dělá, co dělá. … Jednoho dne se probudíš a mneš si oči: už ani nevíš, proč ses probudil. Přesně znáš to, co ukazuje den: jaro nebo zimu, kulisy života, počasí, denní řád života. Už nic překvapivého se nemůže přihodit: už tě nepřekvapí ani nečekané, neobvyklé, strašlivé, protože všechny možnosti znáš, se vším jsi počítal a nic už neočekáváš, ani špatného, ani dobrého. A toto je stáří. … Člověk pomalu svět pochopí a potom umře.
Sándor Márai, Svíce dohořívají
Skutečný příběh holčičky postižené vzácnou genetickou chorobou. Její matka, francouzská novinářka Anne-Dauphine Julliandová, začala příběh o posledních měsících jejího života psát pro svého syna Arthura, který se narodil rok po smrti své sestřičky Thaïs. Rodina ji posléze přesvědčila, aby jej vydala a kniha zaznamenala obrovský ohlas. Ve Francii se jí prodalo 120 tisíc výtisků, autorka získala literární cenu Paroles de Patients.
Naprosto originální vyprávěnky, jak je zachytil náš přední malíř starší generace. Humor zvláštního ražení, ryze český, venkovský, městský i hospodský - z okupace i z poválečné doby až do dnešních dnů. Autor nikde neslevuje z dobrého vkusu. Lze-li knihu k něčemu v české literatuře přirovnat, tedy k textům Jaroslava Haška a Bohumila Hrabala. Literární ambice je tu však spíše potlačena ve prospěch autentičnosti vyprávění, i když je přirozeně upraveno citlivou rukou autora.
Jediný oficiální a dlouho očekávaný životopis vizionáře a jedné z nejvýraznějších osobností moderní doby. 
Prvotina Martiny Bittnerové pod názvem Spisovatelky a Erós – Utajené životy českých žen je kniha, která navazuje na seriál, který vycházel na webmagazínu Rozhledna, nicméně nabízí mnohem propracovanější a rozšířenější verzi původních textů.
Kniha se zaměřuje na jedno z nejvýznamnějších témat umělecké prózy Jaroslava Durycha, jímž je vztah muže a ženy. Zmíněné téma se její autor pokouší interpretovat v teologicko-antropologické perspektivě. Vztah mužských a ženských postav představuje jako prostor nábožensky zaměřené iniciace, kterou na základě svého životního putování podstupují mužští protagonisté.
Kdysi lidé vyprávěli příběhy u jednoho stolu, dnes čučej do monitoru a hltají zběsilé příběhy telenovel. Tedy ne, že by lidé před sto lety byli jiní, jen těch příběhů je víc a jsou stupidnější. Jako vždy, když je něčeho moc. Jejich tvůrci vám děj předžvýkají a řeknou, jak zapadnout do správného stáda, což je i dnes činnost společensky mimořádné prospěšná.
Kniha o životě Ferdinanda Peroutky, novináře, politika a spisovatele, který patří k předním osobnostem novodobých českých dějin, zachycuje především období jeho „zápasu s dvěma totalitami“, nacistickou a komunistickou, tj. léta 1938–1978. Peroutka bývá často spojován zejména s první republikou, kdy vydával Přítomnost, přátelil se s T. G. Masarykem a Karlem Čapkem, psal Budování státu a byl vnímán jako jeden ze živých symbolů demokratické republiky.
Na konci roku 2010 jsme se dozvěděli, že ve svém bytě v Praze (Soukenická ulice) zemřela autorka známého autobiografického vyprávění Na vlastní kůži Heda Kovályová – Margoliová ve věku 91 let. Její knihu jako jednu z prvních vydalo nakladatelství 68 Publishers v Torontu v roce 1973, doma ve vlasti vyšla v Československém spisovateli v roee 1992.
Z období druhé světové války se dochovalo množství deníků, jež si vedli autoři v letech svého zahraničního exilu, avšak deník Jana Slavíka (1885 – 1978), poúnorovým režimem umlčeného historika, se obvyklému způsobu vymyká. Pro nakladatelství Academia Praha knihu edičně připravil Jaroslav Bouček, syn známého zahraničního zpravodaje Rudého práva a ČTK (1923-2001), pracující jako archivář, k dějinám má blízko a díky svému povolání se mu podařilo nalézt v pozůstalosti legionáře a novináře Václava Chába poválečný Slavíkův strojopis deníku – vše v archivu Národního muzea v Praze.
„Pravda člověka“, zdůrazňoval Malraux ve svých Antipamětech, „je především to, co skrývá.“ Když 25.června 1997 Jacques-Yves Cousteau vstoupil do světa ticha, nechal za sebou nadaci, která nese jeho jméno, desítky filmů a děl a ekologické aktivity, které poznamenaly století.Ale jaký byl ve skutečnosti člověk, který byl dlouho hned po de Gaullovi nejslavnějším Francouzem na světě?
Dvoudílná monografie mapující detailně život a dílo autora, které téměř nikdo nečetl ale všichni o něm zasvěceně hovoř...
První velká monografie Karla Zemana, světového režiséra, který inspiroval světové tvůrce v oblasti filmové fantastiky, z per...
Román Denní dům, noční dům situovala autorka do oblasti Kladska, kde poblíž českých hranic našla svůj nový domov. Každá ...
Spisovatelé Ivo Fencl a jeho otec Ivo Václav Fencl jsou autory publikace vydané v padesáti výtiscích, jež jsou číslovány a do...
Když jsem spatřila upoutávku na knihu s jednoduchým názvem Paní Hemingwayová, okamžitě mne začala trápit otázka: která asi...
