Člověk stárne pomalu: nejdřív zestárne jeho chuť do života a zájem o lidi, víš, zvolna je všechno velice skutečné, poznáš smysl všeho, všechno se strašlivě a nudně opakuje. I to je stáří. Když už víš, že sklenice není nic jiného než sklenice. A chudák člověk není nic jiného než člověk a smrtelník, ať dělá, co dělá. … Jednoho dne se probudíš a mneš si oči: už ani nevíš, proč ses probudil. Přesně znáš to, co ukazuje den: jaro nebo zimu, kulisy života, počasí, denní řád života. Už nic překvapivého se nemůže přihodit: už tě nepřekvapí ani nečekané, neobvyklé, strašlivé, protože všechny možnosti znáš, se vším jsi počítal a nic už neočekáváš, ani špatného, ani dobrého. A toto je stáří. … Člověk pomalu svět pochopí a potom umře.
Sándor Márai, Svíce dohořívají

Skutečný příběh holčičky postižené vzácnou genetickou chorobou. Její matka, francouzská novinářka Anne-Dauphine Julliandová, začala příběh o posledních měsících jejího života psát pro svého syna Arthura, který se narodil rok po smrti své sestřičky Thaïs. Rodina ji posléze přesvědčila, aby jej vydala a kniha zaznamenala obrovský ohlas. Ve Francii se jí prodalo 120 tisíc výtisků, autorka získala literární cenu Paroles de Patients.

neni_sprochuNaprosto originální vyprávěnky, jak je zachytil náš přední malíř starší generace. Humor zvláštního ražení, ryze český, venkovský, městský i hospodský - z okupace i z poválečné doby až do dnešních dnů. Autor nikde neslevuje z dobrého vkusu. Lze-li knihu k něčemu v české literatuře přirovnat, tedy k textům Jaroslava Haška a Bohumila Hrabala. Literární ambice je tu však spíše potlačena ve prospěch autentičnosti vyprávění, i když je přirozeně upraveno citlivou rukou autora.

spisovatelky erosPrvotina Martiny Bittnerové pod názvem Spisovatelky a Erós – Utajené životy českých žen je kniha, která  navazuje na seriál, který vycházel na webmagazínu Rozhledna, nicméně nabízí mnohem propracovanější a rozšířenější verzi původních textů.

muz_zena_durychKniha se zaměřuje na jedno z nejvýznamnějších témat umělecké prózy Jaroslava Durycha, jímž je vztah muže a ženy. Zmíněné téma se její autor pokouší interpretovat ­v teologicko-antropologické perspektivě. Vztah mužských a ženských postav představuje jako prostor nábožensky zaměřené iniciace, kterou na základě svého životního putování podstupují mužští protagonisté.

tajne_zivoty_spisovateluKdysi lidé vyprávěli příběhy u jednoho stolu, dnes čučej do monitoru a hltají zběsilé příběhy telenovel. Tedy ne, že by lidé před sto lety byli jiní, jen těch příběhů je víc a jsou stupidnější. Jako vždy, když je něčeho moc. Jejich tvůrci vám děj předžvýkají a řeknou, jak zapadnout do správného stáda, což je i dnes činnost společensky mimořádné prospěšná.

peroutka_ferdinandKniha o životě Ferdinanda Peroutky, novináře, politika a spisovatele, který patří k předním osobnostem novodobých českých dějin, zachycuje především období jeho „zápasu s dvěma totalitami“, nacistickou a komunistickou, tj. léta 1938–1978. Peroutka bývá často spojován zejména s první republikou, kdy vydával Přítomnost, přátelil se s T. G. Masarykem a Karlem Čapkem, psal Budování státu a byl vnímán jako jeden ze živých symbolů demokratické republiky.

na_vlastni_kuziNa konci roku 2010 jsme se dozvěděli, že ve svém bytě v Praze (Soukenická ulice) zemřela autorka známého autobiografického vyprávění Na vlastní kůži Heda Kovályová – Margoliová ve věku 91 let.  Její knihu jako jednu z prvních  vydalo  nakladatelství 68 Publishers v Torontu v roce 1973, doma ve vlasti vyšla v Československém spisovateli v roee 1992.

valecny_denik_historikaZ období druhé světové války  se dochovalo množství deníků, jež si vedli autoři v letech svého zahraničního exilu, avšak deník  Jana Slavíka (1885 – 1978), poúnorovým režimem umlčeného historika, se obvyklému způsobu vymyká. Pro nakladatelství  Academia Praha knihu edičně připravil  Jaroslav Bouček, syn známého zahraničního zpravodaje Rudého práva a ČTK (1923-2001),  pracující jako archivář,  k dějinám má blízko a díky svému povolání se mu podařilo nalézt  v pozůstalosti legionáře a novináře Václava Chába poválečný Slavíkův strojopis deníku – vše v archivu Národního muzea v Praze.

 

muj_otec_velitel„Pravda člověka“, zdůrazňoval Malraux ve svých Antipamětech, „je především to, co skrývá.“ Když 25.června 1997 Jacques-Yves Cousteau vstoupil do světa ticha, nechal za sebou nadaci, která nese jeho jméno, desítky filmů a děl a ekologické aktivity, které poznamenaly století.Ale jaký byl ve skutečnosti člověk, který byl dlouho hned po de Gaullovi nejslavnějším Francouzem na světě?

Biografie – nové knihy

Paní Hemingwayová aneb osudy manželek Ernesta Hemingwaye

Když jsem spatřila upoutávku na knihu s jednoduchým názvem Paní Hemingwayová, okamžitě mne začala trápit otázka: která asi...

Ivan Diviš. Teorie spolehlivosti je upřímná i tragická výpověď z let 1960 – 1999

Velmi upřímná výpověď člověka a jednoho života v kontexu doby. Texty z let 1960/1999 aneb rozsáhlá kniha krátkých prozaick...

Park Honan - Shakespeare, vynikající a čtivá kniha o světové legendě

Už víc jak 400 let jsou světu známá díla podepsaná Shakespearem.  Mezi desítkami knih, které ročně o něm vycházejí j...

Zdánlivé zbytečnosti. Vzpomínky na Ladislava Fukse, trocha lekce psaní. Radí Jan Kameníček

Kniha Zdánlivé zbytečnosti (Powerprint, 2013, 192 stran) od Kafkova pokračovatele Jana Kameníčka je knihou přinejmenším podvoj...

Blanka Stehlíková. Dcera malíře Ladislava Stehlíka o osobnostech naší kultury

Trilogie Země zamyšlená spisovatele a malíře Ladislava Stehlíka  (1908 -1987) je neodmyslitelně součástí našeho literá...

Inspirující myšlenky...

Politická karikatura se samozřejmě objevuje i po roce 1989: tentokráte už nejen jako kritika předchozího, ale také jako reflexe stávajícího. Humoristický časopis Dikobraz se po dobu své existence přizpůsoboval dobovému ovzduší. Byl založen v červenci 1945 jako nezávislé periodikum a v období po roce 1948 jej zcela ovládla komunistická strana. Levicové zaměření časopisu bylo však citelné již v počátcích. V období po srpnu 1968 můžeme vnímat nesouhlas redakce s okupací Československa, avšak v následujícím období, během normalizace, má časopis blízko k většinovému proudu a ke kritice kapitalistického nepřítele. Po událostech v listopadu 1989 zaplavuje vlna optimismu také redakci Dikobrazu, jehož poslední číslo vyšlo bohužel již 14. března 1990.