Mým divákům, kniha rozhovorů s Ladislavem Smoljakem
Kniha unikátních, dosud nepublikovaných rozhovorů s Ladislavem Smoljakem přináší zajímavý pohled na všestrannou osobnost známého režiséra a herce. Vzpomínky na své vlastní začátky i na začátky Divadla Járy Cimrmana, úvahy o herectví a humoru, ale také o nešvarech v politice či o inflaci slov v médiích, o svých důvodech k eurooptimismu či o sisyfovském boji proti komunistům - to vše je doplněno o řadu komických postřehů a historek, a o výňatky korespondence s autorkou.
Zdeněk Mahler, vynikající vypravěč i člověk, který se dokáže jasně zamyslet. Po úspěšných dokumentárních filmech i knihách o Mozartovi, Antonínu Dvořákovi, Bedřichu Smetanovi přichází další, vzpomínková kniha. Nehledejte v této knížce klasické memoáry. Autor, Zdeněk Mahler využil svůj bohatý archiv skrytý v pečlivě psaných denících jako základ pro pestrou skládačku ze svého života.
Román je vynikající prvotinou sedmdesátileté autorky Mary Ann Shafferové, která sama v 70. letech 20. století na ostrově Guernsey nečekaně na několik dní uvázla kvůli mlze. Její jedinečný román je výbornou ukázkou anglického humoru, okořeněného trochou romantiky, a současně skvělou sondou do dobových vztahů a detailů. Dýchá z něj autenticita a osobní vztah k tématu.
Některé knihy neváhám číst i dvakrát či třikrát krátce po sobě. Jsou natolik zaplněny událostmi, faktickými a autentickými informacemi, přitom zajímavě podávanými, bez frází a klišé – dobrý spisovatel se v nich nezapře. A přece jedna taková kniha jakoby nadobro zapadla.
Když zemřel Václav Havel, nějaký pisálek ho nazval českým Gándhím. Tak nějak vznikají hloupé mýty, které se skutečností často vůbec nesouvisí. Kdo dnes skutečně ví, co třeba napsal sám Mahatma Gándhi a jak uvažoval? Kdo dnes čte jeho knihy?
"Jsou lidi, kterým sudba dopřála, aby dokončili své určení. Potom jsou takoví, a tím byl i Jiří Šlitr (* 15. 2. 1924, † 26. 12. 1969), kterým je nit života předčasně přestřižena a vy víte, že by za tím ještě následoval obrovsky zajímavý vývoj.
Miloně Čepelku asi vnímá největší část divácké obce jako herce, a to skoro jen herce Divadla Járy Cimrmana. Tím i je. Ale má ve skutečnosti na kontě rovněž spoustu dalšího. Tak třeba i pozoruhodně dlouhou řadu knih - a také šňůru písňových textů.
Jaroslav Foglar a Bohumil Hrabal jsou dosti odlišné autorské typy, které podle většinového názoru nespojuje takřka nic, až tedy snad na to, že byli oba někdy nařčeni z homosexuality, přičemž v obou případech zřejmě neopodstatněně (nezáleží na tom zase tolik, samozřejmě). Kupodivu se tito muži setkávali, a to ve smíchovské restauraci Olympie, jak na to nově vzpomíná také filozof Ivo Tretera ve svých Vzpomínkách… (Paseka), a jen předem upřesním, že mluví o letech sedmdesátých a že patrně dodnes netuší, že onen zmiňovaný Foglarův „smutný pohled“ byl zapříčiněn i částečnou slepotou..
