slaby zdenek

O vzpomínkách PhDr. Zdeňka Karla Slabého (*1930) na rozličné osobnosti našeho i zahraničního kulturního světa psaly Literární noviny loni:  Autor a jeho nakladatelství Volvox Globator letos přišli dle očekávání a časově takřka přesně podle plánu s pokračováním. A zatímco první svazek má 512 stran, tento dokonce končí stránkou 544. (Následovat bude svazek třetí.)

Co se poezie týká, vzpomíná autor v první knize nejvíc na představitele „nezvalovské generace“ (Biebl, Karel Konrád, Seifert), ale i na tvůrce mladší (Halas, Holan, Hrubín, Závada, Skácel). Co se týče prózy, potkáme spolu s ním kupříkladu Ajtmatova, Preusslera, Pujmanovou, Řezáče anebo Otu Šafránka.

setkavani potkavani slaby 2

Co víc? V přítomném svazku možná ledaskoho zarazí značný prostor „uzurpovaný“ Foglarem (str. 205-243). Natolik značný prostor, až je členěn v sedm kapitol. Ale kdo Zdeňka Slabého zná, může se snad divit? S Foglarem jej pojilo celoživotní přátelství už od osudného momentu, kdy s přezdívkou Siki vstoupil do jeho slavného oddílu.
Tato sekvence knihy je už teď i objektem zájmu foglarologů, i dočkáme se ještě taky jejich referencí, byť některý Slabého nepochybně pokárá za to, že Foglara ani nyní nevyzdvihl na piedestal literární kvality.

A další autoři, které Z. K. Slabý potkal, nebo se s nimi setkával?
V knize jsou seřazeni abecedně kupříkladu i Jan Alda, Adolf Branald, František Branislav, Josef Brukner, E. F. Burian, Jan Čarek, Jan Drda, Ladislav Dvorský, Miroslav Florian, František Flos, Ota Hofman, Egon Hostovský, Vladimír Kovářík (nejen autor Literárních toulek), Miloš V. Kratochvíl, Miloš Macourek, Karel Nový, Ivan Olbracht, Eduard Petiška anebo - plzeňský Bohumil Polan.

Avšak rovněž autoři cizojazyční; např. Jerzy Broszkiewicz zůstává duchovním otcem skvělé dětské knihy Velké, větší, největší a Friedrich Feld je původce obdobně báječné knížky Hrající deštník. A geniální James Krüss? Posléze se, jak možná víte, odstěhoval z Evropy na Kanárské ostrovy a samo sebou nenapsal jen knihu Tim Tollar aneb Ztracený smích; ale kdyby do svářícího se světa poslal jen ji, stačilo by to. Za pravdu mi dá každý, kdo ten příběh v dětství vstřebal a ví tedy, že „baron Natas“ se obráceně čte „baron Satan“.

A další? Erich Kästner, Astrid Lindgrenová, Willi Meinck, Rudo Moric; ale rovněž malíři. Otec a dcera Ladovi, Kamil Lhoták, Václav Rabas... Spíš výjimečně pak i některé osobnosti světa filmu. Karel Kachyňa, Dana Medřická, Václav Vydra...

Jako krajně zaujatý kamarád a fanoušek Zdeňka Karla Slabého a jako autor četných recenzí na jeho (skvělé!) knížky, ale koneckonců i co spoluautor doslovu právě k tomuto druhému Setkávání potkávání už však víc nepovím, abych Zdeňka nepřechválil! A na - očekávatelnou - výtku, že vše vnímá výhradně čidly vlastní osobnosti a korespondence s dotyčnými, odvětím: „Jak jinak? Svět se točí znovu a znovu okolo každého umělce.“

Zdeněk K. Slabý: SETKÁVÁNÍ POTKÁVÁNÍ. Listování v osudech 2. Volvox Globator. Praha 2017. 544 stran. ISBN 978-80-7511-375-7

Biografie – nové knihy

Park Honan - Shakespeare, vynikající a čtivá kniha o světové legendě

Už víc jak 400 let jsou světu známá díla podepsaná Shakespearem.  Mezi desítkami knih, které ročně o něm vycházejí j...

Zdánlivé zbytečnosti. Vzpomínky na Ladislava Fukse, trocha lekce psaní. Radí Jan Kameníček

Kniha Zdánlivé zbytečnosti (Powerprint, 2013, 192 stran) od Kafkova pokračovatele Jana Kameníčka je knihou přinejmenším podvoj...

Blanka Stehlíková. Dcera malíře Ladislava Stehlíka o osobnostech naší kultury

Trilogie Země zamyšlená spisovatele a malíře Ladislava Stehlíka  (1908 -1987) je neodmyslitelně součástí našeho literá...

Učení mučení Daniela Pennaca. Biografie beznadějného žáka, později profesora

V částečně autobiografické knize Učení mučení vychází Daniel Pennac z paradoxní osobní zkušenosti: tento ve školních le...

Potkávání setkávání II. Listování v osudech Zdeňka K. Slabého

O vzpomínkách PhDr. Zdeňka Karla Slabého (*1930) na rozličné osobnosti našeho i zahraničního kulturního světa psaly Literár...

Inspirující myšlenky...

Nikdo vlastně neví, kdo Chan Šan byl. Je tu pár starých pamětníků, kteří ho znávali. Říkají, že to byl chudý člověk, povahou blázen. Žil prý sám v horách zvaných Mrazivé hory, Chan-šan. Vypadal prý jako tulák. Jeho tělo i tvář byly zestárlé a vrásčité. Avšak v každičkém slově, které vypustil z úst, byl hluboký smysl a vyjádření nejjemnější podstaty věci, jen dokázal-li se kdo nad ním hlouběji zamyslet. Cokoli vyřkl, obsahovalo cit pro Tao, pro jeho veliká nejskrytější tajemství. Jeho čapka byla zrobena z březové kůry, jeho šaty byly rozedrané v cáry a na nohou měl dřeváky. Tak ti, kteří jsou nuceni tak činit, skrývají i stopu po sobě. Někdy nepochopitelný, někdy příjemný, vždy byl přirozeně šťastný sám ze sebe. Jak by ho však někdo, kdo sám není moudrý, mohl ocenit a pochopit?
Předmluva k Chan Šanovým básním od pana Lü Čchiou Jina