DEML KORESPONDENCE
Pátý svazek
edice Korespondence poprvé představuje rozsáhlý rukopis Jakuba Demla z let 1950–1951, kdy jeho práce nesměly vycházet. Ztvárnil v něm své svědectví o Josefu Florianovi i vzpomínky na vlastní životní cestu kněze, básníka a vydavatele od počátku 20. století do jeho poloviny.

korespondence demel florian


Hudebně vystavěná memoárová próza obsahuje několik Florianových listů a v závěru se proměňuje v dopis, v němž Deml Florianovi deset let po jeho smrti odpovídá. Uzavírá tak předchozí početnou vzájemnou korespondenci z let 1903–1935, obsahující stovky listů, jež na vydání zatím čekají.
Vzpomínky rovněž završují deníkovou a životopisnou linii básníkova knižního díla a spolu s jeho Podzimním snem představují vrcholný, dosud však zcela neznámý text českého písemnictví počátku padesátých let.

Vydavatel a překladatel Josef Florian patřil spolu s básníkem Otokarem Březinou a sochařem Františkem Bílkem k osobnostem, které nejvýrazněji zasáhly do Demlova života a inspirovaly jeho dílo.
Jakub Deml jako spisovatel, překladatel, redaktor a organizátor úzce spolupracoval s Josefem Florianem na první staroříšské ediční řadě Studium (1904‒1911) až do jejího zákazu a vzájemné roztržky. Podruhé spolu korespondovali ve dvacátých letech do poloviny let třicátých. Od jejich seznámení v roce 1903 až do básníkovy smrti prochází Josef Florian mnoha dalšími Demlovými dopisy, od roku 1912 též řadou jeho knih. Ale až v Sedm let jsem u vás sloužil se stal ústřední postavou celé knihy.

V četných odbočkách vzpomínek vystupují další lidé, mezi nimi adresáti jeho dopisů a postavy jeho díla:
kromě Otokara Březiny a Františka Bílka k nim patří Josef Polák, Karel Dostál-Lutinov, Alois Hlavinka, Josef Ševčík, S. K. Neumann, Jaroslav Durych, T. G. Masaryk, Pavla Kytlicová – a v neposlední řadě blízcí spolupracovníci staroříšského nakladatelství Antonín Ludvík Stříž, Otto Albert Tichý, Ludvík Vrána a celá Florianova rodina.

Jakub Demel. Korespondence / Kresby Jakub Deml / Ediční řada: Jakub Deml: Korespondence / vydal Dauphin, 2015

JOSEF FLORIAN / (9. 2. 1873 Stará Říše – 29. 12. 1941 Stará Říše)
Vydavatel a překladatel. Vystudoval reálku v Telči, techniku a filozofickou fakultu v Praze. Od poloviny devadesátých let spolupracoval s okruhem Katolické moderny. V letech 1898 až 1900 byl profesorem na náchodské reálce. Učitelskou dráhu rázně ukončil, vrátil se do svého rodiště, začal překládat díla Léona Bloye a stal se samostatným vydavatelem. V roce 1902 se oženil s Františkou Stehlíkovou, v letech 1903 až 1927 se jim narodilo dvanáct dětí.

Po několika sešitech řady Knihy a exegeze vydával Florian knižní a sborníkovou edici Studium (1904–1911), na níž se jako překladatel, autor, redaktor i organizátor od počátku výrazně podílel Jakub Deml. Zpřístupňovali zde podstatné papežské dokumenty Pia X., svědectví o lasalettském zjevení, díla středověkých mystiků i soudobých světových, především francouzských spisovatelů a náboženských myslitelů. Kolem edice se postupně soustředil okruh čtenářů, podporovatelů a spolupracovníků – kněží, spisovatelů, překladatelů či výtvarníků. Studium v mnohém oponovalo představitelům brněnské diecéze. Po zákazu Studia a rozchodu s Demlem Florian v roce 1911 nakrátko přemístil vydavatelství do Velké a Osvětiman, roku 1913 se natrvalo usadil ve Staré Říši. Od roku 1912 vydával se spolupracovníky knižnice Dobré dílo a Kurs, edici a sborníky Nova et Vetera, od roku 1926 sborník Archy. Tyto i další staroříšské publikace objevily mnoho českých či zahraničních myslitelů, spisovatelů a výtvarníků, vytvořily svébytnou kulturní enklávu a inspirují nekonformní české umělce i vydavatele dodnes.

Jakub Deml (20. 8. 1878 Tasov – 10. 2. 1961 Třebíč)
Básník a katolický kněz. Autor zhruba stovky knih, z nichž některé patří k základním dílům moderní české literatury. Jeho prózy Hrad Smrti (1912) a Tanec Smrti (1914) inspirovaly české surrealisty novým ztvárněním snu. K nejznámějším Demlovým knihám patří lyrické apostrofy květin Moji přátelé (1913), šestadvacet svazků básnického dokumentu Šlépěje (1917 – 1941) či Mé svědectví o Otokaru Březinovi (1931) a Zapomenuté světlo (1934). Jedinečným rysem Demlova psaní je vzájemné propojení knih, z nichž postupně vzniká živý a dramatický celek.

Po absolvování brněnského bohosloveckého semináře byl Jakub Deml v roce 1902 vysvěcen na kněze. V duchovní správě působil velmi krátce a pro konflikty s brněnskou konzistoří byl už v roce 1911 zbaven kněžských povinností a později předčasně penzionován. Krátce před první světovou válkou nesměl kvůli údajně pohoršlivému životu pobývat na venkově a vrátil se tam až po krátkém intermezzu v Praze. V roce 1922 si postavil dům v rodném Tasově, kde žil až do smrti.

V období, do něhož spadají dopisy shrnuté v této knize, byl Jakub Deml jedním z nejoddanějších spolupracovníků Josefa Floriana při vydávání edice Studium. V téže době debutoval knihou Slovo k Otčenáši Františka Bílka (1904) a básnickou knihou Notantur Lumina (1907). V době návratů do Babic se rovněž odehrála řada událostí, jež daly vzniknout Demlovým prvním deníkově-dokumentárním knihám Rosnička (1912), Domů (1913) a Pro budoucí poutníky a poutnice (1913).

Korespondenci Jakuba Demla vydává nakladatelství Dauphin
https://www.dauphin.cz/search.html?searchstr=deml

V témž roce 1904 jsem ponejprv uviděl skutečného revolucionáře. Neměl oholený krk. Neměl měkké, běloučké ruce. Bylo mu právě třicet let. (…) Oči jeho byly ohnivé a dívaly se skrz vás tak daleko, že jste tomu nemohli rozumět. Tak se dívají i oči blázna. (…) Tento žebrák a blázen byl Josef Florian.
Aniž jsem tušil, bylo to setkání rozhodující o celém mém životě až za hrob.
Věděl to Josef Florian?
Snad to věděla má nebožka matka.
Celý můj život se obrátil naruby.

(Jakub Deml: Sedm let jsem u vás sloužil)

Biografie – nové knihy

Ivan Diviš. Teorie spolehlivosti je upřímná i tragická výpověď z let 1960 – 1999

Velmi upřímná výpověď člověka a jednoho života v kontexu doby. Texty z let 1960/1999 aneb rozsáhlá kniha krátkých prozaick...

Karel Moudrý Kryl, vzpomínky z exilu. Jedinečná biografie

Jako filozofická báseň v próze o velkém českém básníkovi je kniha napsaná legendárním komentátorem rozhlasové stanice Svo...

Deník Hélène Berrové. Neobyčejně silná výpověď židovské dívky v okupované Francii 1942–1944

Zápisky mladé francouzské dívky židovské víry Hélène Berrové jsou inteligentní, vnímavé a na mnoha místech objevujeme vel...

Ostrovy pastýřů. Životní cesta kněze aneb civilní zpověď o váze kněžství

Životní cesta kněze. Civilní zpověď o váze kněžství. Zápisky a krásách, úskalích a hlubinách i nekonečných prostorác...

Moje dlouhé mlčení Eriky Bezdíčkové. Osud jaký může stvořit jen život

Myslím, že nebylo u nás novináře, který by ji  neznal. Žilinská rodačka Erika Kellermannová-Bezdíčková (* 1931) dosud...

Myšlenky z knih

Není náhoda, že vlády po celém světě chtějí vzdělávat děti. Státní vzdělávání má být důkazem státního dobra a zájmu o náš blahobyt. Skutečné vysvětlení je méně lichotivé. Pokud může státní propaganda zapustit kořeny, když děti vyrůstají, tyto děti se nestanou pro státní aparát hrozbou. Samy se spoutávají do okovů.
Lew Rockwell