peroutka_ferdinandKniha o životě Ferdinanda Peroutky, novináře, politika a spisovatele, který patří k předním osobnostem novodobých českých dějin, zachycuje především období jeho „zápasu s dvěma totalitami“, nacistickou a komunistickou, tj. léta 1938–1978. Peroutka bývá často spojován zejména s první republikou, kdy vydával Přítomnost, přátelil se s T. G. Masarykem a Karlem Čapkem, psal Budování státu a byl vnímán jako jeden ze živých symbolů demokratické republiky.

Léta protektorátu a druhé světové války prožil v koncentračním táboře, po krátkém poválečném období uprchl do exilu, neboť tušil, že v novém režimu ho čeká stejně krutý osud.

Tato kniha mapuje především ona tři poválečná exilová desetiletí, kdy se Peroutka zapsal do historie české demokracie jako zakladatel rozhlasové stanice Svobodná Evropa, jako přímý účastník exilového života i jako spisovatel a myslitel, komentátor domácího i světového dění.

Pavel Kosatík | Ferdinand Peroutka | Pozdější život ( 1938 - 1978 ) | Mladá Fronta, 2011


Biografie – nové knihy

Samomluvy Miroslava Macka. Neobyčejná kniha lékaře, politika, milovníka dobrých vín a staromilce

Dnes už naopak nepochybuji, že Samomluvy Miroslava Macka psal muž inteligentní, prozíravý i samorostlý. Do r...

Všechno o mém otci Milanu Lasicovi sepsala jeho dcera Hana

Kniha Všechno o mém otci má podtitul. 100 + odpovědí Milana Lasici na otázky, které mu nikdo předtím nepoložil, a snad ani na...

Marcel Proust. Dva díly biografie geniálního spisovatele jehož málokdo četl, ale každý zná

Dvoudílná monografie mapující detailně život a dílo autora, které téměř nikdo nečetl ale všichni o něm zasvěceně hovoř...

Můj otec velitel Jacques-Yves Cousteau. Biografie ochránce oceánu z pera jeho syna

  „Pravda člověka“, zdůrazňoval Malraux ve svých Antipamětech, „je především to, co skrývá.“ Když 25.června ...

Moje dlouhé mlčení Eriky Bezdíčkové, biografie beroucí dech

Myslím, že nebylo u nás novináře, který by ji  neznal. Žilinská rodačka Erika Kellermannová-Bezdíčková (* 1931) dosud...

Myšlenky z knih

Podíváme-li se kdekoli do historie veřejného školství a povinné školní docházky, najdeme u kořene ani ne tak mylný altruismus, jako spíše vědomou snahu vytvořit z lidí takovou masu, jakou si přály politické elity. Tvrdohlavé menšiny měly být donuceny splynout s většinovou masou. Všem občanům měly být neustále vštěpovány občanské povinnosti, které vždy zahrnovaly poslušnost státnímu aparátu. Ovšem, jestliže má být masa obyvatelstva vzdělávána ve státních školách, jak by se mohly státní školy nestat mocným nástrojem pro hlásání poslušnosti státním autoritám?
Murray N. Rothbard