tichy dvojhlas seifert chudik

Málokdy přivoníte ke knize tak příjemné jako je Tichý dvojhlas. Knížka, která vypovídá o vašem oblíbeném Jaroslavu Seifertovi víc, jak stohy biografií. Dialog velkého básníka s hercem a krásným člověkem Ladislavem Chudíkem je skutečný koncert. Dialog dvou lidí z této planety, pro které morálka a lidskost jsou stejně důležitá jako vzduch, který musíme dýchat a voda, jenž nás drží při životě. Proto i čistota a úpřímnost slov, které nalézáme v dopisech z let 1973 - 1985 je tak průzračná a léčivá.
A přichází v pravý čas.

Jsou tady, aby nám otevírala srdce, měnila nás, aby do nás vtékala tiše jako lék, který léčí srdce.
Díky Vám, pane Chudíku.

Kniha, kterou vydává nakladatelství PRO v Banské Bystrici, obsahuje faksimile vybraných rukopisů, málo známé fotografie a je velmi citlivě doplněna ilustracemi Oldřicha Kulhánka a Vladimíra Gažoviča.
Součásti knihy je CD s verši Jaroslava Seiferte v podání Ladislava Chudíka a DVD se záznamem pořadu ČT „Býti básnikem, býti hercem...“ z roku 1996.

V rozhovoru s Tomášem Pilátem vzpomíná jak na Jaroslava Seiferta, tak na spřízněné lékaře a taky na podvodníky a kšeftaře, se kterými přišel do styku.  
{audio}https://media.rozhlas.cz/_audio/02634439.mp3{/audio}

Tichý dvojhlas | Jaroslav Seifert, Ladislav Chudík | Vydalo PRO, Banská Bystrica, 2011
Kniha vychádza ako šiesty zväzok edície Knihy na počúvanie


FotoCredit: Peter Prochazka

Ukázka z výjimečné knihy: Zo zápisníka Ladislava Chudíka

...S dobrým pocitom som odchádzal. Dozvedel som sa, že píše ďalej...
„Jenomže pomalu, pane Chudíku, už mě to tak nejde...“ S povzdychom sa usmial. Majú tam pekne, vôbec Břevnov mi zaimponoval. Záhradné mesto, bez množstva ľudí, bez panelákov.
Večer som divákom vo Viole rozprával, že mám sviatok. Dobrí diváci, bavili sa i napäto počúvali. Naozaj je tam zvláštna atmosféra. Hovoríš, hovoríš, prihováraš sa, publikum zašumí, zasmejú sa, pohniezdia, zmenia polohu, začneš vravieť verš a odrazu počuť neuveriteľné ticho vnímania. Áno, je to pravda. Viola má svojho ducha.

Majstrovi Seifertovi som priniesol kritiku Aleša Fuchsa v Scéne. Krásne napísal, najmä o Viole, to sa mi zvlášť rátalo, lebo mňa tak vychválil, že som sa začal báť. Má pravdu hlavne v jednom. Skutočne usilujem o zdelenie, príhovor, dokonca o rozhovor, dialóg s divákom.
Som rád, že v kritike zaznelo ocenenie práce Violy.

Dr. Justl spomínal, že Seifert je človek z chudobnej rodiny, vždy bol šetrný. Žil donedávna z malej penzie, dostával pár tisíc za 1-2 zbierky, čo mu vydávali. Situácia sa radikálne mení, lebo okrem reedícií, Nobelovej ceny, má uzavretých do 30 zmlúv na vydania v cudzine... Bár by ho dlho tešil úspech úspechov!

Dr. Justl spomínal Holana. Nevedel som, že mal infantilné dieťa. Celý čas sa Holan bál, že umrie skôr ako jeho dcéra. Nie, nestalo sa, prežil ju, ale odo dňa jej smrti nenapísal ani riadok – spomínal dr. Justl. Treba predoslať, že Seifert a Holan sa často nestretávali. Seifert patril k inej skupine priateľov. Justl chodieval k Holanovi často. Ten žil zvlášť biedne.

Okrádali ho aj tí, čo sprostredkovávali jeho rukopisom prepísané zbierky. Priekupník ich predával za 600 Kčs a Holanovi dal 300 Kčs. Raz ho našiel v zvláštnom stave, mal v očiach slzy. Prečo? Vytiahol zásuvku stola a tam mal roztvorený rukopis Seifertovej zbierky Koncert na ostrově. Holan so slzami v očiach vravel: „Seifert je velký básník.“ Plakal básnik, konkurent, tými najčistejšími slzami úprimnej radosti a nadšenia. Poézia mala sviatok.
Praha 19. 6. 1985

21. VI. 1985
MILÝ PANE CHUDÍKU,
zažili jsme krásné odpoledne s moc pěkným člověkem!
Děkujeme a vzpomínáme.  
Váš Jaroslav Seifert


VIDEO NA YOUTUBE: https://youtu.be/cWKVBjgWhhU


Biografie – nové knihy

Rozhovory s Aničkou Viktora Fischla patří mezi knihy odposlouchané

Hovory s Aničkou patří mezi knihy "odposlouchané", jak je sám autor nazýval, a z nichž nejznámější je bezpochyby ta věnovan...

Jaroslav Durych. Život a dílo ve vztahu muže a ženy

Kniha se zaměřuje na jedno z nejvýznamnějších témat umělecké prózy Jaroslava Durycha, jímž je vztah muže a ženy. Zmíněn...

Arnošt Lustig i Ota Pavel. Krásně jsem si početl

Korespondence Arnošta Lustiga s Otou Pavlem, maminkou Terezií a sestrou Hankou. ...

Věčný Benvenuto Cellini. Světový sochař, který žil tím, co napsal

V záplavě různých memoárů většinou s diskutabilní úrovní jsem sáhla po delší době rovněž po nepříliš vydařených...

Potkávání setkávání – Listování v osudech Zdeňka K. Slabého

V knize Potkávání setkávání – Listování v osudech Zdeňka K. Slabého (*9. 6. 1930) (vydal Volvox Globator, 2015) nalezn...

Inspirující myšlenky...

Nejradši jsem sám, to mne nikdo neruší. Neboť všichni se vracejí stále k témuž tématu, jak se jim vede špatně a jak se jim vede dobře, tomu se to líbí, onomu se to nelíbí, a brzy zas jsou u věcí, které tvoří jejich život. Dříve jsem jistě právě tak žil, ale teď nenacházím v sobě nic společného s těmito věcmi... Mnohdy sedím s některým z nich v hospodské zahrádce a pokouším se jim vysvětlit, že v tom je už vlastně všecko: moci tak tiše sedět. Přirozeně, že tomu rozumějí, přiznávají to, shledávají to taky, ale jen slovy, jen slovy, to je to, cítí to, ale stále jenom napolo. Jiný jejich život lpí na jiných věcech, jsou tak rozděleni, nikdo to ne cítí celým svým životem; ani já sám neumím dobře říci, co myslím.
Erich Maria Remarque (1898 – 1970), Na západní frontě klid