V záplavě různých memoárů většinou s diskutabilní úrovní jsem sáhla po delší době rovněž po nepříliš vydařených literárních pamětech, které jsou však ve srovnání s dnešními pravým skvostem. Je jím vlastní životopis sochaře a zlatníka Benvenuta Celliniho (1500 – 1567)

vlastni zivotopis cellini


Dílo Celliniho bylo z velké části zničeno nebo se ztratilo.
Jeho nejznámějším zachovalým výtvorem je bronzová socha Perseus s hlavou Medusy, kterou můžete vidět ve Florencii nebo Nymfa ve Fontainebleau u Paříže či busta Cosima I. Mediciho.
Ve svém životopise popisuje nejen to dobré a dobrodružné, co zažil, ale i své zločiny, úspěchy a nezdary.

V. V. Štech začíná v předmluvě: „Jak podivné jsou příčiny a cesty slávy! Světová proslulost výtvarného umělce založená na knize! Sochař, který žije tím, co napsal.
Knihou neumělou, neliterární, nevyrovnanou, ale právě proto živou. Knihou rovnou překypující osobností, která se v ní zmítá, rozpaluje a řádí.“
První část se dochovala a proslula zejména Goethovým překladem, druhou část nechal autor spálit, sám se nazval špatným spisovatelem. Jeho bezprostřednost je však taková, že i dnešnímu čtenáři předkládá čtivý dokument své doby.
 
V češtině vyšel pětkrát, poprvé v roce 1930, naposledy v roce 1976 pokaždé v překladu Josefa Macha a Adolfa Felixe s vynikající předmluvou V. V. Štecha.

bouda cellini 2

bouda cellini 1
Ilustrace Cyrila Boudy k Celliniho aubiografii z roku 1936

Život Celliniho inspiroval Hectora Berlioze k napsání opery Benvenuto Cellini 
(libreto Léon de Wailly a Henri Auguste Barbier). Jedná se první kompletní operu Berlioze. V opeře nalezneme dvě spletené dějové roviny – první je Celliniho láska k Terese, druhou poté jeho triumf v podobě dokončení bronzové sochy Persea – tyto momenty byly inspirací pro skladatelovi nejkrásnější, zvučné a nežné hudební motivy, které dokreslují zmařelou lásku, milostnou zápletku, přetvářku, záměnu osob, světské veselí a slavnostní obřad. (poznámka redakce)

cellini persesus meduza
Benvenuto Cellini – Perseus s hlavou Medusy

Biografie – nové knihy

Marcel Proust. Dva díly biografie geniálního spisovatele jehož málokdo četl, ale každý zná

Dvoudílná monografie mapující detailně život a dílo autora, které téměř nikdo nečetl ale všichni o něm zasvěceně hovoř...

Karel Zeman a jeho kouzelný svět - první velká monografie světového režiséra

První velká monografie Karla Zemana, světového režiséra, který inspiroval světové tvůrce v oblasti filmové fantastiky, z per...

Denní dům, noční dům, čtivé příběhy Tokarczukové na hranicích snů, reality a mystiky

Román Denní dům, noční dům situovala autorka do oblasti Kladska, kde poblíž českých hranic našla svůj nový domov. Každá ...

Ivo Fencl, Ivo Václav Fencl: Básnické mezisvěty otců a jejich synů k prahu bolesti

Spisovatelé Ivo Fencl a jeho otec Ivo Václav Fencl jsou autory publikace vydané v padesáti výtiscích, jež jsou číslovány a do...

Paní Hemingwayová aneb osudy manželek Ernesta Hemingwaye

Když jsem spatřila upoutávku na knihu s jednoduchým názvem Paní Hemingwayová, okamžitě mne začala trápit otázka: která asi...

Inspirující myšlenky...

Co charakterizuje civilizaci? Výjimečný duch? Ne: každodenní život... Hm! Všimněme si přednostně duchovní oblasti. Vezměme nejprve umění a na prvním místě literaturu. Stojí literatura skutečně mimo schopnosti našich velkých vyšších opic, připustíme-li, že jsou schopny sestavovat slova? Z čeho sestává naše literatura? Z velkých klasických děl! Ale kdež! Jakmile někdo napíše originální knihu, a to se stane jednou dvakrát za století – ostatní literáti ho napodobují, to jest kopírují, takže vyjdou statisíce prací pojednávajících o přesně témž tématu, s trochu odlišnými tituly a s poněkud jinak kombinovanými větami. Opice, které jsou v podstatě imitátoři, musí být nutně schopny něčeho podobného, pod jedinou podmínkou, totiž že mohou používat jazyka.
Pierre Boulle, Planeta opic