tri_muzi_v_jednadvacatem_stoletiZnáte Tři muže ve člunu, legendární dílo Jerome Klapky Jerome? Kdoby neznal, ale možná nevíte, že máme i českou obdobu. Steklačovo humorné vyprávění o tom, jací by byli George, Harris a Jerome dnes.

Vojtěch Steklač  se inspiroval anglickým humoristou a napsal knížku, v níž oni výtečníci vystupují. Filozofují jako kdysi, dějí se jim neuvěřitelné příhody jako kdysi, avšak žijí dnes, jsou našimi vrstevníky. Takže na ně útočí reklama ze všech stran, soutěží o cokoli a - kupodivu - vyhrávají ceny, které nepotřebují.

Veselé vyprávění o třech přátelích, kteří hodlají nějak naložit s nečekanou výhrou a zároveň se při té příležitosti na chvíli zbavit manželek, nastavuje zrcadlo české společnosti na počátku nového století. V době, kdy zdravý rozum, přes všechno vzdělání a přístup k informacím se stále ztrácí v nemyslícím davu. Autorovi se podařilo navázat na skvěle rozehrané příběhy z konce 19. a začátku 20. století a přesvědčit nás, že lidé se ve svém chování nezměnili po staletí.

Tři muži v jednadvacátém století
Vojtěch Steklač

Vydalo XYZ, 2010

Ukázka z knihy:

Dobročinné akce jsou velice potřebné. Kromě toho, že rozsévají dobro, často se jich účastní i známí umělci. Je proto dobré spojit je s autogramiádou. Úplně nejlepší je, když jsou vystupující umělci bezúhonní, ale to většinou nebývá možné.
Je to takový začarovaný kruh. Aby umělec mohl být známý, musí se pravidelně objevovat v médiích. Ovšem média živí skandály a umělec bez skandálu je prakticky bezcenný. Ovšem bezcenné na dobročinné akce zvát nemůžeme, to by lidi nepřišli.
Existují také lidé, kteří dobročinné akce organizují, protože mají buď silné sociální cítění, nebo je to prostě baví. Téměř pravým opakem takových lidí jsou věční stěžovatelé. Ti také organizují, avšak výhradně protestní akce.
Takovou typickou stěžovatelkou je třeba slečna Rosewaterová. Slečnou je už dlouho, teď už v penzi, ale dříve bývala učitelkou. Vyučovala hudební výchovu a tělocvik. V těch dětských dobách jsem ze svých přátel znal pouze Harrise. George do naší školy nechodil. Někdy mám podezření, že George vlastně nechodil do vůbec žádné školy. On to ale vždycky nějak rafinovaně zamluví. Jednou jsem se ho třeba zeptal, kolik tříd vlastně absolvoval, avšak George jen mávl a rukou a utrousil, že to nikdy nepočítal.
Ale podepsat se umí, to vím téměř jistě, protože jsem na vlastní oči viděl šek, který podepsal. I když ten podpis byl nečitelný.
Věčné stěžovatelky se poznají podle toho, že si věčně na něco stěžují. Podle toho, na co si stěžují, se pak dělí do dalších dvou podkategorií. Do té první patří ti, kteří si stěžují pořád na to samé, například na počasí. Takoví lidé nikdy neřeknou, že je docela hezky, spíše řeknou, že to mizerné zatracené počasí sice vypadá hezky, ale že to určitě dlouho nevydrží. Druhou podkategorii tvoří ti, kteří se pokaždé stěžují na něco jiného, takzvaní novátoři. Je pozoruhodné, na co všechno je možné si stěžovat. Brzy zjistíte, že když máte potřebu, můžete si stěžovat prakticky na cokoliv. Například na kašnu.
Pokud si pamatuji, tak stála na náměstí v naší čtvrti odnepaměti a nikdo si na ni nestěžoval. Až na slečnu Rosewaterovou. Ta si ovšem nestěžovala na celou kašnu, ale především na skulpturu v jejím středu, která představovala hon na lišku. Nebylo to dílo mimořádných uměleckých kvalit, ale bylo pěkné. Honci na koních se štvali, liška zděšeně prchala a voda tryskala.
A právě v té vodě tkvěl zádrhel. Dá rozum, že v drtivé většině kašen tryská voda. Mohou samozřejmě existovat i takové, kde netryská, ale je otázka, proč se jim pak říká kašny. V kašnách voda obvykle tryská z různých otvorů, například z rozevřené tlamy. Taková možnost se samozřejmě nabízela u psí smečky, neznámý umělec ji však nevyužil a nechal vodu tryskat jak z psího, tak koňského močového ústrojí. Navíc šlo i o genderově nevyvážené tryskání, protože tryskali výhradně samci.
V tom tedy byla podstata stížnosti slečny Rosewaterové: Na náměstí dochází k veřejnému močení a nikomu to nevadí. Slečna Rosewaterová tedy vybízela obyvatelstvo, aby tomu věnovalo zvýšenou pozornost.
Upřímně řečeno, obyvatelstvo na to kašlalo, ale kvůli veřejnému močení zasedala městská rada. Většinou hlasů rozhodla, že močení na veřejnosti je nepřístojné, avšak u skulptur sporné. Nedá se u nich totiž hovořit o močení funkčním, ale spíše mechanickém.
Slečnu Rosewaterovou to rozzuřilo. Za bledé měsíční noci, kdy na náměstí ani v blízkém okolí nebylo živáčka, navštívila kašnu ve vysokých gumových botách, v jakých se chodí obvykle k řece na ryby, a paličkou na maso pozurážela několik podle ní zvláště nepřístojných genitálů.
Po tomto činu rychle zmizela, a že se ho dopustila, to se policii nikdy nepodařilo prokázat. Částečně zohavená skulptura k sobě ovšem poutala pozornost. Lidé se u ní zastavovali stále častěji a uzavírali sázky, týkající se hmotné škody. Nejdůležitější při tom bylo odhadnout množství materiálu, který bude potřeba k opravě. Zhruba řečeno, jednalo se o to, jak asi dlouhé bylo to, co bylo uraženo. Tady se mínění veřejnosti dosti silně rozcházelo. Většina obyvatel totiž nevycházela z věrné umělecké reality, protože tak detailní fotografie kašny se nezachovala, ale spíše z představ o této realitě.

Beletrie světová – nové knihy

Měsíční pahorek v dlani, fascinující příběh z francouzské Provence

Největší předností Boscova románu Měsíční pahorek v dlani je nesmírně bohatý jazyk, který čtenáře úplně pohltí.

Edgar Allan Poe. Černý kocour a jiné hororové povídky

Mistr a průkopník hororových příběhů E.A.Poe představuje to nejlepší ze své tvorby. Dokonale napsané příběhy doprovází vyjímečné ilustrace předního argentinského malíře Luise Scafatiho. "Nežádám, abyste uvěřili tomuto šílenému a zároveň...

Nepřítel podle Remarqua. Mistrovské povídky o zrůdnosti válek a nesmyslného zabíjení

Na povídky, které napsal Erich Maria Remarque stačí kniha o 80 stranách. Přesto v nich autor dokázal říct téměř všechno o nesmyslnosti válek. Mistrovské povídky poukazují nejen na zběsilost lidského...

Gončarov – Zbytečný Oblomov – Lišnyj čelověk

Oblomov, nejznámější dílo Ivana Alexandroviče Gončarova (1812 – 1891), podle kterého natočil vynikající film Nikita Michalkov, ale také vzniklo mnoho divadelních her. Dodnes je kniha pomyslné špičce literárního kulturního dědictví.

Edgard Allan Poe. V mistrově stínu jsou jeho nejlepší povídky s poznámkami Kinga a dalších

Jako zakladatele detektivního žánru ho uznávají všichni jeho následovníci. Je řeč o Edgardu Allanu Poeovi, který se vydává ještě po 200 letech v nákladech, o kterých se českým autorům jenom...

Beránek. Sundala jsem Ježíše z kříže, abych ho vrátila lidem, píše autorka

Kniha, která by měla být doporučenou četbou pro všechny kněze a věřící. Zvláště v dnešní době. Popisuje hluboce lidský příběh o hledání pravdy, o smyslu života a integrity jedince ve...

Inspirující myšlenky...

Tam, kde ještě před stoletím plápolaly ohně a žena byla dobývána zdlouhavým namlouváním či umným flamengem či fandangem, stojí dnes a bortí se mrakodrapy na knoflíky. Smysly člověka se změnily, smysly, které mu příroda přisoudila a tvářela je statisíce let. Nikdo nikomu nepodá ruku, nikdo se nikomu nepodívá do očí, nic neplatí. Podání ruky, které bylo smlouvou, se zlehčilo a zpohodlnělo v papír, který se hodí do kamen.
Ivan Diviš: Teorie spolehlivosti