wn sifra mistra leonarda kniha
Musel jsem se nad tím zamyslet v souvislosti s povykem kolem knihy Šifra mistra Leonarda, jméno jejíhož autora si už nevybavuji úplně přesně. Je banální pravdou, že nikoli vše, co se dobře prodává, je opravdu dobré. Stejně tak ovšem není žádný důvod, aby se dobrá literatura (či umění vůbec) nestala bestsellerem. Kult zneuznávaného, chudého a na hranici společnosti stojícího umělce, jak jsem už mnohokrát poznamenal, je mladého data a souvisí s uniformitou měšťácké společnosti.


Za posledních dvě stě let došlo jistě k velkým změnám ve složení a v sebepojetí elit, kromě se toho také vytvořila ohromná vrstva šedého průměru, který díky gramotnosti, migraci a zvýšenému blahobytu získal nezávislost na svých regionálních kulturních kořenech. Poptávka po výzdobě místního kostela, po místních sborech a pověstech hluboce upadla s rozpuštěním komunit ve víru otevřeného světa nadregionálních možností, univerzálního vzdělání a rostoucí soběstačnosti jednotlivce vůči místní komunitě. Jaká bude poptávka po kultuře ve společnosti, v níž elity tonou v chaosu obrovských změn a zbytek se konsoliduje v nezměrnou masu koupěschopných konzumentů?

Na začátku dvacátého století jsou elity ještě zakořeněné v minulosti a vzestupující masa se jim snaží podobat.
Tato nápodoba něčeho, co je viděno jen zvenku a zdaleka, nemůže pojmout kulturu elit v její vnitřní složitosti i rozmanitosti, naopak vede k tísnivé uniformitě. Společensky, ekonomicky, politicky, vědecky, umělecky atd. právě tato vrstva ale dlouhodobě expanduje, je na vzestupu. Odtud fenomén prokletých umělců, vyřazenosti Gogha a Verlaina. Ti umělci ovšem, kteří se hlásí k tradici, ještě přežívají na vyšší úrovni: Delacroix, Hugo (byl předákem romantismu, nicméně psal stále v alexandrínu a byl celkově mnohem blíž klasikům oproti generaci Rimbaudově, Apollinairově či Whitmanově), Berlioz. Kultura se stává kýčem nápodoby starého stále tísnivěji, někdejší podhoubí vztahů uměleckých a společenských elit se přetrhlo – a právě zde povstává avantgarda, stále ještě elitářská a jaksi vnitřně podobná přežívající aristokracii. Avantgarda žila z jakéhosi spiklenectví měšťáky provokující kultury, staré aristokracie a výstředních, nonkonformních intelektuálů. Mezitím vznikala stále jasněji masová kultura.

Dvě různé věci mohly být bestsellerem v různých společenských vrstvách: ta za levný peníz mezi spoustou lidí, ta za drahý peníz mezi skupinou příznivců avantgardy.

Po druhé světové válce se stále silněji uplatňuje rozklad většinové uniformity zdola: potenciál nadaných nositelů nové kultury, kteří by se jinak obraceli o podporu na elity, vytváří to, čemu se dnes říká beat generation, underground, alternativa. Zde dochází k prolínání masového a autentického (třeba Bob Dylan, Jacques Prèvert). Umění má ovšem také tendenci uzavírat se, intelektualizovat se a vytvářet skleník. Proto bestseller ve vztahu ke kultuře může být chápán dnes ve velmi různém smyslu.

Skleníkové umění prohlásí bestseller automaticky za spotřební zábavu, podbízející se davu.
Možná mu sházejí elity, jež by je podporovaly, je však pravděpodobné, že už dávno zdegenerovalo a nemůže doufat v přízeň nových, vzdělaných elit, které se budou podle mne stále víc utvářet s rostoucími nároky blahobytné společnosti na kvalitu života (konzum je již dnes pro mnohé málo uspokojující).

Šifra mistra Leonarda je bestseller, který se pohybuje na bázi zájmu o něco, co převyšuje běžnou zábavu, avšak stále ještě počítá s ignorancí a podle všeho i nevkusem čtenářů.
Do tohoto dozrávání a tříbení myslí musí nyní vejít něco, co silně zaujme a zároveň vzdělá, co vytvoří most mezi starou dokonalostí a jejím bohatým vkusem, mezi autenticitou rozkládající uniformitu a mezi zájmem nových elit vnitřně růst. Dojde-li pak k tomu, že nové elity opravdu vzniknou a začnou mohutně spolužít, subvencovat a splétat se s kulturou, můžeme mít naději, že to nebudou elity kastovnické, nýbrž široce odeznívající a mísící se v kontinuu společnosti od jejího vrcholu k jejímu dnu. Univerzální vzdělání se spolu s blahobytem tak stanou z brzdy kultury jejím motorem, jenž umožní otevřenou interakci elit s celou společností.

 
 

 

 


Beletrie světová – nové knihy

Kočičí hra. Mimořádně slavný majstrštyk Istvána Örkényho

Kočičí hra je především tragikomedie, jak často zdůrazňoval autor István Örkény, který s neopakovatelným humorem citlivě zpracoval příběh o neumírající naději, odvaze a chuti do života. Je ale také příběhem...

Měsíční pahorek v dlani, fascinující příběh z francouzské Provence

Největší předností Boscova románu Měsíční pahorek v dlani je nesmírně bohatý jazyk, který čtenáře úplně pohltí.

Horla je mimořádný halucinační horor geniálního Guy de Maupassanta

Kdo je to Horla? Neuchopitelný, neviditelný přelud Guy de Maupassanta, bytost vstupující bezohledně do vaší mysli, aby vás podmanila. Nelze ji chytit, nelze se ji zbavit, je všude, stačí jen...

Remarque, Na západní frontě klid, nejpravdivější román o zrůdnosti válek

Nejstrašnější doba pro Ericha Remarqua (1898-1970) byl zřejmě květen 1933. Nacisté veřejně pálí jeho knihy s cílem navždy ho vymazat z lidské paměti. Román Na západní frontě klid (německy Im...

Gončarov. Zbytečný Oblomov neboli Lišnyj čelověk. Život se mu skládal z lenosti a nudy

Oblomov, nejznámější dílo Ivana Alexandroviče Gončarova (1812 – 1891), podle kterého natočil vynikající film Nikita Michalkov, ale také vzniklo mnoho divadelních her. Dodnes je kniha pomyslné špičce literárního kulturního dědictví.

Blázen a jiné paraboly moudrého Chalila Džibrána

    Chalíl Džibrán je známý jako básník a malíř a jako autora Proroka, oné „malé černé knížky“, o které básník řekl: „Když jsem psal Proroka, Prorok psal mne.“ Západ ho zná...

Muž, který sázel stromy. Geniálně smyšlený román z Provence od Jeana Giona

Když se mě studenti ptali, které knihy bych zařadil mezi desítku nejzajimavějích, jmenoval jsem i toto útlé dílo Jeana Giona.

Myšlenky z knih

Všimněte si, že už od Marie Terezie jsou základní státní školy svou podstatou stejné. V různé kvalitě učí děti základy gramotnosti, ale hlavně je učí poslouchat příkazy a souhlasně přikyvovat na aktuální ideologii doby.
prof. Macháček