salin dar zidovstvi valka

Sala strávila v pracovním táboře v Česku za války tři roky. Její vzpomínky a dopisy z té doby zachytila v knize Salin dar její dcera Saly, Ann Kirschner. Paní Sala po válce emigrovala do USA, její dcera je nyní děkankou Macaulay Honors College, City University of New York. O svých válečných zážitcích paní Sala doma nikdy nemluvila, až před operací srdce ukázala své dceři svazek dopisů a zápisků z té doby…

Pro mnoho lidí v Česku je novinkou, že i u nás byly "Schmeltovy pracovní tábory s krutým zacházením". Tento příběh zaujal studentku Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku Karin Venhauer, která ze Žacléře pochází, natolik, že iniciovala české vydání této knihy a o osudu Saly připravuje dokumentární film - na projekt získala grant z programu Think Big od Nadace O2. Autorka počátkem března 2012 osobně představí knihu čtenářům a osud své matky studentům.

Salin Dar | Ann Kirschner | Mladá Fronta, 2012

Ukázky z knihy:

Než přišli nacisté, chodily obě sestry do polské veřejné školy. Chodily vždy spolu ve svých uniformách v barvě námořnické modři s bílými záložkami a límečky, vždy svěží a čisté. Odpoledne chodily do blízké školy Bais Yaakov, kde se vyučovalo v jidiš, v nářečí jejich komunity. Byly prvními dívkami v rodině, kterým se dostalo formálního světského i náboženského vzdělání. Školy Bais Yaakov byly založeny v roce 1918 Sarah Schenirer, učitelkou s novátorskými myšlenkami.

Její pojetí náboženského učiva pro židovské dívky bylo revoluční, rozšířilo se velmi rychle po celé východní a střední Evropě do počtu 250 škol a téměř 40 000 studentek. Ty byly vyučovány absolventkami nového semináře v Krakově, založeného Schenirer roku 1925. Tyto chytré mladé učitelky zdůrazňovaly smysl a důvod. Jejich intelektuální energie byla pro Raizel a Salu potěšením a inspirací. Vše, co se týkalo učitelek, vypadalo jedinečně; i jejich oblečení – stylové a zároveň prosté. Jako svobodným jim bylo dovoleno nosit vlasy přirozeně, ne schované pod parukou. Samotná Sarah Schenirer byla dívkami obdivována. Osobně navštěvovala každou školu a když v roce 1935 zemřela, tisíce jejích studentek truchlilo, protože přišly o svou duchovní matku.

Do deníku, který si Sala pečlivě uchovávala, si zapisovala události jako například návštěvu Sarah Schenirer u nich ve škole a smutek nad smrtí vizionářky, která překonala námitky starých náboženských vůdců vzdorujících nově moderním myšlenkám vzdělávání dívek. I její otec byl velmi opatrný, uznal však, že se doba změnila, a povolil svým dcerám do školy chodit. Sestry byly důkazem toho, že se rozhodl správně. Obě patřily k dobrým studentkám, avšak Raizel byla učenec věrný studiu se snem stát se učitelkou. Nejprve se radovala, když jí polští učitelé doporučili pokračovat ve studiu na gymnáziu, ale nakonec byla zhnusená jeho světštějšími učebními osnovami a atmosférou. Ohledně svých náboženských zásad nehodlala dělat kompromisy.

Nacistická invaze ukončila všechny myšlenky na další vzdělání. Židovské školy byly zavřeny. Zajímavé učitelky se musely stáhnout do svých domovů. Dveře židovských škol se před židovskými dětmi zavřely. Raizel však neochvějně pokračovala v samostatném studiu. Mladší dívky učila doma hebrejštinu a náboženství ve stylu školy Bais Yaakov. Nikoho nepřekvapilo, že byla Raizel skvělá učitelka. Jemně naváděla mladé studentky, aby se spolu s ní věnovaly náročnějšímu a přísnějšímu studiu, se svou sestrou však měla méně trpělivosti.
Sala se cítila pod Raizelinou přísnou disciplínou nepříjemně a obávala se příliš kritického oka, kterému nikdy neunikla chyba, které nikdy nepřehlédlo náboženskou nepřesnost. Tím, že používala o šábatu hřeben, nebo si vyhrnula dlouhé rukávy v horkém letním dni a ukázala tak pár centimetrů zakázané kůže nad zápěstím, neprojevovala neúctu. Byla však naplněna hrůzou, když jí Raizel hrozila, že to řekne otci. Strašení od sestry byla jedna věc, Sala však zbožňovala svého otce, který na ni nikdy nezvýšil hlas a který byl k ní, své nejmladší dceři shovívavý. Nemohla snést pocit, že by ho mohla zklamat.

Beletrie světová – nové knihy

Makanna – Otec divů, málem zapomenutý historický román Jiřího Weila

Málem zapomenutý román Makanna – Otec divů, židovského spisovatele Jiřího Weila, vypravuje dramatický příběh Hekima, falešného proroka, který je nejdřív mocí zrazen, aby proti ni povstal a přisvojil si ji.

Srdce temnoty. Fascinující Conradova novela o zhoubné touze po nesmírné moci

 Srdce temnoty je zřejmě nejlepší román anglického spisovatele polského původu Josepha Conrada, který byl tak mimořádným talentem, že ve svých knihách dával Angličanům lekce z jejich mateřštiny.

Stanislav Komárek. Mandaríni je román o smrti, ale také brilantní společenská satira

Komárkova próza Mandaríni, s podtitulem „nepravidelný román“, by si zasloužila i epiteta jako Kniha roku a nebylo by žádným omylem či nedorozuměním, kdyby získala Státní cenu za literaturu. To...

Michail Bulgakov a Mistr a Markétka. Světový román s ilustracemi Borise Jirků

Bezepsoru jeden z největších světových románů. Michail Bulgakov a Mistr a Markétka. Nové ilustrované vydání jednoho z nejznámějších ruských románů s více než osmdesáti obrazy Borise Jirků.

Záhada Edwina Drooda, tajemství nedokončeného románu Charlese Dickense

Záhada Edwina Drooda - zřejmě nejslavnější nedokončený román ve světové literatuře - tajuplný příběh s vraždou a s několika duchařskými motivy.

Nadechnout se. Orwelův pohled na životní prázdnotu a bezcenné cetky povrchní zábavy

Nadechnout se – název knihy, který sám o sobě, bez ohledu na dobový kontext, autora či žánr, evokuje představu touhy (ať proměněné ve skutek nebo ne) po nějaké pozitivní změně...

Ďábel je taky jenom člověk aneb Zoufalství humanitních studií ve čtyřech pidiodstavcích

Myslím, že kdyby pan autor, jistý Hans Rath, nenapsal nikdy nic jiného než tento „vlastní živočichopis“, tak si zaslouží, aby byl zařazen mezi Pány Spisovatele. Zoufalství humanitních studií ve čtyřech...

Inspirující myšlenky...

Knihy nejsou „skutečné“. Naštěstí nejsou. Můžete je zavřít, říci jim: „Počkej.“ Máte nad nimi moc jako Pánbůh. Ale kdo kdy dokázal vyrvat se z drápů, které člověka sevřou, když jednou zapustí kořeny v televizním pokoji? Ten z něho udělá, co bude chtít. Je to prostředí stejně skutečné jako svět. Stane se pravdivým a je pravdivé. Kudy dál? Jak se z toho dostat? Pomohly by nám knihy?
Ray Bradbury, 451 stupňů Fahrenheita