cerny kocour

Mistr a průkopník hororových příběhů E.A.Poe představuje to nejlepší ze své tvorby. Dokonale napsané příběhy doprovází vyjímečné ilustrace předního argentinského malíře Luise Scafatiho.


Těmito slovy začíná známá próza E. A. Poea - Černý kocour.

"Nežádám, abyste uvěřili tomuto šílenému a zároveň docela obyčejnému příběhu, který vám tu hodlám vylíčit, a ani to nečekám. Opravdu bych byl blázen, kdybych v to doufal, zvlášť když příhodě nemohu uvěřit ani já sám. Přesto blázen nejsem - a určitě se mi to nezdálo. Ale zítra mám zemřít, a tak chci dnes ulevit svému svědomí. Rád bych světu předložil, jednoduše, stručně a bez složitého vysvětlování, k čemu došlo v mém domě. Ve svém důsledku mě tento podivuhodný sled děsivých událostí silně potrápil a nakonec docela zničil."

V této i v ostatních povídkách našeho výběru se čtenář setkává s jinou, temnější realitou, rozum se střetává s nepravděpodobností a objevuje se nadpřirozeno. Poe je právem považován za průkopníka hororových příběhů, který svými texty ovlivnil generace spisovatelů a pro mnohé z čtenářů zůstává dosud nepřekonán. Originální ilustrace známého argentinského umělce Luise Scafatiho výjimečným způsobem dotvářejí atmosféru Poeových příběhů.

Černý kocour a jiné hororové povídky / E. A. Poe / Ilustrace: Luis Scafati / Vydal B4U Publishing 2008
V knize naleznete tyto slavné povídky:
Černý kocour
Jáma a kyvadlo
Předčasný pohřeb

UKÁZKY Z KNIHY:

ČERNÝ KOCOUR

Nečekám a ani se nedomáhám, abyste tomuto šílenému, a přece tak obyčejnému příběhu, který tu vypíši, uvěřili. Byl bych věru blázen, kdybych to čekal; vždyť se to i mé vlastní smysly brání dotvrdit. A přece nejsem blázen, ani se mi nic nezdá, o tom vás ujišťuji. Zítra však zemru a dnes chci své duši ulevit. Nejdříve bych rád seznámil svět prostě, stručně a bez podrobných výkladů s pouhým sledem příhod v mé domácnosti. Důsledky těchto příhod mne děsily – trýznily – a zničily. Ale nebudu se pokoušet je vysvětlovat. Pro mne neznamenaly nic než hrůzu – mnohým nepřipadnou
ani tak hrůzné jako spíše bizarní. Možná že se v budoucnu najde mozek, který mé přízraky zredukuje na běžnou, všední věc – nějaký chladnější, logičtější a ne tak vznětlivý mozek, jako mám já, a ten nebude vidět v okolnostech, které já líčím s hrůzou, nic víc než obvyklý postup docela přirozených příčin a následků.

Již od dětství jsem byl znám svou poddajnou a přívětivou povahou. Byl jsem dokonce tak nápadně útlocitný, že si ze mne kamarádi tropili žerty. Zvláště jsem miloval zvířata a rodiče mne proto zanášeli všemi druhy mazlíčků. Také jsem většinu času trávil s nimi a nemohl jsem být šťastnější, než když jsem je krmil a laskal. Tento povahový rys se mnou rostl, a kdyžjsem dospěl, byl mi jedním z hlavních zdrojů radosti. Těm, kdo si někdy oblíbili věrného a chytrého psa, nemusím snad ani vysvětlovat, jak nesmírné potěšení z toho plyne. V nesobecké, obětavé lásce němé tváře je cosi, co přímo zasahuje srdce toho, kdo nejednou zakusil vratké přátelství a chatrnou věrnost pouze lidského tvora.

Brzy jsem se oženil a s radostí shledal, že se v této zálibě se ženou shodneme. Když viděla, jak si libuji v domácích zvířatech, nevynechala jedinou příležitost, aby mi neopatřila právě ty nejmilejší. Měli jsme ptáky, zlaté rybky, nádherného psa, králíky, malou opičku a kocoura.
Ten kocour, to bylo zvíře pozoruhodně velké a krásné, úplně černé a tak chytré, že člověk žasl. Když přišla řeč na jeho inteligenci, připomínala manželka, která tajně věřila na pověry, dávný lidový názor, podle něhož jsou všecky černé kočky zakuklené čarodějnice. Pochopitelně to nikdy nemyslila vážně a já celou tu věc uvádím vlastně jen proto, že jsem si na ni náhodou vzpomněl.

Pluto – tak se kocour jmenoval – byl můj oblíbený mazlíček a kamarád. Jen já jsem mu dával jíst, a kam jsem se v domě hnul, všude mi byl v patách. A dokonce jsem mu jen stěží zabránil, aby za mnou nechodil ulicemi.

Posedla mě Zvrácenost. Filosofie tento pojem opomíjí. A přece vím právě tak jistě, jako že žije má duše, že zvrácenost je jedním z primitivních pudů lidského srdce – jednou z nerozlučných prvotních vlastností a pracitů, jež řídí vývoj lidské povahy. Tento druh zvrácenosti dovršil můj pád. Ta nezbadatelná touha duše štvát samu sebe – znásilňovat vlastní přirozenost – křivdit jen pro křivdu samu –, ta mě pudila, abych ubližoval dál, abych dokonal podlost, které jsem se dopustil na nevinném zvířeti. Jednou ráno jsem mu s chladným srdcem hodil kolem krku smyčku a pověsil ho na větev stromu. Pověsil jsem ho s pláčem, s hryzením svědomí, pověsil jsem ho, protože jsem věděl, že mě má rádo, a protože jsem cítil, že mi nedalo důvod k pohoršení, pověsil jsem ho, protože jsem věděl, že tím páchám hřích – smrtelný hřích, který tak ohrozí mou nesmrtelnou duši, že ji možná i vyjme – pokud je to vůbec možné – z dosahu nekonečného milosrdenství Nejslitovnějšího a Nejukrutnějšího Boha.


Beletrie světová – nové knihy

Nepřítel podle Remarqua. Mistrovské povídky o zrůdnosti válek a nesmyslného zabíjení

Na povídky, které napsal Erich Maria Remarque stačí kniha o 80 stranách. Přesto v nich autor dokázal říct téměř všechno o nesmyslnosti válek. Mistrovské povídky poukazují nejen na zběsilost lidského...

Tracyho tygr a jiné mistrovské povídky Williama Saroyana

 Zatiaľ čo po niektorých klasikoch svetovej literatúry za posledné obdobie ani pes neštekol, je niekoľko autorov, ktorých diela vychádzajú v stále nových a nových reedíciách. Čo je však horšie, vydavatelia...

Ze života darmošlapa. Populární novela Eichendorffa mile překvapí i po 200 letech

Idylická a romantická novela německého romantika z roku 1826, patřila po celé generace k nejoblíbenější četbě německé mládeže.

Muž na létající hrazdě. Mimořádná kniha velkého humoristy Jamese Thurbera

V osobnosti Jamese Thurbera (1894 – 1961) vyrostl ve Spojených státech „největší americký humorista od dob Marka Twaina; a stejně tak jako Mark Twain byl Thurber ještě daleko víc než...

Marťanská kronika, vizionářské dílo skutečného humanisty Raye Bradburyho

Klasika, kterou naleznete v seznamu 100 nejdůležitějších knih 20. století deníku Le Monde. Kdo nečetl Bradburyho, jednoho z velikánů světové prózy, nemá vztah ke knihám.

Skoro Francouzka, vtipný román o životě po francouzsku

Téměř neuvěřitelný příběh Australanky, která se stala „skoro“ Francouzkou pár let poté, co vyrazila na roční dovolenou do Evropy. Příběh, který se může stát každé z vás. Čtivý román Sarah...

Muži, kteří zašli příliš daleko. Poměrně děsivé horory bratrů Bensonových

Brak i skvostné málo známé horory, to jsou díla tři bratrů Bensonových a nezajímavá je i skutečnost, že jejich otcem byl arcibiskup z Canterbury a oblíbenec královny Viktorie Edward White...

Myšlenky z knih

Váš život, čas a mozek by měl patřit vám a ne nějaké instituci.
Grace Llewellyn