conrad nostromo
Vedle Temnoty srdce, mistrovské psychologické novely, existuje ještě jedna Conradova kniha, ve které autor dokázal jedinečně zachytit ty nejtemnější lidské touhy po moci, ješitném vzestupu a logickém pádu. Spolu s Lordem Jimem, patří zřejmě tato trojice knih k tomu nejlepšímu, co po sobě Conrad zanechal a jejich znalost rozhodně patří k základnímu vzdělání. (Neplést si znalost knih se znalostí obsahu knih )))

Psychologicky laděný příběh o ztracené cti a moci je zasazen do exotického prostředí fiktivní latinsko-americké republiky Costaguana, která se zmítá revolucí.
Po několika revolucích, dostane námořník Gianni Battista, přezdívaný Nostromo, za úkol zachránit státní poklad. A od této chvíle se rozvíjí děj, dnešnímu člověku ne neznámý, o korupci, síle peněz, morálním selhání před sebou samým.
Příběh se odehrává v druhé polovině minulého století. Kromě četných psychologických a dobrodružných zápletek zobrazuje velmi tísnivé sociální a politické poměry v malém státě Jižní Ameriky, zmítaném občanskými válkami a kapitálovými machinacemi evropských i severoamerických investorů.
Nakonec to bude milostný vztah k sestře vlastní snoubenky, který nastartuje nezvyklou tragédii.

Úspěšný Conradův román není často vydáván. Proč? Odpověď je zřejmá po celý příběh. A věřte, že je mimo jiné i napínavý a velmi čtivý.

V té době byl již Nostromo v zemi dost dlouho, aby byl kapitán Mitchell skálopevné přesvědčen o mimořádné hodnotě svého objevu. Zjevně byl Nostromo jeden z těch neocenitelných podřízených, kteří poskytují svým šéfem oprávněný důvod na chvástání. Kapitán Mitchell si gratuloval, jaké má oko na lidi, ale nebyl sobecký a ve své nevinné pýše už projevoval příznaky té mánie "půjčování mého capataza de cargadores", která měla dříve či později přivést nosti-roma do osobního styku s každým Evropanem v Sulacu jako jakousi univerzální pravou ruku - zázrak výkonnosti svého druhu. "Tento mládenec je mi oddaný tělem i duší," tvrdil s oblibou kapitán Mitchell a ačkoliv by možná nikdo nedovedl vysvětlit, proč je to tak, nemohl o tomto tvrzení pochybovat nikdo, kdo ho znal , ledaže by byl člověk zatrpklá excentrik jako například doktor Monygham, jehož úsečný, neveselý smích prozrazoval kdoví proč nesmírnou nedůvěru vůči lidstvu.

 


Beletrie světová – nové knihy

451 stupňů Fahrenheita, kanonické dílo Ray Bradburyho

Bradburyho kanonické mistrovské dílo, ve kterém vykreslil naši utopickou budoucnost, jehož základní myšlenkou je: Myšlení je pro stát nebezpečné a jen státu se má věřit, hlídejte své sousedy a hlavně...

Nadechnout se. Orwelův pohled na životní prázdnotu a bezcenné cetky povrchní zábavy

Nadechnout se – název knihy, který sám o sobě, bez ohledu na dobový kontext, autora či žánr, evokuje představu touhy (ať proměněné ve skutek nebo ne) po nějaké pozitivní změně...

Horla je mimořádný halucinační horor geniálního Guy de Maupassanta

Kdo je to Horla? Neuchopitelný, neviditelný přelud Guy de Maupassanta, bytost vstupující bezohledně do vaší mysli, aby vás podmanila. Nelze ji chytit, nelze se ji zbavit, je všude, stačí jen...

Erotický Václav Čtvrtek. Neznámé Pověsti nezbedné a divů plné

Václav Čtvrtek nepsal jen pro děti, jak se mylně domnívala sebevědomá podavačka v Luxoru, ale také pro dospělé. Jeho pověsti z Prahy a dalších českých měst jsou psány příjemně lehkým...

Domov Toni Morrisonové, ověnčené Nobelovkou a Pulitzerovou cenou

V roce 2013 vyšlo české vydání románu Domov, zrozeného v literární dílně Toni Morrisonové, prozatérky a esejistky, jíž rodným teritoriem je východoamerické Ohio (*1931).

Faust. Nadčasový příběh Turgeněva o nenaplněné lásce a násilné výchově rodičů

Příběh Fausta psal Goethe víc jak 25 let, druhý díl dopsal až v roce 1832. Mistr a Markétka je částečně parafráze na Fausta a tuto obdivuhodnou knihu psal Bulgakov 12...

Franny a Zooey. Salingerova neobyčejná sonda do rodinných vztahů

Salinger je skutečný světový autor, ale ne tím, že jeho knihu četl na místě vraždy Johna Lennona jeho vrah, než si pro něho došla policie, ale skutečně svým mistrovským psaním.

Myšlenky z knih

Lidstvo zcela evidentně spěje k úpadku: Šílený kolotoč výroby se netočí pro spotřebu, ale pro další výrobu. Tzv. konzumní společnost ve své podstatě nemá čas nic konzumovat. Jejím skutečným, byť skrytým cílem není spotřeba, ale výroba. Proto je potřeba najít v sobě vůli k rozbití onoho začarovaného kruhu a dopustit se suverénního, svobodného činu. Vymanit se ze sociální determinovanosti, která není ničím jiným než dovedně kamuflovaným otroctvím: otroctvím, které ovšem stejnou měrou postihuje bankéře i nádeníka. Je to otroctví práce, ve smyslu užitečné činnosti. Neboť člověk se odcizil sám sobě, to znamená zvířeti, které v něm přebývá.
Georges Bataille, Svrchovanost