spanek murakamiTéměř hororová povídka známého japonského autora Haruki Murakamiho se nevymyká z jeho u nás známé tvorby. Hrdinka příběhu má podruhé ve svém životě velmi podivnou poruchu spaní. Co ji napadá a jak funguje v dnešním odcizeném světě, až do konce příběhu přečtete určitě se zájmem a linka vyprávění vás udrží v pozornosti.

Knížku vydal Odeon opět ve vynikajícím překladu Tomáše Jurkoviče tentokrát s ilustracemi německé výtvarnice Kat Menschik, které silně připomínají japonská manga.

Ukázka z knihy...

Jak se přibližuje úsvit, cítím konečně, že se mi daří trochu dřímat. O pořádném spánku ale stejně nemůže být ani řeči. Slabounce rozeznávám pod prsty jakýsi jeho okraj. A moje vědomí bdí. Já sotva znatelně podřimuji.

Mé vědomí však za tenounkou stěnou sousedního pokoje zůstává zcela jasné a bdělé a upřeně mne pozoruje. Zatímco se mé tělo potácí v příšeří, nepřestává těsně vedle sebe cítit pohled a dech mého vlastního vědomí. Jsem tělem, které se pokouší usnout, a zároveň jsem
vědomím, které chce setrvat ve stavu bdělosti. Taková polovičatá dřímota na mně pak setrvává po celý den. Hlavu mám neustále jako v lehké mlze. U ničeho už nerozeznávám vzdálenosti, kvalitu, kvantitu ani dojmy. A dřímota se na mě valí v pravidelných intervalech jako příboj. Na sedadle ve vlaku, v lavici v učebně anebo za stolem u večeře usínám, ani nevím jak. Mé vědomí se ode mne vzdaluje čím dál víc. Svět se neslyšně otřásá. Z rukou mi padají na zem nejrůznější věci. Tužky, kabelky, vidličky bouchají hlasitě o podlahu. Chce se mi už jen padnout tváří dolů a usnout jako dřevo. Ale nejde to. Pořád mě nerozlučně doprovází bdělost. Nepřestávám vnímat její chladný stín. Stín, který náleží mně samotné. Zvláštní, říkám si v dřímotách.

Ocitla jsem se ve svém vlastním stínu. Dřímám za chůze, dřímám při jídle, dřímám při hovorech s lidmi. Kupodivu si ale nikdo kolem nevšimne, v jaké jsem extrémní situaci. Za ten jediný měsíc jsem zhubla celých šest kilo. Přesto si toho nevšimla ani má rodina, ani nikdo z mých přátel. Že jsem totiž celou dobu prožila ve spánku.

Haruki Murakami / Spánek / Vydal Odeon, 2014


Beletrie světová – nové knihy

Muž, který sázel stromy. Geniálně smyšlený román z Provence od Jeana Giona

Když se mě studenti ptali, které knihy bych zařadil mezi desítku nejzajimavějích, jmenoval jsem i toto útlé dílo Jeana Giona.

Srdce temnoty. Fascinující Conradova novela o zhoubné touze po nesmírné moci

 Srdce temnoty je zřejmě nejlepší román anglického spisovatele polského původu Josepha Conrada, který byl tak mimořádným talentem, že ve svých knihách dával Angličanům lekce z jejich mateřštiny.

Měsíční pahorek v dlani, fascinující příběh z francouzské Provence

Největší předností Boscova románu Měsíční pahorek v dlani je nesmírně bohatý jazyk, který čtenáře úplně pohltí.

Brilantní Márquez. Sto roků samoty, magická kniha, která z něho udělala světového autora

Kniha Sto roků samoty (1967) patří bezesporu mezi světové majstrštyky, která z originálního a neznámého autora udělala takřka přes noc spisovatele světového jména.

Günter Grass. Plechový bubínek o pokřivené německé společnosti očima malého Oskara, který přestal růst

Kniha Plechový bubínek je pitoreskní životní příběh malého Oskara Matzeratha, zapsaná v posteli psychiatrické léčebny. Ten se v den svých tříletých narozenin rozhodne dále nerůst. V ten den také dostává...

451 stupňů Fahrenheita, kanonické dílo Ray Bradburyho o totalitní společnosti z roku 1953!

Bradburyho kanonické mistrovské dílo, ve kterém vykreslil naši utopickou budoucnost, jehož základní myšlenkou je: Myšlení je pro stát nebezpečné a jen státu se má věřit, hlídejte své sousedy a hlavně...

Anthony Burgess. Kniha 1985, neuvěřitelně přesná vize budoucí zmatené společnosti

Z  pochopitelných důvodů často cenzurovaná kniha autora Mechanického pomeranče. V první části autor podrobuje důkladné analýze Orwellův román 1984, v druhé části pak nabízí vlastní beletristické zpracování Orwellova tématu. Život...

Myšlenky z knih

Když mi bylo 5 let, moje matka mi vždycky říkala, že štěstí je klíčem k životu. Když jsem šel do školy, zeptali se mě, čím bych chtěl být, až vyrostu. Napsal jsem šťastný“. Řekli mi, že jsem nepochopil zadání a já jim řekl, že nepochopili život.
John Lennon