Přestože se román Deborah McKinlayové jmenuje Rendez-vous v Paříži, nejde vůbec o milostné randění zamilovaných v městě nad Seinou. Ti dva, o nichž je řeč, se do francouzské metropole vůbec nedostanou. Přesněji, dorazí jen jeden. Příběh je totiž o něčem jiném – o hledání sebe sama a nalezení rovnováhy v životě.

Rendez vous v parizi

Jak to tedy začalo? Milovnice románů, Angličanka Eva Petworthová, bezděčně napíše americkému spisovateli Jacksonu Cooperovi e-mail, v němž vyzdvihne jednu pasáž z jeho románu, která ji oslovila nejvíc.
Američan ji, kupodivu, odpoví a začnou si dopisovat, věřte či nevěřte, o své vášni k vaření. Přes ni se dostávají k hlubšímu poznání druhého a vlastně si díky této chuťové buňky dráždící korespondenci ujasňují, co je a není důležité v jejich životech.

Oba v okamžiku sblížení řeší velmi složité situace. Jacksonovi zkrachovalo druhé manželství. Ač je oblíbený spisovatel a má celou řadu mladých obdivovatelek, není se svým životem spokojen.  A krach posledního vztahu přinesl nečekané trauma – nepíše, nejde mu to, nechce se mu, hledá tu pravou, ukájí se ve vaření, je zablokovaný…
Na druhé straně oceánu Eva bojuje se svými potížemi – měla komplikovaný vztah s matkou, který přinesl řadu psychických problémů. Bojí se života vně domácích stěn. Autoritativní matka, která nedávno skonala, je i příčinou složitého vztahu Evy s vlastní dcerou, která se má vdávat a která své matce mnohé vyčítá…

Oba hlavní aktéři jsou osamoceni vprostřed lidí. Oba si hledají pevný bod, od kterého by měli začít opravdově žít, naplňovat vlastní touhy, zachránit se!
A recepty, které si vyměňují přes oceán, jim v tom významně pomáhají, aniž si to ti dva zpočátku uvědomují. Sbližují se víc a víc a slibují si rendez-vous v Paříži. Nakonec dorazí jen jeden – Jackson. Je mrzutý, že Eva nedorazila, ale výlet do Evropy mu přinesl zásadní rozhodnutí, co dál…

Něžný román o dobrém jídle, dalo by se napsat. Je pravdou, že velmi aktivuje čtenářovy chutě. Ale není jen o jídle.
Jedinečně řeší problém kdekoho z nás – jak se vymanit z vlivu autoritativního člena rodiny, jak se osvobodit od předsudků a rodinných zvyklostí, jak se postavit na vlastní nohy a včas přestřihnout pupeční šňůru. S tím má dnes problém kde kdo. A dá se to řešit přímo elegantně. Třeba přes dopisování si s člověkem, který dokáže vnímat a cítit obdobně a nesnaží se vnutit druhému vlastní chutě. Mistrně napsaný román přeložil Petr Mikeš.

McKinlayová, Deborah: Rendez-vous v Paříži. Fortuna Libri, Praha 2014, 224 s.


Beletrie světová – nové knihy

Erotický Václav Čtvrtek. Neznámé Pověsti nezbedné a divů plné

Václav Čtvrtek nepsal jen pro děti, jak se mylně domnívala sebevědomá podavačka v Luxoru, ale také pro dospělé. Jeho pověsti z Prahy a dalších českých měst jsou psány příjemně lehkým...

Nadechnout se. Orwelův pohled na životní prázdnotu a bezcenné cetky povrchní zábavy

Nadechnout se – název knihy, který sám o sobě, bez ohledu na dobový kontext, autora či žánr, evokuje představu touhy (ať proměněné ve skutek nebo ne) po nějaké pozitivní změně...

Domov Toni Morrisonové, ověnčené Nobelovkou a Pulitzerovou cenou

V roce 2013 vyšlo české vydání románu Domov, zrozeného v literární dílně Toni Morrisonové, prozatérky a esejistky, jíž rodným teritoriem je východoamerické Ohio (*1931).

Faust. Nadčasový příběh Turgeněva o nenaplněné lásce a násilné výchově rodičů

Příběh Fausta psal Goethe víc jak 25 let, druhý díl dopsal až v roce 1832. Mistr a Markétka je částečně parafráze na Fausta a tuto obdivuhodnou knihu psal Bulgakov 12...

Franny a Zooey. Salingerova neobyčejná sonda do rodinných vztahů

Salinger je skutečný světový autor, ale ne tím, že jeho knihu četl na místě vraždy Johna Lennona jeho vrah, než si pro něho došla policie, ale skutečně svým mistrovským psaním.

Růže pro Algernon. Keyesyho světově proslulá novela stále aktuální

Jednoduchý příběh, který klade mnoho otázek, jenž se dodnes vymykají vědě a to i přes to, že původní povídka byla napsána v roce 1959. Čtenářský úspěch povídky dovedl Daniela Keyese...

Kafkova proměna poníženého a ztrápeného člověka v obtížný hmyz

Těžko říct, co vedlo Kafku k napsání Proměny (1915). Snad to bylo chování vlastní rodiny, snad to byla reakce na ponížené chování úředníků, které vypozoroval při své práci, snad to...

Myšlenky z knih

Napsat špatnou knihu dá stejnou práci jako napsat dobrou: je stejně upřímným projevem autorovy duše. Ale duše špatného autora je – alespoň z uměleckého hlediska – méněcenná, a proto její upřímné projevy jsou, ne-li vždycky v podstatě nezajímavé, tedy nezajímavě vyjádřené, a dřina vynaložená k jejich vyjádření je promarněná. Příroda je nestvůrně nespravedlivá. Za nadání neexistuje náhražka. Píle a všechny ostatní ctnosti zde nejsou nic platné.
Aldous Huxley: Kontrapunkt