Nevím už, kdo napsal, že člověk je mezičlánek opice a lidské bytosti, ale přesně v takovém duchu psal i Mc Ewan svou knihu. Je jak rána na solar.
Aniž by se zásadně vyhnul svým obvyklým tématům, velmi ostře poukazuje na současnou dobu plnou pudovných her v soukromém i veřejném životě. Dotýká se všech současných témat, které jsou blízká snad každému člověku a přitom nastiňuje problémy a otázky o smyslu našeho lidské existence. A to jak na úrovni rodinných vztahů, tak našeho ješitného směřování v zaměstnáních.
Pokud se zamyslíte nad jeho tématem hlouběji, zjistíte nesmírnou směšnost našeho snažení bez cíle. Po přečtení mě napadlo jedno. Jsme jak lumící, jenž přemnoženi se bezhlavě a naprosto zmateni řítí do moře, aby tam v křeči utonuli...
O čem je kniha...
Michael Beard je nositelem Nobelovy ceny za fyziku, ale svou nejlepší práci – vlastně spíš náhodný geniální objev – odvedl v raném mládí. Jako padesátník žije ze své pověsti, přednáší za horentní honoráře, zaštiťuje svým jménem renomované vědecké instituce a s vlažným zájmem vede výzkumný program zabývající se možnostmi čelit důsledkům globálního oteplování, štědře dotovaný vládou. S nutkavým sukničkářem Beardem se seznamujeme ve chvíli, kdy se rozpadá jeho páté manželství. Tentokrát je to ale jiné: nevěrná je mu žena, zatímco on ji pořád ještě miluje.
Když se Beardovy profesionální a intimní světy protnou v typicky mcewanovském dějovém zvratu, dostane nečekanou příležitost vymanit se z manželské krize, oživit svoji vědeckou kariéru a spasit svět před hrozící environmentální katastrofou… Děj románu Solar se kromě McEwanova domovského Londýna odehrává i za severním polárním kruhem nebo v pouštích Nového Mexika a rozvíjí temně satirický příběh o křehkosti lidského úsilí dostát nejtěžším a nejsložitějším výzvám našich časů – nejen těch materiálních a vědeckých, ale i hluboce intimních a lidských. Nové dílo jednoho z nejvýznamnějších současných světových autorů je podobenstvím o neukojitelné touze, chtivé nenasytnosti i podvádění sebe sama.
Solar | Ian McEwan | vydal Euromedia, Odeon, 2011
IAN McEWAN (1948)
Anglický prozaik patří k nejvýznamnějším ostrovním spisovatelům své generace a zájem českých čtenářů tomu odpovídá. Syn skotského důstojníka z kadetky v Aldershotu, s nímž v dětství nedobrovolně procestoval půl zeměkoule, získal vzdělání na Suffolk University a hlavně v „pouličních dramatech“ příležitostných zaměstnání, které ho naučily úspornému vyjadřování. Po absolutoriu kurzů tvůrčího psaní na University of East Anglia v Norwichi vstoupil do literatury povídkovými soubory První láska, poslední pomazání (1975, č. 2004) a Psychopolis a jiné povídky (1978, č. 1997), v nichž čtenáře i kritiku fascinoval chladným odstupem při zobrazení lidských selhání, komplexů a depresí. Za neméně přízračnou atmosféru próz Betonová zahrada (1978, č. poprvé časopisecky 1988, film Andrew Birkin), Cizinci ve městě (1981, č. 1996, film Paul Schrader) a Nevinný (1990, č. 1997, film John Schlesinger) si autor dokonce vysloužil přízvisko „básník perverze“.
Od románu Černí psi (1992, č. 1996) se však McEwan stále důkladněji zamýšlí nad hlubšími motivacemi a dosahem Zla ve světě. K jeho zjevení mnohdy stačí jen pověstný krůček špatným směrem, zato náprava může trvat léta, jak potvrdil v knihách Dítě v pravý čas (1987, č. 2002), Nezničitelná láska (1997, č. 2000) a především v působivém uměleckém vyznání Pokání (2001, č. 2003).
Po skvěle přijatém románu Sobota (2005, č. 2006), novele Na Chesilské pláži (2007) a nejnovější próze Solar (2010) je McEwanovo prozaické dílo v češtině kompletní. Románová rošáda Amsterodam (1998, č. 1999) vynesla autorovi Bookerovu cenu, na niž byla jeho díla nejednou nominována. Ian McEwan je rovněž držitelem řady dalších britských literárních prémií.
