mcewan ian portrait
Víte, jak prožijete svoji svatební noc? Pokud ne, pak tak útlou novelu McEwana Na Chesilské pláži nečtěte a vemte nohy na ramena. Mohli byste dojít k závěrům, ne zrovna ideálním pro váš budoucí vztah. Kniha McEvanse se totiž zabývá milostným vztahem novomanželů, Florence a Edwarda, v době, kdy Amíci a Rusové vstupují do studené války, kdy anglická morálka určovala prostor, kde volnost mládí nemělo skoro místo, kdy o potrartu či antikoncepčních pipulkách se ani nešeptalo. Silný náboženský vliv na společnost byl v konzervativní Anglii zvlášť citelný a poznamenával hodně manželských vztahů. Většinou tragicky. 


Ta doba druhé poloviny 19. století zde hraje zásadní úlohu, protože na jejímž pozadí McEwans čaruje se svým příběhem na pokraji červené knihovny a neskutečného dramatu. Ale jelikož je skutečný mistr pera, napsal příběh, jež je hlubokou sondou do myšlení a chování tehdější mládeže, do jejich vnitřního světa, do jejich tužeb, přání, sexuálních vztahů. A to i přes plytký základní syžet příběhu.

plaz_130.jpg
Ty příběhy začínají pořád stejně ... romanticky
Novomaželé Florence a Edward tráví své líbánky  v malém domku u Chesilské pláže a tam chtějí poprvé prožít svoji svatební noc. Jenže už rozdílný pohled na průběh tohoto neviného sexování je jednou z kolizí, z kterých vytěží McEwan maximum.
Mezitím nám autor v roli vševědoucího vypravěče rozevírá nitra obou svých hrdinů až do krajnosti a zanedlouho čtenář nechápe, jak mohou takoví lidé vůbec spolu žít.

Florence miluje vážnou hudbu, která charakterizuje i její vážnější, až příliš rozumnou povahu, zatímco Edward miluje rock´n ´roll a je mnohem živější a otevřenější.
K těmto základním povahovým rysům přidejme naprosto nečekaný odpor k sexu ze strany Florence, zatímco její manžel se projevuje víc jako živočich a je prostě "horny" - čili anglicky nadržený jak bejk.

Přes spoustu dalších rozporů, působí navenek pár velmi harmonickým a idylickým dojmem, které autor posiluje retrospektivně pohledem do nedaleké minulosti, kdy se oba poznávali za romantických procházek v parcích. Jenže i tady naznačuje první náznaky budoucích rozkolů. Jak podobné jsou osudy všech zamilovaných, kteří nevidí problematické detaily v chování svého pratnera, ale slepě hledí vstříc společné a šťastné budoucnosti. V tom je láska jakékoliv společenské revoluci podobná.
Jenže právě v detailech, nenápadných gestech, slovních náznacích jsou ukryty zárodky velkých tragédií, protože zárodky jsou od toho, aby narůstaly, a když se nezničí v zárodku, vybují. A tak se také stane v McEwansově příběhu. Rozbujelost plnou silou a ničí láskou nemocné a nezkušené oběti a zakončuje věčný lidský příběh.

Na závěr lze říct, že téma, které zvolil autor není nutné zasazovat do minulosti. I dnešní doba je naprosto stejná a v ničem se neliší, i když morálka společnosti není tak stažená v oblasti sexu, je stažená v jiných směrech. Ono se totiž vždycky něco najde, co lze moralizovat, neboť to je živná půda našeho velkého životního divadla, kde každý z nás má svou ubohou roli herce. Celý život hrajeme divadlo. Místy velké sólo, jindy jsme v davu či nápovědní budce nebo se jen smějeme v ploprázdném hledišti. Záleží na každém, jakou roli si sám přisvojí.  Ale ten velký tiátr je nám nějak moc daný a strašně rychle se učí.

I o tom je McEwansova novela, která nastavuje zrcadlo každému z nás. Navíc je to novela psaná mistrně a tak nemůže nikoho, kdo ještě čte, zklamat. Tím jsem si jistý.

Kdo je Ian McEwan (1948)
V dětství britský autor cestoval s rodiči, neboť jeho otec byl důstojníkem - rodina žila v Asii i v severní Africe. Později studoval na University of East Anglia v Norwichi. Je podruhé ženatý. Když mu byly po rozvodu svěřeny do opatrování synové z prvního manželství, jeho bývalá žena se s mladším synem skrývala na neznámém místě. V roce 2002 pak Ian McEwan zjistil, že má staršího bratra. Autorova matka byla za války již jednou vdaná, první manžel byl zabit v boji. Mezitím však otěhotněla s jiným mužem, pozdějším druhým manželem, a nemanželské dítě nabídla v inzerátu k adopci a předala je na nádražním peronu. První knihou Iana McEwana byla povídková sbírka První láska, poslední pomazání (1975).
Velký úspěch zaznamenal hned jeho debutový román Betonová zahrada (1978), který byl rovněž zfilmován Andrewem Birkinem. Následovaly další prózy -Černí psi, Cizinci ve městě, Amsterdam, oceněný Man Bookerovou cenou, Pokání či Sobota. Nejnovější kniha Na Chesilské pláži byla mezi šesticí nominovaných na letošní Man Bookerovu cenu.


Ian McEwan / Na Chesilské pláži / Překlad: Ladislav Šenkyřík / Euromedia Group – Odeon  Praha, 2007

Ukázka z textu

Mezi Edwardem a Florence se nic neodehrávalo překotně. Důležitých pokroků, svolení udělovaných bez jediného slova k dalšímu rozšíření toho, co směl vidět nebo polaskat, bylo dosahováno pouze postupně.
Ten říjnový den, kdy směl poprvé spatřit její obnažená prsa, předcházel o několik týdnů dnu, kdy se jich směl dotknout: 19. prosince. Políbil je v únoru, i když ne na bradavky, po nichž jednou přejel rty v květnu. Ona sama se odvažovala přiblížit k jeho tělu ještě s mnohem větší opatrností. Náhlé pohyby nebo radikální návrhy z jeho strany mohly zhatit měsíce tvrdé práce. Večer v kině na promítání Kapky medu, kdy uchopil její ruku a položil si ji mezi nohy, zvrátil celý proces o týdny zpátky. Nezačala být nepřátelská ani odtažitá - to nikdy nebyl její způsob -, ale neznatelně odměřená, snad zklamaná nebo dokonce maloučko zrazená. Záhadně se od něho vzdálila, aniž by v něm vzbudila sebemenší pochyby o své lásce. Potom se konečně vrátili k novým postupným krůčkům: když byli koncem března jednou v sobotu odpoledne spolu sami a za okny neuklizeného obýváku v malém domku jeho rodičů v Chilternské pahorkatině se ztěžka snášel déšť, nechala svou ruku krátce spočinout na - nebo alespoň poblíž - jeho penisu. Po necelých patnáct vteřin ji ve vzrůstající naději a vzrušení cítil skrz dvojitou vrstvu látky. Sotva se odtáhla, bylo mu jasné, že už to dál nedokáže vydržet. Požádal ji, aby se za něho provdala.

 

 


Beletrie světová – nové knihy

Stefan Zweig, Netrpělivost srdce, román o sentimentálním a zbabělém soucitu

Je dvojí soucit, píše v prologu své knihy Stefan Zweig. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastní jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím...

Spolčení hlupců. Zatracovaný román Tooleho, oceněný Pulitzerovou cenou

Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat...

Michail Bulgakov a Mistr a Markétka. Světový román s ilustracemi Borise Jirků

Bezepsoru jeden z největších světových románů. Michail Bulgakov a Mistr a Markétka. Nové ilustrované vydání jednoho z nejznámějších ruských románů s více než osmdesáti obrazy Borise Jirků.

Blázen a jiné paraboly moudrého Chalila Džibrána

    Chalíl Džibrán je známý jako básník a malíř a jako autora Proroka, oné „malé černé knížky“, o které básník řekl: „Když jsem psal Proroka, Prorok psal mne.“ Západ ho zná...

Jakeův problém se sexuální gymnastikou vyřešil Amis naprosto bravůrně

 Začtěte se do pravdivého příběhu šedesátiletého oxfordského docenta, kterého omrzela věčná sexuální gymnastika.

Ztracený obzor je fantastický příběh o objevu Šangri-La, tajemné tibetské civlizace ukryté v Himalájích

Velmi zajímavý příběh Jamese Hiltona z Tibetu, ve kterém se střetává západní způsob života se staletou tibetskou filosofií a úctou ke všemu živému.

Ledové peklo Campbella. Klasická sci-fi Věc měla před úvodem ještě tři kapitoly

Roku 2018 v USA objevili cosi zajímavého v pozůstalosti redaktora Johna Campbella, Jr. (1910-1971), a to rukopis Ledové peklo.

Myšlenky z knih

Váš život, čas a mozek by měl patřit vám a ne nějaké instituci.
Grace Llewellyn