weil makanna

Málem zapomenutý román Makanna – Otec divů, židovského spisovatele Jiřího Weila, vypravuje dramatický příběh Hekima, falešného proroka, který je nejdřív mocí zrazen, aby proti ni povstal a přisvojil si ji.

Na pozadí historických událostí sedmého století  popisuje autor slavný vzestup cynika toužícího po moci, který je schopen strhnout na svou stranu dav a plně využít výhody, které tím získá.
Nakonec se štěstena od něho obrací, jeho vojsko ho zrazuje a tak končí i jeho rozmařilý život na hradě ukrytém ve skalách. Na poslední večeři otráví svých 300 žen a sám se upálí. Zkázu hradu přežije jen jeho nejoblíbenější žena Bánúke.

Román spojuje prvky historického románu a reportáže a neobvyklou formou sleduje principy mechanismu vývoje lidského společenství, hlavně psychologii a sociologii šíření myšlenky a zneužití člověka populistickou ideologií.
Zároveň je Weil velmi dobrým pozorovatelem prostředí, nevyhýbá se detailům a vytváří věrohodný kolorit té doby. Psychologický obraz není zvlášť rozvinutý, ale o to víc se Weill zabývá akčním dějem, svým způsobem román připomíná spíš velkofilm, jak klasickou knihu.

Na motivy románu vznikla nahrávka a CD z koncertu "Makanna" (I. Kosíková: "Makanna", J. Talich – dirigent, F. Brikcius – violoncello, J. Židlický – recitace, Talichův komorní orchestr), který se konal pod záštitou Sira Toma Stopparda a Václava Havla, v rámci 110. výročí narození židovského spisovatele Jiřího Weila (1900–1959) a Daniel Pearl World Music Days.
Makanna, projekt Brikcius – hudební ztvárnění historického románu Jiřího Weila

Jiří Weil (*6. 8. 1900 - †13.12. 1959)
Prozaik, literární kritik, reportér, překladatel a publicista Jiří Weil se narodil 6. srpna 1900 v Praskolesích u Hořovic. Po maturitě r. 1919 studoval na FF UK slovanskou filologii a srovnávací literaturu. Studia zakončil doktorátem r. 1928.
Od r. 1922 několikrát navštívil SSSR, v letech 1933-1935 působil v SSSR jako překladatel a publicista, později po vyloučení z KSČ pobýval půl roku ve Střední Asii (v Kyrgyzstánu, Kazachstánu aj.). Během 2. světové války odmítl nastoupit do transportu židů, skrýval se, byl zatčen, pět měsíců žil nehlášen v nemocnici, fingoval sebevraždu a až do konce války žil v ilegalitě. V letech 1946-1949 byl redaktorem nakladatelství ELK, v letech 1950-1958 pak vědeckým pracovníkem Státního židovského muzea v Praze. V jeho díle se zrcadlí nejen pobyt v SSSR, ale i návštěvy Německa, Švýcarska, Francie a Polska.

Byl členem Devětsilu, Bloku, Syndikátu českých spisovatelů, SČS (vyloučen r. 1951, znovu přijat r. 1956). Publikoval v Časopise českého muzea, v listech Kmen, Avantgarda, Literární noviny (třicátá léta a druhá polovina let čtyřicátých), LN, Nový život, Host do domu, Věstník Židovské obce náboženské aj. Je zastoupen v Židovských ročenkách. Překládal díla ruských autorů. Spoluredigoval edici "Dětské kresby na zastávce smrti. Terezín 1942-1944" (1959). Napsal celou řadu povídek a románů, např. Moskva-hranice (1937, 2. vyd. v r. 1969 bylo zakázáno), Dřevěná lžíce (1938), Makanna, otec divů (1946), Barvy (1946), Život s hvězdou (1949), Harfeník (1958), Žalozpěv za 77 297 obětí (1958), Na střeše je Mendelssohn (1960). Zemřel 13. prosince 1959 v Praze.


Beletrie světová – nové knihy

Beránek. Sundala jsem Ježíše z kříže, abych ho vrátila lidem, píše Lenka Procházková

Kniha, která by měla být doporučenou četbou pro všechny kněze a věřící. Zvláště v dnešní době. Popisuje hluboce lidský příběh o hledání pravdy, o smyslu života a integrity jedince ve...

Šifra mistra Leonarda stále počítá s ignorancí i s nevkusem čtenářů

Musel jsem se nad tím zamyslet v souvislosti s povykem kolem knihy Šifra mistra Leonarda, jméno jejíhož autora si už nevybavuji úplně přesně. Je banální pravdou, že nikoli vše, co...

Spolčení hlupců. Zatracovaný román Tooleho, oceněný Pulitzerovou cenou

Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat...

Hlad Knuta Hamsuna po identitě umanutého muže, který chce jen psát

Hlad Knuta Hamsuna je čtyřdílný příběh umanutého muže, rozhodnutého žít takřka jen z publikování článků. Jeho hrdost je taková, že je-li mu jednou umožněno přespat v nouzi na strážnici, ráno...

Psí srdce Bulgakova, ironická a velmi aktuální novela o rozdělené společnosti

Michail Afanasjevič Bulgakov napsal svou satirickou novelu Psí srdce v polovině dvacátých let minulého století. Opravdu si nebral servítky a nekompromisně komentoval dění ve společnosti, která se nacházela na počátku...

Myšlenky z knih

Co přesně znamená mít dlouhé vlasy, to se různí od kultury ke kultuře. Například standardní délka vlasů, použitelná pro obě pohlaví, může být rozdílná: o ženě s vlasy po bradu se může říkat, že má vlasy krátké, zatímco o muži s toutéž délkou vlasů se může říct, že má vlasy dlouhé. V angličtině se sousloví „dlouhé vlasy“ svým významem tradičně váže zhruba ke komusi, kdo je umělecky založený, estét. V češtině máme naproti tomu nepěkné rčení „dlouhé vlasy – krátký rozum“, což je v podstatě původem latinské rčení Mulieres longam habent cesariem brevem sensum, vztahující se pouze k ženám, jež zavedl do Čech zřejmě až kronikář Kosmas; do té doby, a do příchodu latinizovaného křesťanství, se obě pohlaví pyšnila dlouhými vlasy, na rozdíl od Římanů té doby. Jakožto popisný výraz byly „dlouhé vlasy“ užívány ve starověku pro franský polobarbarský rod Merovejců a v současnosti jím jsou označováni nadšenci pro klasickou hudbu, jakož i hippies (u nás to jsou „hároši“ nebo „máničky“) a estéti.