macha_denikyLetní milostný román Mácha: Deníky se odehrává v současném Máchově kraji a je prosycen citacemi i „překrady“ z Máchových děl i z knížek o Máchovi, od jehož narození uplynulo v roce 2010 200 let.
Hlavním hrdinou je dnešní mladý poutník a tři jeho milé – Márinka, Lori a Ela. Málokdy se umějí rozesmát od srdce, to jen když se trochu víc napijí. Ale to také není dobré! Pověst tedy čili děj knihy této nesmí se co věc hlavní považovati, nýbrž jen tolik z děje toho, jak daleko k dosažení oučelu hlavního nevyhnutelně třeba.
Kniha - novela Mácha: Deníky (Turistický průvodce) je Balvínovým  prozaickým debutem.

Jaroslav Balvín (1981)
Vystudoval základy humanitní vzdělanosti na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a obor elektronická kultura a sémiotika na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval dvousemestrální stáž v Centru audiovizuálních studií FAMU v Praze a jedním z jeho zájmů je teorie komiksu.

S Davidem Hönigem, Petrem Jírou a Zdeňkou Řezbovou založil v Ústí n. L. studentský časopis Filé a v letech 2003–2004 působil jako jeho šéfredaktor. Věnoval se také kurátorství výtvarných výstav, mj. byl v letech 2005–2006 kurátorem studentského výstavního prostoru Univerzity Karlovy v Praze-Jinonicích a zde také editorem oborového věstníku Mladý sémiotik. Od roku 2004 organizuje a moderuje autorská čtení, performance a multimediální večírky v Ústí nad Labem, Litoměřicích a jiných městech v Ústeckém kraji (např. ve spolupráci s Filmovým klubem Aula na PF UJEP v Ústí n. L., klubem Circus v Ústí n. L., hudebními festivaly Cumbajšpíl v Chomutově a Střekovská mumie v Ústí n. L. a knihovnou K. H. Máchy v Litoměřicích).

V roce 2004 založil nakladatelství Grafobal Pres zaměřené původně na tvorbu naivních a duševně nemocných básníků. Editoval zde mj. sbírky Matce… (Radek Hásek), Concorde mého smutku odlétá (Radim Neuvirt) a antologii marginálních autorů Ústeckého kraje Kalné vody (společně s nakladatelstvím Concordia, Praha 2005).

Je autorem knihy rozhovorů s labskoústeckými kulturními a uměleckými protagonisty v období od konce sedmdesátých let do roku 2006 Skryté vrstvy (Grafobal Pres, Ústí n. L. 2007). Edičně připravil antologii severočeského komiksu Bublifuk (Grafobal Pres, Ústí n. L. 2007). Přispíval do Nových ústeckých přehledůa na internetový portál Maudcaffe.net, od roku 2004 publikuje recenze, rozhovory a studie v řadě periodik – A2, Ateliér, Deník Metro, Host, Intelektuál, MF Dnes, Pandora, Psí víno, Salon Práva, Teorie vědy, Tvar, Weles ad., na internetových portálech Portál české literatury a Dobrá adresa a v Českém rozhlase 3-Vltava. Soustavně reflektuje aktuální počiny českého a zahraničního překladového komiksu, je také členem odborné poroty ceny Muriel. Od 1. 5. 2009 je šéfredaktorem Portálu české literatury.

Mácha - deníky / Jaroslav Balvín / Vydal: Novela Bohemica, 2010

www.novelabohemica.cz , www.jaroslavbalvin.cz

Ukázka z knihy:

Mácha: Deníky -Turistický průvodce / Scházíme se

Scházíme se s Lori v Děčíně a frčíme do Doks na světovou předpremiéru Máje F. A. Brabce. Lori je celou cestu odtažitá. Skoro se mi zdá, že se mnou jela jen kvůli tomu, že už jsem koupil lístky.
Ubytováváme se ve Skalce u Doks v klidném penzionu, obklopeném lesem. Dostaneme klíč od podkrovní komůrky. Do Doks pak jdeme pěšky alejí proti siluetě Bezdězu. Lori mlčí. Mé otázky ji otravují. Na Mácháči si kupujeme mojito.
„Takhle jsem tu trávil léto,“ říkám jí, zatímco saju brčkem.
Fotí mě.
„Hele, na týhle fotce vypadám jak táta, když ho tu před třiceti lety fotila mamka… A na týhle zase jako Tiesto na plakátě na letošní Mácháč,“ poklepávám pak na displej jejího cannonu. „Možná ji použiju na záložku průvodce. K medailonu, víš. To je, že Karel Hynek Mácha se narodil…“
„Já vim, co je to medailon!!“ vyjede na mě.
„Promiň.“
Když se sbalíme, procházíme kolem chlápka ověšeného zlatými řetězy, který se rozvaluje na nafukovací matračce a mluví s někým mobilem: „Asi si koupím štětku na celou noc. Ty holky tady nestojej za nic.“
U vietnamských stánků se zastavím. „Ty jo, podívej, tady maj kopie kostkáčů od Rejoice za tři sta pade! A já je koupil za osm stovek…,“ probírám se hadrama.
„Poď prosim tě, už bude půl.“
Těší se na Matěje Stropnického. Prý ještě nikdy nepotkala kluka, který by se oblékal tak jako on. Trochu žárlím. Stejně potom zjistíme, že s delegací nepřijel. Sál kina je plný. Nacházíme poslední dvě místa vedle sebe. Nad hlavou nám svítí hvězdičky.
„Pamatuju si je z dětství. Znamenaly pro mě budoucnost, neznámo, které mě čeká,“ říkám Lori s hlavou zvrácenou nazad.
Na pódium vchází starosta Doks Zdeněk Krenický. Vítá významné hosty a uvádí scénku, při níž se před diváky prožene muž v plášti, který se spolu se svým přítelem, asi Hindlem, snaží doptat na cestu do hospody.
„Tak, a teď bych si dovolil připomenout Máchu ještě jiným způsobem,“ říká pak Krenický.
„Snad nebude recitovat…“ potlačuje Lori smích.
„Byl pozdní večer, první máj…“
Publikum tiše vybuchne. Pak zatleská, setmí se, rozhrne se opona a začne Máj. Špatný film, který se ovšem většině diváků líbí. Včetně Lori. Po projekci následuje beseda s režisérem a jeho spolupracovníky, kterou rozšlapaným hlasem moderuje Fero Fenič. Na konci publikum mohutně tleská a nakonec vstává. Tahám Lori pryč.
„Poď, já jim kvůli tý píčovině stát rozhodně nebudu.“
Vytrhne se mi a stojí s masou. Co mám dělat. Sednu si a počkám na ni. Pak se jdeme najíst do pizzerie. Povídáme si o Máji. Lori mi vykládá o tom, co se jí na něm líbilo, já jí, co se mi na něm nelíbilo.
Přesouváme se do Zanzibaru za náměstím. Někdo někde napsal, že hospody Na Růžku jsou vždycky dobré. Já bych neřekl. Ale dělám průzkum, jestli jsou všude dobré bary Zanzibar. Tenhle dobrý byl: udělali mi presso, namíchali nám gintonic a měli tam jukebox. Osamělí pijáci a gambleři pouštěli Landu, ale občas nás k mašině pustili.

Co ode mě chceš?

„Co ode mě chceš??“ vyjela na mě mírně opilá Lori, když jsme se vraceli do Skalky.
„Jak, co od tebe chci? Nic. Snad kdyby ses zeptala, co od tebe čekám… Nebo spíš, co od toho čekám.“
„Ale s tebou bych bejt nemohla, to už víš, viď?“
Jasně, to už od ní vím. U penzionu se svlékám a skáču do bazénku. Pak pobíhám nahý recepcí. Natahuju ruku po lahvi ginu za barem. Slušnost mi ji nakonec vytrhne z ruky.
„Ale jseš bezvadnej a mám tě ráda,“ hladí mě, když ležíme. To už jsem od ní taky slyšel. Mám jen problém spojit si tuhle premisu s tím, že by se mnou nemohla být, a vyvodit z toho závěr. Její logika je tak trochu neformální, ale: respect.
Milujeme se. Už moc nemůžu. Lori ano.
Budíme se chvilku po desáté, kdy jsme měli z pokoje odejít. Rychle se balíme a platíme za nocleh. V Doksech nakupujeme snídani a u Mácháče si děláme piknik. Lori se odhodlává jít se vykoupat. Když je ve vodě po stehna, seznává, že je to moc studené. Stojím za ní, hladím ji po zádech a na zadku.
„Neblbni, jsou tady děti,“ směje se. „Děti sou strašný šmíráci, byl jsi taky takovej všímavej, ne?“
„Jo.“
Pamatuju si, jak jsem jednou v Bulharsku ze zvědavosti překročil nepsanou zónu a zabrousil na nudistickou pláž. Procházel jsem kolem naháčů, oči navrch hlavy. Když mě po chvíli našla mamka, rozbrečel jsem se a vrhnul se jí do náruče: „Mamí, já se ztratil!“
Skočím do vody.


Beletrie světová – nové knihy

Baron na stromě – společnost a dav podle Calvina pohledem ze stromů

Groteskní román italského spisovatele Italo Calvina je situován do 18 století a popisuje neuvěřitelné příhody barona, který jako chlapec vylezl na strom. Učinil tak proto, aby ušel otcovu trestu, protože...

Kočičí host. Japonský citlivý příběh o rodině, kterou navštíví kočka Čibi

Citlivý a mimořádně krásný příběh o pomíjivosti a o tom, jaké to je prožívat život po svém. Příběh překypuje drobnými radostmi a okamžiky ohromující poetičnosti, a pak se něco stane…

Stanislav Komárek. Mandaríni je román o smrti, ale také brilantní společenská satira

Komárkova próza Mandaríni, s podtitulem „nepravidelný román“, by si zasloužila i epiteta jako Kniha roku a nebylo by žádným omylem či nedorozuměním, kdyby získala Státní cenu za literaturu. To...

Růže pro Algernon. Keyesyho světově proslulá novela stále aktuální

Jednoduchý příběh, který klade mnoho otázek, jenž se dodnes vymykají vědě a to i přes to, že původní povídka byla napsána v roce 1959. Čtenářský úspěch povídky dovedl Daniela Keyese...

Laskavé bohyně. Neutuchající hnus války

Může být tisíc stran téměř jednolitého textu plného suchých historických fakt strhujícím čtením? Ano - francouzsky psaný román Američana Jonathana Littella Les Bienveillantes, který čerpal inspiraci z filmu Clauda Lanzmanna...

Franny a Zooey. Salingerova neobyčejná sonda do rodinných vztahů

Salinger je skutečný světový autor, ale ne tím, že jeho knihu četl na místě vraždy Johna Lennona jeho vrah, než si pro něho došla policie, ale skutečně svým mistrovským psaním.

Lovcovy zápisky. Turgeněvův lyrický až metafyzický pohled do lidské duše

Když Ivan Sergejevič Turgeněv (1818-1883) vydal v roce 1852 Lovcovy zápisky, byl za ně vypovězen do vyhnanství na svůj statek a teprve po roce se mohl vrátit a pokračovat v...

Myšlenky z knih

Inovátoři a kreativní géniové nebudou nikdy vychováni na školách. Protože jsou to přesně ti lidé, kteří odmítají to, co je na škole učili.
Ludwig von Mises