campbell ledove peklo scifi
Peklo si představujeme třeba jako pětinásobné zdražení plynu, jímž topíme. Ale jistěže jím byla víc Osvětim. A PEKLO - metafora? Roku 2018 v USA objevili cosi zajímavého v pozůstalosti redaktora Johna Campbella, Jr. (1910-1971), a to rukopis Ledové peklo.


Původní, kompletní verzi klasické science fiction (a chcete-li hororu) Kdo je tam? (Who Goes There?), zveřejněné v létě 1938 časopisem Astounding.
Zfilmována byla prvně roku 1951 Howardem Hawksem a Christianem Nybym (The Thing From Another World (1951) Official Trailer #1 - Howard Hawks Horror Movie - YouTube) a jedenáct let po Campbellově předčasné smrti se ujal druhé režie John Carpenter (*1948). Vytvořil jeden z nejlepších filmových hororů všech dob s hudbou Ennio Morricona, v hlavní roli s Kurtem Russellem: The Blood Test | The Thing (1982) - YouTube.

Roku 2011 navázala ještě Věc: Počátek, ale my se vraťme k mrazivě ledové průzračnosti původního „pekelného“ textu.
V syrové verzi měl vyjít v předním pulpovém časopise Argosy. Nově objevená varianta má osm kapitol a výsledná povídka jen pět. Škrtnuté sekvence si nicméně nezadají s tím, co následuje. Navíc… Spolu s románem se našlo vícero neužitých začátků a minimálně pět úvodů, z nichž spatříme události v pěti úhlech.

Campbell zveřejnil už před touto povídkou vtipné Marťanské lupiče mozků (v časopise Thrilling Wonder Stories, 1936) a právě tady vysnil thushola. S neodbytnou představou té samé zlověstné bytosti pak zapracoval, když tvořil monstrum, co řádí v antarktickém táboře.
Dobře, že přitom nepotlačil vliv vlastního dětství. Jeho matka měla jednovaječné dvojče a tato teta Johna „nemusela“. Přitom však „nosila“ právě tvář jeho matky. Byly dvojnice a to strašilo. Z té vzpomínky Campbellův příběh vychází, ale v Argosy jej odmítli.
Lekli se? Kdož ví? Odmítnutí zdůvodnili tím, že text postrádá tahouna. Campbell novelu tedy přepracoval, ale ani pak neprošla. Tak ji předělal razantně: škrtl tři prvé kapitoly. Ale nejen to…

Spolu s prózou Sám sobě v patách od Roberta Heinleina či s Příchodem noci Isaaca Asimova se příběh stal součástí antologie Adventures on Time and Space (1946),
která se dodnes dotiskuje a představuje „definitivní kolekci“ Zlatého věku science fiction. Většina jejího obsahu přitom spadla na stránky z časopisu Astounding, jehož šéfredaktorem… se stal právě John Campbell! Ale stará verze Ledové peklo ležela osmdesát let v krabici, než začal jistý Alec Nevala-Lee pracoval na monografii Astounding: John W. Campbell, Isaac Asimov, Robert A. Heinlein, L. Ron Hubbard, and the Golden Age of Science Fiction.

Nevala-Lee dělal rešerše a procházel tisíce stran korespondence. Narazil taky na dopis (1966), kde je Campbell vyzýván, aby věnoval knihovně Syracuské univerzity archiv. Jenže on odpovídá, že už osm let předtím dal archiv Harvardu. Alec tam zašel.
Proč však delší verzi vůbec vydávat? Je čímsi působivá. Podobně jako v Příbězích Arthura Gordona Pyma Edgara Allana Poea dojde totiž v (delším) Ledovém pekle k fascinujícímu skoku, přechodu mezi žánry.

„Jen“ ryzí dobrodružství (první tři kapitoly) se stane… ano, ryzím hororem.
Podobný přerod, kdy se tón drasticky mění, je dnes moderní, a příběh nakonec vyznívá jinak, než čekal čtenář zprvu: transformující se VĚC nás tak zasahuje neobrněné…
Vlastní nápad částečně vyrašil v hlavě vydavatele časopisu Argosy Jamese Byrna. Zjara 1937. Zaujala ho totiž Campbellova myšlenka mimozemského tvora, jenž se na poušti klidně stane kaktusem, v oceánu rybou a v kobce vybavené „únikovou“ trubkou je hadem.

Byrne se ovšem přímo neopájel pomyšlením na thushola. Jen radil:

„Chcete-li zobrazit mimozemského vetřelce na zde Zemi, neměli by dostat šanci se volně pohybovat a měli by vegetovat třeba na opuštěném ostrově. Ve městě by byl příběh neosobní.“

Campbell sám se rozhodl, že tvor prchne antarktické expedici, když „roztaje z ledu“. Biolog výpravy dá záhadnou „mraženou“ věc na noc do vyhřívané boudy, aby ji mohl ráno pitvat, a v boudě sedí pozorovatel meteorů. Znenadání se něco za ním hne. Ráno však není rozsápán a o incidentu nemluví. Pochopitelně. Sám už je Věcí. Další a bizarní proměny se přitom teprve chystají.

Campbell dopsal Ledové peklo v červnu 1937.
Nechal se při práci inspirovat i vyprávěním slavného admirála Richarda Evelyna Byrda (1888-1957) o jeho výpravě do jižních končin, ale inspirací mohla být rovněž známá Lovecraftova novela V horách šílenství, zveřejňovaná roku 1936 na pokračování v časopise Astounding. Asi čtyři podněty se tu zkrátka sešly, takže i psychologický. Ona vzpomínka, jak autor neuměl odlišit hodnou mámu od zlé tety.

Spisovatel Robert Silverberg o tom napsal:

„Mladý Campbell prostě občas přišel domů ze školy, aby od matky načerpal útěchu kvůli nějaké lapálii, načež se mu dostalo chladného odmítnutí od ženy, která byla ve skutečnosti jeho tetou.“

Na konci třetí kapitoly Ledového pekla Campbell ovšem - v podstatě - vyzradí pointu.
Jak? Účastníku výpravy McReadymu se zdá sen. Sen o vetřelci, který umí „přečíst“ celou mysl a není poután k jakékoli formě. Tvor sám si tvaruje buňky a ve výsledku jde o tělo tvora libovolného. Umí se duplikovat.
Campbell později tu vizi potlačil a zrušil první tři kapitoly, nicméně sen rozkouskoval v několik nenápadných flashbacků - a aby příběh nově uvedl do pohybu, v osvícení napsal dva odstavce, které jsou jedním z nejsilnějších úvodů v historii science fiction. Líčí tu +pachy, detaily stanice, zvuky, je to úvodní pohled na situaci. A celek příběhu se jako na chůdách pohybuje převysoko nad pravidly praktikovanými v někdejších pulpových časopisech.

Povídka vyšla, jak řečeno, v Astoundingu, když už tam Campbell byl šéfredaktorem, a zaměstnání redaktora, který bohužel sám nepíše, dal přednost. Je divu? Ani ne. Vedle vymýšlení příběhů by totiž musel různě jinak pracovat, aby… Aby vůbec přežil.

Mezi fanoušky sice jeho krok vyvolal úžas, ale ti, co znali příjmy autorů, pochopili. Válečná éra časopisu pod Campbellovým vedením se ale právem nazývá Zlatý věk sci-fi. Šéfredaktor udělal dobrý krok - a jeho autoři značně změnili podobu žánru. Snad žánr i nově definovali.

John Wodd Campbell Junior: Ledové peklo. Ilustroval Robert Eggleton. S úvodem Roberta Silverberga a předmluvou Aleca Nevala-Lee. Z originálu Frozen Hell přeložil Milan Žáček. V edici Fobos vydal DOBROVSKÝ. 168 stran. 2021.