ruze-pro-argenon-keyes

Jednoduchý příběh, který klade mnoho otázek, jenž se dodnes vymykají vědě a to i přes to, že původní povídka byla napsána v roce 1959. Mimořádný čtenářský úspěch povídky dovedl Daniela Keyese k přepracování na novelu. Ta byla později vcelku slušně zfilmována a existují i divadelní zpracování.


V příběhu mentálně retardovaného Charliho jde o jeho mozek a způsob jakým vnímá tento svět. Charlie je podrobený lékařskému experimentu, při kterém došlo k nějakému zásahu do mozkové tkáně a Charlie se stal géniem.
Postupně si ale uvědomuje, že s narůstajícm pamětí a mimořádnou schopností hledat souvislosti se mění i jeho lidský postoj k světu. Vlastním studiem nakonec pochopí, co se skutečně děje a co ho v blízké budoucnosti čeká.

Mimomořádný příběh s možná překvapivým závěrem nastoluje mnoho otázek o fungování našeho mozku a vnímání světa našimi smysly.
Zároveň klade otázky o vědeckosti různých experimentů. Po více jak 50 letech od vzniku povídky je dnes už zřejmé, že vnímání reality je omezeno nejen našimi smysly a našimi zkušenostmi, ale zcela zásadně různým zpracovním informací v různých částech našem mozku. Tvrdit proto, že vědecké je jenom to, co jsme schopni změřit, vědecky ověřit a pochopit je vlastně svým způsobem přelud. Například na snímcích z vesmíru je zřejmé, že zatímco na půlce zeměkoule je den, na druhé půlce a nad naší atmosférou je jen tma. Jinými slovy svět naším smyslů neviditelný. To co svítí je jen naše atmosféra, kterou pronikají paprsky slunce. Běžná věc, že si neuvědomujeme, jaký je to přelud.
I historie věděckých objevů nás učí, že náš pohled na existenci světa se velmi rychle mění a nic není neměnné. Co před několika sty lety bylo kacířské a za co se upalovalo je dnes obecně příjímáno jako fakt. Ukázka z knihy jasně říká jaké je ve své většině lidské uvažování:

Dnes, jsem se naučil, tohle je čárka (,) tečka, s vocasem, slečna Kinianová, říká že je to důležitý, protože, je to nutný, pro psaní, dobře, řekla že někdo, by mohl přijít, o moc peněz, když čárka, není, na správným místě, já žádný, peníze, nemám a nevím, jak čárka, zabrání, abyste, o ně nepřišli. Ale ona říká, všichni, píšou čárky, tak já, budu taky.

Důvod, proč si nekladame často velmi důležité otázky, je v tom, že nejsme schopni ani ochorni vidět jejich důležitost. Například Charlie v knize říká:

Dočet jsem Robinsona Crusoe. Chci se dovědět víc, co se sním stalo, ale slečna Kinianová říká, že to je všecko. Proč?

Kniha Daniela Keyese Růže pro Algernon (Flowers for Algernon, Harcourt, Brace & World, 1959) vyšla několikrát česky.
Bylo natočeno víc filmů. Např. Flowers For Algernon "Charly" (1968), ale asi nejlepší jsou: Flower for Algernon (2000) a francouzské verze z roku 2006 a 2013 Des Fleurs pour Algernon.
Divadelní představení Růže pro Algernon se dodnes hraje například v pražském Divadle v Celetné.



Další zajímavé knihy mimořádném fungování mozku:

O.Sack: Barvoslepý malíř, Krajina jeho snů, Poslední hippies etc.
H.G.Wells: povídka Zem slepců
Ramachandran: Mozek a jeho tajemství

Ukázka z knihy:

Necítím se inteligentní. Je tolik věcí, kterým nerozumím.« Vzala si cigaretu a já jí připálil. »Musíš být maličko trpělivý. Ve dnech a týdnech dokážeš to, co jiným lidem trvá půl života. To je na tom tak úžasné. Jsi jako obrovská houba, která do sebe všechno vstřebává.
Fakta, čísla, všeobecné znalosti. A brzy je také začneš dávat do souvislostí. Poznáš,jak jsou jednotlivé předměty studia navzájem propojené. Je mnoho stupňů, Charlie. Jsou jako příčky na obrovském žebříku a vedou tě stále výš a výš, abys poznal víc a víc ze světa kolem sebe. Já z toho všeho poznám jen malý kousek a o moc výš, než jsem teď, už ani nevystoupím, ale ty Charlie, šplhej. Každá příčka ti otevře svět, o jehož existenci jsi neměl ani tušení.

Slečna Kinianová mě učí psát líp. Říká podívej se na to slovo a zavři oči a říkej to pořád a pořád až si to zapamatuješ. Mám moc starostí s psaním i a y protože říkám vipadat a píšu vypadat a říkám chitrý ale píšu chytrý. Tak jsem to psal špatně než jsem začal být chytřejčí.

Znám interpunkci a píšu skoro bez chyb. Rád si hledám těžká slova ve slovníku a zkouším si je zapamatovat. Taky hodně čtu a slečna Kinianová říká, že čtu rychle. Někdy dokonce tomu co čtu, rozumím a pamatuju si to. Někdy zavřu oči a myslím na nějakou stránku a vidím ji před sebou jako ve skutečnosti.

Nevím jistě co to IQ je. Doktor Nemur řekl, že je to něco, podle čeho se určuje, jak jste inteligentní. Jako váhy v krámě. Doktor Strauss se s ním však hrozně pohádal a říkal, že IQ vůbec inteligenci neměří. Řekl, že IQ pouze ukazuje, jak velkou inteligenci byste mohli mít. Zrovna tak jako čísla na mírce. A tu mírku je podle doktora Strausse třeba
naplnit.
Pak jsem se na to zeptal Burta, který mi dává testy a pracuje s Algernon. Burt řekl, že se oba doktoři mýlí (ale musel jsem slíbit, že to nikomu neřeknu). Burt tvrdí, že IQ se měří podle mnoha různých věcí, včetně toho, čemu jste se již naučili a že to stejně není k ničemu.
Tak pořád ještě nevím, co to je IQ, kromě toho, že to moje bude brzy přes 200. Nic jsem neřekl, ale nechápu, že když oni nevědí, co to je, nebo kde to je, jak je možné, že mohou vědět, kolik toho máte.

Strnule se dívala na zem a vypadala, jako by chtěla odejít. Aniž se na mne podívala, řekla: »Kdyby Eva neposlouchala hada a nejedla ovoce ze stromu, nikdo z nás by nebyl starý a nemocný a nikdo by nezemřel.«
Opět mám ten pocit, jako by mé nitro bylo spalováno studem. Tahle inteligence postavila zeď mezi mne a lidi, které jsem znal a miloval. Předtím se mi smáli a pohrdali mnou pro mou ignoraci a tupost, teď mě nenávidějí pro mé znalosti a vědomosti. Co, proboha, ode mne chtějí?
Vyštvali mě z továrny. Ještě nikdy jsem se necítil tak osamělý...

Vzpomínám si, jak jste mi jednou říkal, že neúspěch experimentu či vyvrácení teorie jsou pro další vývoj výzkumu stejně důležité jako úspěch. Dnes vím, že je to pravda.

Výsledkem operace, kterou jsme oba podstoupili, bylo zintenzivnění a urychlení všech mentálních procesů. Nepředvídaný vývoj, který jsem si dovolil nazvat Algernon - Gordonův efekt, je tudíž logický. Hypotéza, která je tímto dokázána, může být vyjádřena následující definicí: Uměle zvýšená inteligence deterioruje v časové jednotce, která je přímo úměrná zvýšení. Tuším, že tohle je sám o sobě významný objev.

Včera v noci jsem si nemohl vzpomenout, kde bydlím. Domů mě vedl strážník. Měl jsem zvláštní pocit, že tohle se mi už jednou přihodilo. Kdysi dávno. Stále si říkám, že jsem jediný člověk na světě, který může popsat to, co se se mnou děje.

Je to dobrej pocit vědět věci a bejt chitrý. Dybych teď byl chitrí hned bych si sednul a znovu to přečet. Stejně si mislím že sem první hloupí člověk na svjetě co udělal něco pro vědu. Pamatuju se že sem něco takovýho udělal ale nepamatuju se co. Tak mislím že sem to udělal pro všechny hloupí lidi jako já.


Beletrie světová – nové knihy

Bestseller Hledání ztraceného času od Marcela Prousta

Sedmidílný román Hledání ztraceného času, považovaný za jedno ze základních děl nejen francouzské, ale i světové literatury, vznikal v letech 1909 až 1922 a byl uveřejňován postupně v letech 1913...

Měsíční pahorek v dlani, fascinující příběh z francouzské Provence

Největší předností Boscova románu Měsíční pahorek v dlani je nesmírně bohatý jazyk, který čtenáře úplně pohltí.

Gončarov. Zbytečný Oblomov neboli Lišnyj čelověk. Život se mu skládal z lenosti a nudy

Oblomov, nejznámější dílo Ivana Alexandroviče Gončarova (1812 – 1891), podle kterého natočil vynikající film Nikita Michalkov, ale také vzniklo mnoho divadelních her. Dodnes je kniha pomyslné špičce literárního kulturního dědictví.

Baron na stromě – společnost a dav podle Calvina pohledem ze stromů

Groteskní román italského spisovatele Italo Calvina je situován do 18 století a popisuje neuvěřitelné příhody barona, který jako chlapec vylezl na strom. Učinil tak proto, aby ušel otcovu trestu, protože...

Amsterdam. Jedna z nejbrilantnějších knih McEwana o bezcitnosti a bezděčné krutosti

  Úsporný příběh, za který autor získal v roce 1998 Bookerovu cenu, se odvíjí v nečekaných zvratech a vedle Betonové zahrady jde o nejbrilantnější spisovatelovu psychologickou studii bezcitnosti a bezděčné krutosti.

Marťanská kronika, vizionářské dílo skutečného humanisty Raye Bradburyho

Klasika, kterou naleznete v seznamu 100 nejdůležitějších knih 20. století deníku Le Monde. Kdo nečetl Bradburyho, jednoho z velikánů světové prózy, nemá vztah ke knihám.

451 stupňů Fahrenheita, kanonické dílo Ray Bradburyho z roku 1953!

Bradburyho kanonické mistrovské dílo, ve kterém vykreslil naši utopickou budoucnost, jehož základní myšlenkou je: Myšlení je pro stát nebezpečné a jen státu se má věřit, hlídejte své sousedy a hlavně...

Myšlenky z knih

Vlády států nechtějí populaci schopnou kritického myšlení. Chtějí poslušné pracovníky, lidi dostatečně chytré na to, aby dokázali ovládat stroje, a zároveň dostatečně hloupé na to, aby pasivně akceptovali svou situaci.
Geogre Carlin