Image
Uznávaný španělský spisovatel a nositel Cervantesovy ceny 2008 Juan Marsé se mistrovskou knihou Ještěrčí ocásky vrací do válečných let ve frankistickém Španělsku a jeho prostřednictvím se také vypořádává s  traumaty dětství, zvláště se smrtí své matky, jež zemřela při porodu. Marsé byl vychován v náhradní rodině.

Vypravěčem je dosud nenarozené dítě, chlapec existující v lůně své matky. Ta žije v Barceloně s dospívajícím synem Davidem v nuzných poměrech a navíc ji sleduje policie: manžel, jinak opilec a sukničkář, nepohodlný režimu, musel uprchnout.

Autor nevypráví jen příběh jako takový, nýbrž líčí i dojmy, nálady a prožitky dospívajícího Davida, jehož svět je zabydlen přítomnými i nepřítomnými postavami. Ať už je to jeho ještě nenarozený bratr, uprchlý otec nebo pilot RAF, jehož rodiče kdysi schovávali a který se sblížil s matkou. Největší Davidovou starostí jsou časté návštěvy nenáviděného inspektora Galvána, který nejenže pátrá po Davidově otci, ale bezpochyby se i jemu líbí jeho maminka.

Z útržků Davidova snění a rozhovorů se pak jako mozaika skládá skutečnost. Magické, volně navazující motivy, které si do ní pozorný čtenář zasazuje, se tu opakují stejně, jako se Davidovi zjevují a stále vracejí hlasy v rokli, kde tráví spoustu času. Tady s kamarádem uřezávají ještěrkám ocásky s dětsky pitoreskním záměrem, z něhož dospělé mrazí.

Román Ještěrčí ocásky představuje hluboký, smutný, mistrovsky napsaný příběh, zachycující intimní prožitky a traumatické životní situace. Navzdory hořkosti a tragičnosti osudu působí děj až nadpozemsky, jakoby z jiného světa, kde sice skrytě, ale nepochybně stále existuje láska.

Ještěrčí ocásky / Juan Marsé / přeložila: Marie Jungmannová / Euromedia Group - Odeon, 2006

UKÁZKA Z KNIHY

Cizrna, čočka, sladké brambory, kaše. Mohu tato jídla vyjmenovat a cítit je ve vzpomínkách se stejnou vděčností a úctou, jako by to udělala maminka, hladit je maminčinýma rukama i jejím hlasem. Namočená treska. Starý mlýnek na kávu. Vepřové sádlo rozpouštějící se na pánvi a tolik dalších věcí s podivným sklonem k maskování, se zarputilou zálibou být tam, kde nemají: kostky cukru v otlučené misce na omáčku, čočka v krabici od sušenek, brambory v zinkovém žejdlíku, česnek v plechovce od kakaa. Chudoba, vzpomeň si, bráško, naše věrná družka těch let, kterou na sebe rusovláska s takovou odvahou vzala a nikdy na ni nehubovala, chudoba má tisíc tváří a projevuje se tisíci způsoby, znamená i tohle. Vzpomeň si, že navzdory čistotě a pořádku, kterou rusovláska kolem sebe velmi obratně a energicky šíří, zdá se, že věci nikdy nejsou na svém místě, vždycky se tu potloukají a tvrdošíjně a záludně zabírají místo, které kdysi patřilo jiným.
Avšak uprostřed zjevné neuspořádanosti žádný z těchto předmětů, rozesetých ve světě nejistého zdání, nebyl zbaven své identity, naopak, věci se zdají bližší a potřebnější a zacházení s nimi je srdečnější, stejně jako spálený a zašlý obrázek pilota, který se jednoho dne ocitl tam, kam patřil, spolu s možná nejdůvěrnějšími a nejstřeženějšími maminčinými vzpomínkami, a který dnes, dlouho poté, co jeho impertinentní úsměv prošel titulními stránkami německého časopisu vydávaného španělsky, přátelsky shlíží na ložnici dospívajícího snílka ve vzdálených končinách čtvrti Guinardó.




Beletrie světová – nové knihy

Michail Bulgakov a Mistr a Markétka. Světový román s ilustracemi Borise Jirků

Bezepsoru jeden z největších světových románů. Michail Bulgakov a Mistr a Markétka. Nové ilustrované vydání jednoho z nejznámějších ruských románů s více než osmdesáti obrazy Borise Jirků.

Amsterdam. Jedna z nejbrilantnějších knih McEwana o bezcitnosti a bezděčné krutosti

  Úsporný příběh, za který autor získal v roce 1998 Bookerovu cenu, se odvíjí v nečekaných zvratech a vedle Betonové zahrady jde o nejbrilantnější spisovatelovu psychologickou studii bezcitnosti a bezděčné krutosti.

Gončarov – Zbytečný Oblomov – Lišnyj čelověk

Oblomov, nejznámější dílo Ivana Alexandroviče Gončarova (1812 – 1891), podle kterého natočil vynikající film Nikita Michalkov, ale také vzniklo mnoho divadelních her. Dodnes je kniha pomyslné špičce literárního kulturního dědictví.

Útěk do divočiny. Nedomyšlený a naivní pokus o návrat ke kořenům lidství

V Apríli roku 1992, mladý muž z dobrej rodiny odišiel na Aljašku a vtúpil do severskej divočiny jej najvyššieho štítu, Mount McKinley. O štyri mesiace neskôr našla jeho rozkladajúce sa...

Victor Hugo a Muž, který se směje. Nejemotivnější román o znetvořeném světě lidí a hledání lásky

Je to zvláštní a mimořádně emotivní román. Na příběhu čtyřčlenné party komediantů dokázal Hugo (1802 – 1885) popsat bez příkras šílenou dobu na přelomu 17. a 18. století. Jak sám...

Stanislaw Lem a Solaris. Kniha, která předběhla lidské myšlení

Solaris je originálním pohledem na existenci jiné inteligence, než jakou si člověk dokáže představit a je také jedním z nejpromyšlenějších sci-fi románů Stanislava Lema.

Autista a poštovní holub. Kniha o autismu, o genialitě a tónech houslí

Kniha o autismu, o genialitě, o holubích návratech a tónech houslí. Janine ve svých sedmnácti letech podivně otěhotní. Tak trochu zvláštní nehoda, neboť otcem je brčko. Narodí se jí syn...

Inspirující myšlenky...

Vždycky se najde někde balvan nebo břeh nebo pařez, který se nebojí brzdit povodeň kalné hlouposti. Zbabělci jsou nepochybně nebezpečný živel, ale co teprve odvážní blbci? Mnohdy jsem seděl u stolu pokrytého ubrusem, na kterém včerejší a předvčerejší omáčky nakreslily mapy neznámých světů, a přemýšlel, proč je tolik vedoucích a tak málo vědoucích? Problém je totiž v tom, že kdo myslí jen na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a pak zahyne... Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.
Jan Werich (1905 – 1980)